Budvar prošlapává cestu českému pivu

foto Petr Dvořák, ředitel pivovaru Budějovický Budvar.

Milovník piva z New Yorku přichází do jednoho z mnoha tamních barů. „Jaký máte český ležák?“ ptá se obsluhy. „Víte, české ležáky mám nejradši,“ dodává. Takovou vizi budoucnosti tuzemského piva nastínil v rozhovoru pro MED generální ředitel Budvaru Petr Dvořák. Nejvíc ho samozřejmě potěší, když v cizině narazí na nápoj přímo z Českých Budějovic. „Jsem ale rád, když tam vidím jakékoliv české pivo,“ zdůraznil šéf pivovaru, který zůstal jediným národním podnikem v Česku.

Právě výjimečný status národního podniku, který zůstává ve stoprocentním vlastnictví státu a spadá přímo pod ministerstvo zemědělství, vyvolával v minulosti politické třenice. Část politiků žádala privatizaci nebo alespoň změnu právní formy podniku. Jiní argumentovali, jak důležité je zachovat status quo kvůli sporům o značku Budweiser s americkou pivovarnickou skupinou Anheuser-Busch. Jakákoliv podobná změna by v jejich očích mohla být začátkem procesu, který by nakonec skončil převedením Budvaru do náruče jeho amerického konkurenta.

Petr Dvořák v rozhovoru poznamenal, že v tomto ohledu „doba pokročila“. Tou zásadní otázkou už není, jestli by se národní podnik měl či neměl transformovat, ale to, jakou roli by měl plnit pro stát a pro celé české pivovarnictví. „Budvar má v tomto ohledu obrovský potenciál, může využívat sílu své značky a prošlapávat cestu pro české pivo na zahraničních trzích. Na mnoha z nich jsme dobře etablovaní, vyvážíme zhruba do 80 zemí světa,“ uvádí generální ředitel.

Budvar už začal spolupracovat s malými pivovary na domácím trhu, rozhodl se nabídnout jejich pivům „své“ pípy v restauracích. Dalším krokem má být podle Petra Dvořáka právě sdílení exportního know-how. Budějovický podnik může přispět s radou, na koho se v té či oné zemi obrátit, nebo i na některých trzích zařadit partnerská piva do svého portfolia.

Budvar jako řemeslné pivo

Budvar má ostatně k řadě minipivovarů blízko i proto, že na rozdíl od jiných firem nikdy neopustil tradiční způsob vaření piva. Díky tomu se hlásí k současnému trendu řemeslných, craftových piv – tedy piv, jejichž výrobci nijak nešidí suroviny, zachovávají při výrobě velký podíl ruční řemeslné práce a drží se specifické chuti svého moku.

„Když se podíváte na témata, o kterých se v souvislosti s craftovými pivy debatuje, zjistíte, že Budvar nemusí na svých výrobních postupech měnit vůbec nic. Naopak, pro nás to není žádný módní trend. Pivo vaříme tak, jak jsme ho vařili vždycky, dnes to ale dokáže ocenit více spotřebitelů,“ říká generální ředitel Budvaru.

Zatímco jiní výrobci ležáků v Česku i ve světě se v minulosti zbavili ležáckých sklepů a tanků, Budvar naopak své sklepy dál rozšiřuje. Svou dvanáctku vaří výhradně z žateckého hlávkového chmele. Petr Dvořák mluví o zajímavém kontrastu mezi tradičním vařením piva a moderními technologiemi. Obojí k dnešnímu Budvaru patří. Na jedné straně třeba „chlapi“ na varně, kteří po staru sekerkou dávkují chmel, na druhé straně nejmodernější logistické centrum, kdy od stočení piva do lahve až do jeho naložení do kamionu není nutný jediný zásah lidské ruky. Veškerou práci přebírají roboty, výtahy a zakladače.

Toto vše má podle Petra Dvořáka, který se vždy věnoval především marketingu, velký význam také pro exportní strategii. Budvar dnes v celém světě těží z toho, že spotřebitele zajímá celý příběh dané značky – tedy z čeho, jak a kde je pivo vyrobené.

