Na našem pranýři jsme zvyklí číst o známých osobnostech z politického, kulturního nebo společenského života. Pranýř Plus přináší charakteristiku "osobností", jež nelze do ani jedné ze zmíněných kategorií zařadit. Kromě Ježíška se zde objevil i jeden z nejznámějších vězňů současnosti - Jiří Kajínek. České noviny nedávno uskutečnily první online konferenci v historii vězeňství s dalším známým vrahem, Ladislavem Winkelbauerem, jenž si v rýnovické věznici na Jablonecku odpykává třiadvacetiletý trest.

Nejednomu z nás naskočí husí kůže při vyslovení slova "vrah". Pod těmito čtyřmi písmeny si většínou vybavíme člověka s agresivním vzhledem nebo naopak typického "úchyla", jemuž sklon k zabíjení kouká z očí. Ladislav Winkelbauer nepatří ani do jedné z těchto skupin. Pokud by nebyl známý z tisíců fotografií vyvěšených téměř na každém sloupu po jeho dnes již legendárním útěku, nikdo by si ho na ulici ani nevšiml. Jeho obličejová vizáž nebudí vzhled ani intelektuála, ale ani bezdomovce. V současné době je tento dvojnásobný vrah ostříhán "na patku", což ho činí ještě méně dynamickým a nápadným, než jeho z médií známý kratší sestřih. Wilkenbauer by teoreticky mohl při použití vhodného oblečení vypadat poměrně kultivovaně, pokud by však příliš neotvíral ústa. Nemyslím to kvůli tomu, co by řekl, ale proto, že stav jeho chrupu je na katastrofální úrovni, což sám přiznává. Pokud by se tedy, vezmeme-li to hypoteticky, chtěl ve svých nynějších dvaačtyřiceti letech začlenit do společnosti, měl by si především nechat udělat zubní protézu. Nejdelší útěk Ladislava Winkelbauera trval dlouhých sedm měsíců. I když se běžně pohyboval mezi lidmi, nikdo ho nepoznal. Podobně jako při útěku Kajínka postačilo i Winkelbauerovi k bezproblémovému pobytu na svobodě změnit jen účes a přestat se holit (Jiří Kajínek si nechal narůst kníra). I když má Wilkenbauer několik charakteristických rysů (velký "štíhlý" nos, protáhlý obličej), nebyl k poznání ani z bezprostřední blízkosti. Pokud se vězeň zmíněného formátu dostane útěkem na svobodu, snaží se působit nevýrazně, aby na sebe zbytečně neupozorňoval. To, jak je oblečen, je závislé především na dvou faktorech: jaké finanční prostředky (případně přímo vlastní oblečení) má k dispozici a jaký před uvězněním preferoval styl. Podle mého názoru má Winkelbauer k módě pasivní vztah a vystačí si s laciným, nenáročným oblečením. Pokud by ho přeci jen tehdy někdo poznal, pak by měl na sobě džíny, košili, koženou či spíše koženkovou bundu a polobotky, vše v zastaralém stavu.

Hodnocení:

Reklama