Jak se už stalo zvykem, vždy červenec a půlku srpna trávíme v Norsku na řece Sjoa, kde máme na starost českou raftovou základnu SMARTtravel. Letos je to rok samých kulatých výročí – já tu jsem po páté, základna letos slaví dvacáté výročí fungování.
Reklama
Fotogalerie
Oproti loňsku jsme drobet změnili místo, kde máme náš „Hannah raft guides camp“. Nyní bydlíme asi o 4 km dále v kempu na křižovatce na Randsverku. Minulý kempík byl sice hezčí, ale co se týká přístupu a ochoty majitelů, je to nesrovnatelné. Zároveň tu jsme také více vidět, jezdí sem více Čechů a jsme vidět přímo ze silnice i z parkoviště a odpočívadla, které je tu vedle. Což je pro náš „byznys“ super.
Hned po příjezdu nás na Sjoe přivítalo pár změn a příjemná velká voda. Nejzásadnější změnou je pozměněné koryto po zimních povodních a s tím spojená „nefunkčnost“ vodočtu. Takže co loni platilo, letos neplatí vůbec. Jojo, nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Například v nájezdu do soutěsky „ledový vánek“ jaksi přibyl obrovský kus skály přímo uprostřed řeky, kam žene všechna voda… Při první jízdě jsme opravdu nechápali, kde se tam vzal…
Samozřejmě máme s sebou kajaky, takže dokud byla relativně velká voda, jezdili a blbnuli jsme co to šlo. Assengjuvet zvaný také Grand Canyon na Sjoe, úsek nad naším komerčním playrunem, je za velké vody opravdu pecka. Zvlášť střední pasáž s asi 500 metrů dlouhou těžkou vodnatou peřejí je opravdu obrovská.
Jinak u raftingu je vše při starém, kdo tu za námi někdy byl, zná to divadýlko, kdo ne, může alespoň trochu nahlédnout pod pokličku zhlédnutím našeho posledního filmu Práce snů (online k vidění zde) Ale rafting je jen jeden z důvodů, proč tu jsme. Proč ještě? Protože Norsko.
Letos zatím jednoznačně nejlepší nová historka je Břehovo povídání o tom, jak se v jedné zatáčce s černýma skalama dřívě těžilo černé uhlí – byla zde totiž vyjímečně žíla černého uhlí dostupná hned na zemském povrchu..
Spadlého Golfa v roce 1993 do peřeje od té doby zvané Golfský proud, přes kterého se od té doby dělají obrovské vlny nebo starého indiánského nebožtíka a kámoše Vinnetoua Wilmarkena, který se tu odebral do věčných lovišť, když Sjou sjížděl na otevřené kanoy snad ani není třeba připomínat… Indiáni do Norska přišli přes severní pól v době, kdy ještě Aljaška byla ledem spojená s Lofotama. Však také Ti indiáni, kteří to cestou vzdali, jsou dnešní eskymáci!
Víc už neprozradim, co kdyby to tu našel i někdo, kdo s námi někdy v budoucnu bude raftovat, neměli bychom co vyprávět při jízdě pak. Každá zatáčka, každá peřej a každé místo má hned několik verzí různých historek, více či méně ulítlých. Je toho dokonce tolik, že za vyšší vody to ani nestíháme vše říkat. Celkově od mé první sezony tady jsem 17km dlouhý playrun mohl jet komerčně tak 240krát. Ale baví pořád, je to hlavně o tom divadýlku okolo a o lidech.
Kromě kajakování už jsme stihli dát taky jeden pěší výlet v horách – na druhou nejvyšší horu Norska Glittertind (2405m.n.m.). Sice původní plán byl mít hezké počasí a nafotit pár katalogových fotek, ale člověk míní a počasí mění. Takže bylo hnusně.
A nezapomeňte, že na našem webu www.h2omaniaks.com najdete kromě dalších článků, informací a hromady fotek z Norska, také soutěž o parádní rychlý benzínový vařič Coleman Featherstove! Krátké zajímavosti, fotky a aktuality nejen z Norska, ale také z Ameriky a z právě zahájené enduro moto expedice do Kazachstánu můžete také sledovat na www.facebook.com/H2Omaniaks.teamZ Norska zdraví Tomáš Mähring a H2Omaniaci!