Serhij se narodil 20. června 1996 ve vesnici Jaseny v Sumské oblasti. Jako dítě rád četl, zejména historické knihy, rybařil a hrál si s kamarády. Ve školních letech ho nejvíce zajímala fyzika, dějepis a tělesná výchova, později mu učaroval fotbal. Jeho vášeň přerostla v trénování ve fotbalovém centru Barsa. Mladík také skládal písně a účastnil se amatérských představení.
Foto: Mgr: Smutná komunita
Po absolvování školy v roce 2013 se Serhij zapsal na Charkovskou národní univerzitu vnitřních věcí, kde studoval práva. V roce 2017 začal pracovat v Sumách jako starší vyšetřovatel v hodnosti nadporučíka.
Foto z rodinného archivu
"Byl to milující otec. Nikdy nevynechal příležitost strávit čas se svou rodinou. Můj Sergej byl příkladný člověk, který mě naučil radovat se ze života, a to i z maličkostí. Byl vždy pozitivní, usměvavý, připravený povzbudit druhé. Rád zpíval písničky za všech okolností. Hudba mu vždy hrála v srdci i v duši. Jeho slova jako by se mi vryla do paměti jako opora do budoucna: "Jsem vždycky pro tebe, jsem vždycky s tebou." Vždycky jsem ho měl rád. Ukázal mi, jak milovat, jaká má být láska - jako manžel, otec, syn, bratr a přítel," vzpomíná jeho žena Yana.
Foto z rodinného archivu
Podle ní se Serhij zajímal o všechno: "Každý, kdo ho znal, si pamatuje, že byl životem večírku. Vždy se usmíval, vždy žertoval, uměl lidi podpořit v každé situaci, často opakoval: 'Všechno bude dobré, nebojte se'."
V březnu 2022 začal Serhij bránit svou zemi. Nejprve sloužil v jednotce Sova, která měla na starosti obsazování kontrolních stanovišť na území Sum, střežení státních institucí a zpracování prvních ruských válečných zajatců. "Už začali ustupovat, začali jsme brát zajatce, ale jak je legálně zpracovat? Stáli na kontrolních stanovištích v Syrovatce a Píšťanech a zpracovávali první zajatce," říká otec obránce Valerij.
Serhij však cítil, že pro vítězství nedělá dost, a rozhodl se jít do první linie. Dne 4. dubna 2023 podal hlášení a vstoupil do policejního útvaru zvláštního určení - útočného pluku Safari, který je součástí společné útočné brigády Národní policie Ljut.
Foto: Mgr: Smutná komunita
"Nebylo možné se s ním hádat. Pokud se rozhodl, mohli jsme ho jen podpořit a stát při něm. A my jsme ho prostě podpořili," říká Serhijova matka Vita. "Říkal, že by se styděl podívat do zrcadla, kdyby stál stranou. Řekl: 'Co řekne moje dcera, až vyroste a zeptá se: Kde byl můj táta, když byla válka?" vzpomíná jeho žena.
Serhij spolu se svými kamarády bojoval u Torecka a Chasiva Jaru.
V den svých 28. narozenin, 20. června 2024, Serhij Holovaniov zahynul během bojové mise v Chasiv Jaru. Podle jeho spolubojovníků kryl muniční sklad před nepřátelským úderným dronem, zatímco vojáci byli ve sklepě, a zachránil všechny za cenu vlastního života.
"Narodil se 20. června v 11:00 a ve 13:00, rovněž 20. června, zemřel. Všichni mu tady gratulují, přijímáme gratulace, ale on nereaguje. A pak nám druhý den řeknou, že je nezvěstný," říká matka obránce. Několik dní rodina doufala, že Serhij přežil, ale zázrak se nekonal...
Voják byl 25. června pohřben v Aleji slávy na Baranovském hřbitově v Sumách. Posmrtně byl důstojníkovi udělen Řád odvahy III. stupně, Medaile za obranu Ukrajiny a odznak Bojový kříž. Serhije přežila jeho dcera, manželka a rodiče.
Velení pluku Safari podalo žádost o udělení titulu Hrdina Ukrajiny Serhiji Holovaniovi. Jeho manželka také vytvořila odpovídající petici . "Stále nemohu uvěřit, že odešel. Pořád čekám, kdy se otevřou dveře a Serhij řekne: 'Moji milí, jsem doma,'" říká Yana.
V červenci 2025 byl Serhiji Holovaniovi udělen titul "čestný občan města Sumy".
Věčná čest hrdinovi!
První fotografie z rodinného archivu
