Paříž - Stejně jako při premiéře sportovního lezení před třemi roky v Tokiu skončil český reprezentant Adam Ondra na olympijských hrách v Paříži šestý. Zklamání u něj lehce mírnil fakt, že spolu s bronzovým Jakobem Schubertem z Rakouska kraloval druhé disciplíně, obtížnosti. Při boulderingu jako jeden ze tří finalistů nedosáhl ani na jeden top a v rozhovoru s českými novináři uvedl, že naděje na medaili se v jeho očích definitivně rozplynula při prohlídce stěny na obtížnost.
"Ještě před prohlídkou jsem možná měl nějakou šanci, že kdyby tu stěnu napálili jako v semifinále, tak kdyby někdo udělal chybu, tak možná můžu padesát bodů na ostatní nahnat. Ale jak se finále rozběhlo, hned podle hluku mi bylo jasné, že první Brit dolezl daleko. Že je to za 60 bodů, a i když dám top, tak to prostě nevyjde," podotkl Ondra.
V semifinále stavěči připravili daleko náročnější cestu už v první polovině. "Měli jsme čas se už s Jakobem bavit a byli jsme překvapení. Zvlášť po semifinále, to byla radikálně jiná cesta. Byla komplexní, nepříjemná od začátku. I pro diváky to bylo skvělé, od začátku byli napjatí, co se bude dít," prohlásil Ondra.
"Dnešní finále v obtížnosti bylo pro diváky nuda, protože tak do tři čtvrtě bylo jasné, že nikdo nemůže spadnout. Navíc Toby Roberts i Sorato Anraku lezli s obrovskou nervozitou, ale cesta nebyla tak intenzivní a tak záludná, co se týče obtížnosti, že i s nervozitou se dalo zalézt daleko. Rozhodovalo se na fyzičku v posledních krocích," prohlásil.
Zatímco v kvalifikaci si pomohl při boulderingu jedním topem, ve finále žádnou ze čtyř cest nevylezl celou. "Velká ostuda byla, že jsem nezalezl jedničku. Věděl jsem, že druhý úsek do druhé zóny pro mě bude těžký. Několikrát jsem to zkusil, cítil jsem šanci, ale nezkoušel jsem to jinak. Říkal jsem si, že to stavěči asi dostatečně otestovali, aby to nešlo staticky přesáhnout. Bohužel šlo. Pak už bylo posledních pár sekund, trochu jsem poslední krok uspěchal, i když byl fakt snadný," konstatoval.
Ale ani to by podle něj na medaili nestačilo. "Na to bylo potřeba vylézt dvojku, na kterou těžko říct, jestli jsem měl. Byl jsem blízko. Myslím, že jsem neměl výraznou smůlu, možná, kdybych měl víc času a ještě jeden pokus," uvedl.
U třetího a čtvrtého boulderu věděl, že nemá moc šanci. "Trojka - slabá ramena. Čtyřka - pomalé ruce. Jestli jsou nějaké styly boulderingu, které mi tolik nejdou, tak je to tohle. Geneticky na to asi ani nemám. Nemůžu se v tom zlepšit. Čtyřka je důkaz, proč mi fakt hodně nešla rychlost. Je to velmi podobné," popsal Ondra.
Olympijským vítězem se stal devatenáctiletý Brit Roberts, druhý skončil ještě o dva roky mladší Japonec Anraku a bronz získal třiatřicetiletý Rakušan Jakob Schubert. Pro Ondru nebylo obsazení stupňů vítězů moc velké překvapení. "Asi se to dalo čekat. Boulder mě překvapil, že byli kluci o tolik dominantnější. Všechno je to o štěstí. Sorato Anraku je v boulderingu tak konzistentní, že mě to nepřekvapilo. Že dal Toby Roberts trojku, to mě trošku překvapilo. Ale největší tři favorité, které jsem před závodem tipoval, ti na těch stupních vítězů jsou," prohlásil Ondra.
Ve Francii si na rozdíl od covidem poznamenané olympiády v Tokiu mohl vychutnat atmosféru plných tribun. "To, že jsem byl nahoře a lidi bouřili a v posledních krocích jsem bojoval ze všech sil, to je určitě vzpomínka, která z mé hlavy nikdy nevymizí. I to, že jsem tečoval top a ovace ve stoje a byla tam kamera, mohl jsem zamávat manželce a synovi, kteří se koukali. Určitě to za to všechno stálo, i když ta medaile není," dodal Ondra.
