Členství České republiky v EU lemují úspěchy i kontroverze

foto Na pražském Staroměstkém náměstí lidé slavili v noci na 1. května vstup Česka do Evropské unie - vstup ČR do EU.

Česká republika vstoupila do Evropské unie (EU) 1. května 2004 při celkově pátém a dosud největším rozšíření s devíti dalšími zeměmi, s Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Maďarskem, Polskem, Slovenskem a Slovinskem. Tehdejší evropská patnáctka se tak rozrostla na pětadvacítku. Nyní má EU 28 členů.

Hned v roce vstupu do unie se v Česku konaly první volby do Evropského parlamentu, které vyhrála ODS se ziskem 37,5 procenta hlasů a devíti mandátů z celkového počtu 24 určeného tehdy pro Českou republiku. Další volby v roce 2009 opět vyhrála ODS, která získala 31,45 procenta hlasů a devět mandátů z 22. Dosud poslední volby do Evropské parlamentu v roce 2014 vyhrálo hnutí ANO s 16,13 procenta hlasů, které získalo čtyři mandáty z 21 stejně tak jako TOP 09 a Starostové a ČSSD. Volební účasti se vždy pohybovaly jen kolem 18 procent.

Členství České republiky v EU je lemováno úspěchy i kontroverzemi. Řada Čechů například působila ve vrcholových orgánech EU a jejích institucí. Bývalá šéfka Českého statistického úřadu Marie Bohatá byla například v letech 2004-2014 zástupkyní generálního ředitele Eurostatu. Česko má také od roku 2014 čtvrtého člena Evropské komise, bývalá ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová má na starost má spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví. Před ní působili ve funkci eurokomisaře Pavel Telička (od května do listopadu 2004), Vladimír Špidla (2004-2010) a Štefan Füle (2010-2014). Čtyři čeští europoslanci také zastávali funkci místopředsedy europarlamentu: Miroslav Ouzký (ODS; 2004-2007), Libor Rouček (ČSSD; 2009-2012), Oldřich Vlasák (ODS; 2012-2014) a od roku 2017 je jedním z místopředsedů EP Pavel Telička (ANO).

Česká republika převzala 1. ledna 2009 na půl roku předsednictví v EU. Řada analytiků české předsednictví unii hodnotilo jako komplikované. Často se ale shodli, že země neměla dobrou výchozí pozici - jako malý stát přebírala předsednictví po úspěšném vedení Francie a musela řešit složité problémy, zejména ekonomickou krizi, jež načas zastínila i obrovský vnitrounijní zádrhel - lisabonskou smlouvu. Situaci si Češi navíc sami zkomplikovali, když parlament v březnu vyjádřil nedůvěru vládě Mirka Topolánka (ODS). Česká reprezentace se potýkala s mnoha úkoly, včetně jednání o izraelsko-palestinském konfliktu, už na samém počátku musela řešit spor Ruska a Ukrajiny o dodávky plynu, který se dotkl i EU. V březnu Česká republika uspořádala v Praze unijní summit věnovaný hospodářské krizi a v dubnu se také v Praze konal summit EU-USA, kterého se účastnili nejvyšší představitelé 27 zemí unie i americký prezident Barack Obama. V květnu potom byl v Praze odstartován projekt "východní partnerství" EU s Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou. Pozornost také vzbudila plastika Entropa českého umělce Davida Černého odhalená v Bruselu, která se u některých států setkala s negativní reakcí.

V roce 2012 začalo v Praze fungovat ústředí Agentury pro evropský globální navigační satelitní systém (GSA), čímž se završilo šestileté úsilí Česka o přesun administrativního centra systému z Bruselu do Prahy. Hlavním úkolem centrály GSA, jejímž sídlem se stala bývalá budova České konsolidační agentury v pražských Holešovicích, je koordinace vzniku programu Galileo.

Důležitým milníkem také byl vstup Česka do schengenského prostoru v prosinci 2007, kdy zmizely vnitřní hranice pozemní a námořní. Kontroly na letištích odpadly v březnu 2008.

Kontroverze vzbuzovaly v minulosti výroky některých českých politiků. V únoru 2009 vyvolal bouřlivé reakce projev prezidenta Václava Klause v Evropském parlamentu. Zatímco jedni Klause přerušovali potleskem, druzí na něj hlasitě bučeli. Někteří z nich pak dokonce na protest opustili hlavní zasedací sál. Klaus před poslanci kritizoval nejen lisabonskou smlouvu, jak v poslední době činil v Česku, ale i podobu evropské ekonomiky či údajné odcizení unijních politiků občanům.

V dubnu 2013 prezident Miloš Zeman podepsal dodatek k lisabonské smlouvě o záchranném fondu eurozóny a s předsedou Evropské komise José Barrosem vyvěsil nad Pražským hradem vlajku EU. Udělal tak symbolickou tečku za euroskeptickým prezidentováním svého předchůdce Václava Klause, který obojí odmítal. Česká republika například v listopadu 2009 jako poslední ze zemí EU ratifikovala lisabonskou smlouvu. Stalo se až poté, co v říjnu 2009 summit EU přislíbil Česku výjimku z listiny základní práv, kterou požadoval prezident Klaus. V březnu 2012 také republika s Británií jako jediné země nepodepsaly fiskální pakt EU. Vláda přistoupení k paktu nakonec schválila v březnu 2014.

V posledních letech se asi nejvíce dostala Česká republika do sporu s politikou EU kvůli migrační krizi a kvůli odmítání povinných kvót na přijímání uprchlíků. Evropská komise loni v lednu poslala Česká republika, Polsko a Maďarsko k unijnímu soudu kvůli jejich odmítání podílet se na jednorázovém programu přerozdělování žadatelů o azyl z Itálie a Řecka. Program, na kterém se státy EU přes odpor Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska shodly v roce 2015, skončil po dvou letech v září 2017.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

20°C

Dnes je neděle 22. září 2019

Očekáváme v 5:00 8°C

Celá předpověď