Evropská sféra vlivu

Z hlediska teritoriálního zaměření exportu je přitom pro Budvar zatím stále klíčová Evropa. Jde o kontinent, který podle historických dohod o sférách vlivu z první poloviny minulého století měl vždy patřit Jihočechům, nikoliv americkému Budweiseru ze skupiny Anheuser-Busch. Ten si měl zase pohlídat „domácí“ americký kontinent. Konkurenti ze Spojených států se sice navzdory dohodám také snažili Evropu dobýt, ale Budvar své pozice díky úspěchům v mnoha soudních sporech ustál.

Budějovický národní podnik loni vyvezl do celého světa 1,1 milionu hektolitrů piva, což byl meziroční nárůst o 8,5 procenta. Vůbec nejvýznamnějším zahraničním trhem je Německo, do velké pětky největších odběratelů pak patřily také Polsko, Rusko, Slovensko a Velká Británie. Podle Petra Dvořáka vývozu výrazně pomáhají dceřiné společnosti Budvaru ve třech z těchto zemí – Německu, Slovensku a Británii.

Specifickým případem je právě Spojené království – na trhu tam koexistují obě značky, Budweiser Budvar i americký Budweiser, který jinde v Evropě většinou musí používat značku Bud. Nyní je ovšem Británie v centru pozornosti především kvůli chystanému brexitu, k němuž se ale stále nemůže dopracovat. Není jasné, jakou má mít odchod z Evropské unie formu, což přináší značnou nejistotu i pro Budvar.

„Brexit je pro nás především krátkodobá hrozba. Pokud by mělo dojít k tvrdému brexitu, nikdo není schopný říct, co se vlastně bude dít, jestli budou stát kamiony na hranicích,“ uvádí Petr Dvořák. Britská vláda sice prohlásila, že neplánuje žádné zvyšování cel, ale nejistotu tím nerozptýlila. Z dlouhodobějšího hlediska by brexit podle generálního ředitele žádnou tragédií být nemusel: „Exportovat mimo Evropskou unii umíme.“

Z Evropy dál do světa

Jestliže krátkodobě zůstává nejzajímavějším teritoriem Evropa, do budoucna má Budvar širší geografické ambice. „Ekonomické a demografické trendy nám ukazují, že ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se musíme chystat na silnější expanzi do vzdálenějších destinací,“ říká šéf Budvaru, který byl v minulosti také marketingovým manažerem Plzeňského Prazdroje. Považuje za logické, že nástup jeho bývalého zaměstnavatele v Asii je zatím silnější než v případě Budvaru – i vzhledem k japonským majitelům plzeňského pivovaru.

Stejně jako v Česku platí i na exportních trzích, že se Budvar musí prosadit také jako točené pivo v restauracích. „Když chcete budovat silnou značku piva, nemůžete být jenom na regálech v maloobchodních řetězcích. V hospodách a restauracích se formují názory, vytvářejí spotřebitelské trendy,“ vysvětluje Petr Dvořák. Pivo je z marketingového hlediska „společenský produkt“, což platí víceméně všude na světě – od Německa po asijské země.

To nejde splést…

Při dobývání dalších trhů bude nutné vycházet z toho, jak byl nebo případně ještě bude v jednotlivých zemích dořešen spor s americkým Budweiserem. Šéf Budvaru v této souvislosti mluví o třech až čtyřech kategoriích zemí – někde mohou Budějovičáci prodávat své pivo pod svým preferovaným názvem Budweiser Budvar a buď mají na tuto značku exkluzivní práva nebo nikoliv, jinde se musejí spokojit s českou verzí Budějovický Budvar. Ve Spojených státech a Kanadě se pak nemůže v názvu objevit ani slovo Budvar, takže tam se toto pivo prodává pod názvem Czechvar.

Nemůže ale někdy paradoxně silná celosvětová reklama amerického Budweiseru pomoci i opravdovému budějovickému pivu z Budvaru? „To si nemyslím,“ odpovídá Petr Dvořák. Spotřebitelé, kteří mají pivo rádi a rozumí mu, dobře vědí, jaký je rozdíl mezi americkým pivem a tradičním českým ležákem.

O dalších aktivitách českých firem na světových trzích čtěte na www.export.cz.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

9°C

Dnes je neděle 8. prosince 2019

Očekáváme v 23:00 9°C

Celá předpověď