Novoměstský kostel zasvěcený svaté Kateřině patří mezi méně známé kulturní památky pražské sakrální architektury. Při výběru patrocinia rozhodující roli sehrál císař Karel IV., který přičítal nadpřirozené moci světice své vítězství, jehož dosáhl coby šestnáctiletý kralevic při italském tažení v bitvě u lombardské tvrze San Felice.

Při zástavbě Nového Města daroval roku 1355 pozemek na jižním svahu řádu poustevníků sv. Augustina, aby zde pro své jeptišky vystavěli klášter s kostelem. Císař také pro kostel věnoval část ostatků svaté, které podle svědectví kronikáře Beneše z Veitmíle přivezl téhož roku z Itálie. Dnešní stavba vystavěná za účasti Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1737 - 1741 nahradila tedy starší gotický kostel, z něhož se dochovala jen část obvodových zdí a průčelní věž, která pro svůj neobvyklý vysoký a štíhlý tvar zejména poté, co původní cibulovou střechu nahradilo zakončením strmým jehlancem se dočkala přirovnání k minaretu. Roku 1565 zemřela poslední převorka spoře osazeného konventu a císař Maxmilián II. jej přechodně sloučil s augustiniánským klášterem u sv. Tomáše na Malé Straně. Správa znovu osamostatněného kláštera po roce 1676 dokázala upoutat dobrodince, kteří by přispěli na nákladné stavební opravy. Zejména ovdovělá hraběnka Dorota Becková honorovaná čestným titulem "matka konventu" do značné míry financovala barokní výstavbu kláštera i kostela. Když císař Josef II. klášter v roce 1784 zrušil, byl i klášterní kostel zpočátku přenechán světským účelům. Protože v uvolněném klášterním areále byl umístěn ústav choromyslných, byl kostel navrácen kultovému účelu a vykonávala se v něm duchovní péče pro pacienty i zaměstnance. Po druhé světové válce kostel přešel do správy Musea hlavního města Prahy, které zde zřídilo výstavní depozitář. Dlouhodobým zanedbáním údržby se stav kostela zhoršil natolik, že počátkem sedmdesátých let musel být uzavřen pro havarijní stav. Provizorním východiskem za stále odkládané rekonstrukce se stala drátěná síť dlouhá léta chránící chodce v Kateřinské ulice před odpadávajícím zdivem. Počátkem devadesátých let kostel získalo hlavní město Praha, které po vyklizení realisovalo celkovou obnovu uskutečněnou za vydatné pomoci ze státních prostředků. V interiéru kostela vedle freskové výzdoby s náměty kateřinské legendy zasluhuje pozornost sochařská výzdoba z dílny Františka Ignáce Weisse. Vedle plastik archanděla Michaela, svatých Cyrila a Metoděje, Prokopa a Vojtěcha jsou to sochařská výzdoba kazatelny a varhanní skříně i jednotlivé sochy na postranních a hlavním oltáři s poněkud v tuzemském prostředí nezvyklým zpodobněním irského národního patrona svatého Patrika. Právě nedávno restaurované plastiky se stanou jedním z exponátů výstavy "Sláva Barokní Čechie" připravované na letošní turistickou sezónu. Dohoda o jejím zapůjčení je součástí smlouvy o participaci hlavního města Prahy na výstavě, kterou 27. března v Brožíkově síni Staroměstské radnice slavnostně pod patronací ministra kultury podepsali pražský primátor Jan Kasl a ředitel Národní galerie Milan Knížák. Zájemci o staropražské památky by nepochybně uvítali, kdyby v rámci takovéto akce byl kostel svaté Kateřiny alespoň dočasně zpřístupněn stejně jako další pražské barokní kostely, jejichž interiéry pro nedostatek stálého dozoru mimo dobu bohoslužeb nevhodnou pro prohlídku lze mnohdy zhlédnout jen průhledem do lodi od kostelních dveří, který pochopitelně neumožní ocenit mistrovství umělců pražského baroka.

Reklama