Evropskou cenu Gustava Mahlera si odvezla drobná Japonka

Japonská sopranistka Fumiko Nishimatsu získala tuto cenu za příkladnou nahrávku Mahlerových písní. Pro většinu z nás je Mahler cizincem, ale málokdo si uvědomuje, že je to rodák z Kaliště u Humpolce.

Je zajímavé vědět, že svět si nás cení a zahraniční umělci si pokládají za čest přijet si pro cenu sem k nám. Důkazem toho byla i přítomnost japonského velvyslance na slavnostním večeru.

Koncert a předání ceny z rukou profesora Klivara se konalo v Tereziánském sále Břevnovského kláštera. Překrásný sál, který dlouhá léta byl pro většinu z nás neznámý, má výtečné akustické podmínky. Freskám, které zdobí tento prostor, vévodí rozměrný portrét Marie Terezie.

Koncert zahájila pěvkyně písní Kroky lásky, kterou pro ni složil Karel Kučera, jenž ji také doprovodil na klavír. Poté již přenechal na celý večer místo své kolegyni Irině Roměnské. Po čtyřech japonských písních si umělkyně vybrala převážně český repertoár.

Musím uznat, že to byl velmi odvážný počin, zpívat české autory v naší mateřštině. Je nutno konstatovat, že výslovnost hlásek č, ř a š by se od japonské sopranistky mohli učit mnozí naši veřejní činitelé a 'moderátoři'. Samozřejmě byl znát cizí přízvuk, ale nevím, jak bychom dopadli v hodnocení my, kdybychom se pokoušeli o japonštinu. Objevné bylo slyšet českou hudbu v interpretaci představitelky tak odlišného národa a temperamentu.

Byla jsem zvědavá, jak si kultivovaná japonka s tímto problémem poradí. Pomohl jí již samotný výběr repertoáru. Písně Martinů, Janáčka a Dvořákovy Cigánské melodie byly lehce melancholické, stejně jako árie Rusalky a Mařenky. Závěr večera patřil Mahlerovým písním, které zazněly jako pocta skladateli, jehož cenu umělkyně obdržela. Jako poděkování posluchačům věnovala Fumiko Nishimatsu přídavek v podobě písně Kde domov můj. Nejeden divák tak byl Japonkou poučen, že tato píseň má dvě sloky.

Na koncertě byl také přítomen profesor Přemysl Kočí, u kterého studovala Fumiko v letech 1977 až 1980 na HAMU v době svého pobytu v Praze. Zajímalo mne, jaké bylo setkání po tak dlouhé době. "Od prvního setkání v roce 1976, kdy jsem v Tokiu režíroval Janáčkovu Jenůfu, jsme spolu kontakt nikdy neztratili. Zvlášť v posledních letech, kdy za mnou pravidelně přijíždí do Prahy, nebo obdržím pozvání do Tokia. Česká hudba je v Japonsku velice populární. Nechce-li Fumiko ztratit bezchybnou výslovnost, je třeba ji neustále procvičovat. Zároveň pracujeme na novém repertoáru, jak pro koncerty, tak pro CD nahrávky," uvedl profesor Kočí.

Další otázka se týkala dramaturgie slavnostního koncertu. Odpověď umělkyně byla zcela jednoznačná. "To bylo jednoduché. Chtěla jsem si perfektně připravit se svým pedagogem český repertoár a výsledek mého snažení předvést českému publiku, které je nejodbornějším kritikem. V kontrastu pak vyzní Gustav Mahler, kterého mám také ráda, v jeho písních cítím větší hloubku, než je v notách. Protože se mé koncerty setkaly s ohlasem, musím říci, že se už těším zase na jaro, kdy sem přijedu cvičit a pracovat," řekla Fumiko Nishimatsu.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

30°C

Dnes je neděle 18. srpna 2019

Očekáváme v 11:00 26°C

Celá předpověď