Ondra bude budoucnost zvažovat, do Los Angeles by jel nejspíš jen na obtížnost
O příštích olympijských hrách v Los Angeles za čtyři roky bude lezec Adam Ondra uvažovat zřejmě jen za předpokladu, že se rozdělí zvlášť disciplíny na bouldering a obtížnost, v které se ctí silný a kraloval v ní v dnešním finále v Paříži. Jak uvedl v rozhovoru s českými novináři po celkově 6. místě, chce se nadále věnovat i skalnímu lezení a uvidí, co mu tělo dovolí.
"Nechávám to otevřené, ale všechno bude záležet, jestli tam bude obtížnost jako samostatná disciplína. Pokud to bude kombinace bouldering a obtížnost, je podle mě velmi racionální už to vzdát, protože si nemyslím, že bych v boulderingu byl za čtyři roky kompetitivní. A hlavně si myslím, že by to tělo nevydrželo," uvedl jednatřicetiletý Ondra.
"Trend, kam bouldering jde... I tak mě pobolívají obě ramena. Asi se moje závodní kariéra blíží ke konci, ale moje skalní kariéra, která je neméně důležitá, se ke konci neblíží určitě. A nechci obětovat svoje tělo kvůli pár letům závodění navíc. Za cenu, že si potom do důchodu nezalezu," popsal své úvahy.
Při olympijské premiéře sportovního lezení v Tokiu byla trojkombinace i s rychlostí. Ta byla Ondrova neoblíbená a už v Paříži byla oddělená. Teď se uvažuje i o oddělení boulderingu a obtížnosti. "Myslím, že se rozhodne letos na podzim. Neříkám, že pokud se samostatná obtížnost objeví, že stoprocentně jedu. Za čtyři roky se toho hodně změní. Záleží, kam se bude ubírat stavěčský styl. Kdo ví," řekl.
Doufá, že k oddělení disciplín dojde. "Já si myslím, že si to přejeme všichni. Doufám, že olympijskému výboru dokážeme, že všechny tři naše disciplíny nejsou žádná blbost. Co vím od olympijského výboru, tak se jim do určité míry nelíbí náš formát boulderingu, který je pro normálního člověka možná těžko pochopitelný. A těžko se sleduje, kdo je ve vedení. Je možná ještě ve hře, že budou dvě sady medailí, ale třeba bez boulderingu. Což si myslím, že by byla velká škoda," prohlásil Ondra.
Trojnásobný mistr světa v obtížnosti (z let 2014, 2016 a 2019) i šampion v boulderingu (2014) nechtěl spekulovat, zda by měl větší šanci, kdyby lezení bylo už na olympiádě před osmi lety. "Záleží, v jakém by to bylo formátu. Samozřejmě odjakživa jsem nejvíc kompetitivní v obtížnosti. A v té jsem konkurenceschopný pořád. A dost možná budu i za čtyři roky," přemítal.
"Na druhou stranu přemýšlím nad tím, že mám ještě spoustu cílů na skalách a teď na co se upnout? Ono taky pokud se člověk rozhodne dál závodit, musí tomu obětovat všechno a ta oběť může znamenat, že spoustu cílů si po případné olympiádě v LA nesplním, protože budu starý," dodal.
Chystá se s jistotou na Světový pohár v Praze v září. "Budu chtít být s rodinou a odpočinout si, ale chtěl bych tenhle rok vylézt ještě nějakou cestu obtížnosti 9c. Jednu mám v hlavě, ale je otázkou, jestli se tam dostanu letos, nebo za rok. Je ve Francii, jmenuje se DNA a je ve Verdunu," doplnil.
Až v mixzóně se dozvěděl, že Česko získalo třetí medaili a druhou zlatou díky rychlostnímu kanoistovi Martinu Fuksovi, který se dočkal na své třetí olympiádě. "Tak paráda. Tak aspoň tak. Potkali jsme se několikrát na akcích, protože jsme pod stejnou agenturou, ale jinak se moc neznáme. Je to neuvěřitelné a moc smekám, žen ustál i obrovský tlak, který musel v hlavě mít," dodal Ondra.
