Návrh zákona o právu na digitální služby – jde o moderní reformu veřejné správy?

Návrh zákona o digitálních službách, o kterém se nyní diskutuje v rámci legislativního procesu, se má stát významným zákonem, který ovlivní životy nás všech. Je to však opravdu tak a je to skutečně šance na pozitivní změnu?

Návrh zákona upravuje „právo fyzických a právnických osob na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti a povinnost orgánů veřejné moci poskytnout digitální služby”.

Myšlenka je výborná a musí se realizovat. Jde podle mého o návrh velmi významného zákona, protože by měl nastavit procesy, které budou ovlivňovat fungování veřejné správy v dost dlouhém časovém horizontu.

Současně mě překvapilo, jak (a v tom se můžu mýlit) jde návrh proti současným trendům v nejvyspělejších zemích. Přitom si myslím, že bychom se měli poměřovat s těmi lepšími, než jsme my.

Důvody, proč si myslím, že návrh zákona jde proti současné „best practice”, jsou následující:

Návrh vůbec neuvádí cíl nebo vizi proč vzniká, jako by vize byla a priori jasná, takže ji není nutné podrobně rozvést. Mít jako vizi „jen” zavést právo každého občana na digitální komunikační kanál s veřejnou správou už při srovnání s best practice nestačí. V nejvyspělejších zemích se uvádí natvrdo jeden z následujících dvou důvodů:

1) Úspora nákladů státu – tento cíl se aplikuje v podstatě jen ve státech s nejvyšší důvěrou občanů ve veřejné instituce a prakticky 100% digitální gramotností (např. v Dánsku ve vztahu k přechodu na pouze online civilní soudnictví); nebo

2) Zlepšení přístupu občanů k veřejným institucím a jejich službám. Zde sice také bude snaha něco uspořit, ale nebude to hlavní cíl. Tenhle cíl jasně převažuje, protože i v nejvyspělejších zemích nemají perfektní veřejnou správu a chtějí ji vylepšit – což pro ně znamená hlavně to, aby občané byli s fungováním veřejné správy spokojenější, a spíše podružně to aby veřejná správa byla efektivnější (tj. levnější);

Když se uvede cíl, mají se také uvést konkrétní měřitelná kritéria úspěšnosti.

Pokud je cílem zlepšení přístupu občanů ke službám veřejné správy, rozlišují se kritéria úspěšnosti na objektivní a subjektivní – jsou mezinárodně známá a publikovaná a projekty by se měly podle nich podrobně hodnotit již od stadia designu systému.

Klíčové pro zlepšení přístupu občanů je provést re-inženýring veřejné správy PŘED zahájením digitalizace – právě aby digitalizace odpovídala potřebám lidí, jinak hrozí, že digitalizace konzervuje na dlouhou dobu stávající problémy.

Re-inženýring chce svůj čas – stát nejdřív musí vědět, co vlastně jeho občané od online správy očekávají. A to se nedozví jedním nebo dvěma průzkumy veřejného mínění, ale postupným pilotováním vybraných služeb a sledováním, co u občanů opravdu zabírá a co naopak ne.

Náš návrh zákona ale naopak diktuje časový plán k úplné realizaci. A tento přístup v podstatě garantuje, že na re-inženýring veřejné správy nezbude čas. Tato absence systematického přístupu k budování online veřejné správy je podle mého názoru hlavním nedostatkem návrhu zákona.

Návrh neobsahuje část o povinnostech občanů, jako by ze zákona žádné neměly být. Je to tak ale doopravdy?

V nejvyspělejších státech světa, zavádějících moderní „smart” online veřejnou správu, podle mého převládá (ne však ve všech vyspělých státech, existují výjimky!) snaha o postupné zavádění tzv. omezeného práva opt-out, tj. aby se komunikace mezi občanem a státem odehrávala převážně online, se zákonem definovanými důvody pro papírovou nebo jinou formu komunikace. S přípravou tohoto přístupu je však spojena celá řada dalších aktivit státu a neziskového sektoru zajišťujících, aby každý občan měl o sebe postaráno, co se týče digitální komunikace. Nejde jen o rozsáhlé informační kampaně ale např. o instalaci online kiosků do domovů důchodců, charit, do soudních budov aj.

Online veřejná správa bude stále více využívat data a to, čemu se říká umělá inteligence (AI). Ve vyspělých státech se začíná v právu objevovat nové občanské právo – právo na transparentnost ve vztahu k AI – tedy právo na to vědět a rozumět algoritmům, s nimiž pracují systémy, které významně ovlivňují rozhodování veřejné správy o právech a povinnostech občanů.

Ve vyspělých státech dochází k postupnému zavádění online soudů, a to rovněž v oblasti správního soudnictví.

Je naprosto klíčové, aby stát dlouhodobě systematicky školil své zaměstnance v online dovednostech, jinak digitální veřejná správa nebude fungovat pro lidi, ale hodně proti nim.

Digitální veřejná správa sama o sobě nemůže být naším cílem. Technologie, jak víme, může přinést řadu pozitivních změn, ale také mnoho vážných rizik, která mohou současný stav z dlouhodobého hlediska pro lidi významně zhoršit. Nejsou jen Big Data ale také bad data…. Vztah občanů k veřejné správě se pak dlouhodobě zhorší a ne zlepší.

Návrh zákona o právu na digitální služby připravila opozice, řada mých komentářů směřuje na vládní politiku (systematický přístup k reformě veřejné správy, vize „smart” úředníků aj.). Jsem naivní optimista, ale nešlo by právě v reformě veřejné správy najít společné hlasy napříč politickými stranami? Jde o úkol, který je příliš důležitý a dlouhodobý, týká se opravdu nás všech, nikoho nevynechá, každý bude škodný, když to neuděláme správně.

Proto je důležité pečlivě zvažovat návrh zákona o digitálních službách a diskutovat o něm veřejně.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

15°C

Dnes je úterý 22. října 2019

Očekáváme v 9:00 11°C

Celá předpověď