Velké Meziříčí (Žďársko) - Touha neopustit aktivní práci ve zdravotnictví přivedla Lucii Gachi na oddělení následné intenzivní péče Nemocnice svaté Zdislavy v Mostištích na Žďársku. Jako zdravotní sestra tam pracuje už takřka dva roky, navzdory tomu, že sama je vozíčkářka. V České republice nezná jinou zdravotní sestru na vozíku, která pečuje o pacienty na nemocničním oddělení. V práci vidí smysl pro sebe, ale především pro své pacienty. Může pro ně být motivací, jak se s vlastními zdravotními problémy lépe vyrovnat.
„Někdy mi (pacienti) říkají, že na mě mysleli, že když vidí, jak to zvládám já, věří, že svůj stav zvládnou taky. Jestli jim můžu takhle pomoct, jsem za to opravdu ráda,“ řekla ČTK Gachi. Reakce pacientů na sestřičku na vozíku jsou podle ní pozitivní. Snaží se být k ní vstřícní a usnadňovat jí práci, i když často nezmůžou víc, než nepatrně posunout tělo blíž k ní, když je ošetřuje. Práci na oddělení ji usnadňuje i přístup jejich kolegyň nebo vybavení a přístroje na kolečkách.
Na invalidním vozíku skončila Lucie Gachi v roce 2017 po náročné operaci, které předcházela disekce aorty – protržení stěn nejsilnější tepny v těle. Život ohrožující stav nejprve vnímala jako zablokovaná záda, která prostě jen znemožní plánovaný rodinný výlet. Během několika hodin ale bylo zřejmé, že jde o mnohem závažnější diagnózu. Operace v brněnské nemocnici jí zachránila život. Jednou z prvních otázek lékařů po ní bylo, zda cítí nohy. Zpočátku se jí zdálo, že tíhu peřiny na nich ano, pohnout jimi ale nedokázala. „Ještě týden jsem si říkala, že to odezní, ale lékaři už věděli, že tam asi není všechno dobře," řekla Gachi.
S návratem domů z nemocnic a rehabilitací jí pomohla rodina, přátelé i finanční sbírka kolegů. K soběstačnosti přispěla plošina, úprava koupelny i auto. Postupně začala Lucie jezdit také na handbiku, se kterým se dostala i na Sněžku.
Jaký byl přesný mechanismus jejího ochrnutí nezná a ani po tom nikdy nepátrala. „Mohlo to být tím rozsahem (prasknutí aorty), dlouhou dobou odkrvení nohou, protože mě operovali v mimotělním oběhu, nebo se jim tam zatoulalo pár cévek od té míchy, což jim samozřejmě nemám za zlé, protože to jsou tenounké cévky a byl to opravdu velký zákrok. A oni mi prostě zachránili život,“ řekla Gachi.
Sedmačtyřicetiletá rodačka z Prahy, která přes 20 žije ve Velkém Meziříčí, je matkou pěti dětí, nejmladšímu je osm let. Zdravotní sestrou je od 18 let. Začínala v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Pracovala také v nemocnici v Jihlavě a po přestěhování do Velkého Meziříčí i v nemocnici v nedalekých Mostištích.
Protože toužila po práci u nejzávažnějších případů, nastoupila na anesteziologicko-resuscitační oddělení (ARO) Nemocnice Třebíč a absolvovala specializační vzdělání v intenzivní péči (dříve ARIP).
Zpět do práce chtěla brzy po tom, co jí to zdravotní stav umožňoval a co dokázala sama řídit auto. Třebíčská nemocnice jí umožnila pracovat v administrativě, což ji ale nenaplňovalo. Proto hledala cestu, jak se vrátit pracovat na oddělení. Byla to ale cesta, o které toho nikdo moc nevěděl, v České republice k ní nebyl precedent.
Dveře jí znovu otevřela nemocnice v Mostištích, kde na plný úvazek pracovala už mezi lety 2001 a 2009 a později na částečný. "Začali jsme přemýšlet, jaké oddělení by bylo nejlepší. Vzhledem k tomu, že naposledy pracovala Lucka jako sestra na oddělení ARO, tak jsme se domluvili na zkoušku na dva měsíce na oddělení NIP. Lucinka práci zvládala naprosto s přehledem. Jen někde ve výškách musela požádat kolegy o pomoc. Ti jí samozřejmě rádi vyhověli. Pracuje u nás už dva roky. Všichni ji máme rádi, dobře se s ní spolupracuje. Každému pomůže a poradí. Lucka je velmi obětavá, milá, spolehlivá, pro každého má vždy úsměv a vlídné slovo. K pacientům je empatická. Zájmy ostatních staví před své vlastní. Je prostě úžasná,“ řekla hlavní sestra Nemocnice Mostiště Markéta Klímová.
