Krev, která koluje v cévním systému lidského těla, reguluje tělesnou teplotu, roznáší ke tkáním kyslík a potřebné živiny, a naopak odvádí zplodiny. "Zázračná" červená tekutina se tak významně podílí na obranyschopnosti organismu a je doslova životadárnou tekutinou, bez níž bychom nemohli existovat.

Historie Ve 4. století před naším letopočtem si řecký lékař Hippokrates všiml, že když nechá osolenou krev stát ve sklenici, rozdělí se do tří vrstev. Až mikroskop odhalil, co jednotlivé vrstvy tvoří. První, průhlednou vrstvu, tvoří krevní plazma, střední vrstvu tvoří bílé krvinky a úplně vespod se shromažďují červené krvinky. Ve středověku bylo oblíbenou léčebnou metodou pouštění žilou. Věřilo se, že s odtékající krví z těla odejdou zlé síly. Opak pouštění žilou, transfuze krve, také není žádnou novinkou. Bohužel se krve jednotlivých lidí liší, takže není možné darovat jakoukoli krev. Proč je tomu tak, zjistil na počátku 20. století vídeňský vědec Karl Landsteiner, objevitel krevních skupin. Krev

• Pouhým okem Krev je vazká červená tekutina. Průměrný člověk má kolem 5 litrů krve. Podle toho, zda obsahuje kyslík nebo oxid uhličitý, se dělí na krev okysličenou a odkysličenou. Okysličená krev má jasně červenou barvu, zatímco odkysličená tmavě rudou.
• Pod mikroskopem
Pod mikroskopem byste spatřili hlavně krevní elementy - červené krvinky se středovou vkleslinou, několik druhů bílých krvinek a krevní destičky. Krev se skládá ještě z krevní plazmy, čiré, slámově žluté tekutiny. Tvoří ji z 93 % voda. Kromě vody obsahuje plazma různé bílkoviny, zejména albumin, jehož hlavní funkcí je udržovat tekutinu v cévách a tím udržovat krev tekutou. Dále v ní plavou ionty sodíku, draslíku, vápníku a dalších solí, tukové částice, močovina, kreatinin, a mnoho dalších látek, zkrátka vše, co buňky buď potřebují, nebo "odhazují".

U jiných živočichů Člověk patří mezi tzv. teplokrevné živočichy, je schopen udržet si stálou teplotu těla. Teplokrevní jsou všichni savci a ptáci, na rozdíl od plazů a obojživelníků. Hmyz má hemolymfu. Ta je bělavá, neobsahuje klasické krvinky, ale jen vřetenovitá krevní tělíska. Kde se nachází Krevní elementy se tvoří v kostní dřeni. V organismu krev proudí v cévách. Cévy, které vedou krev od srdce, se nazývají tepny. Cévy, které vedou krev k srdci, se nazývají žíly. Krev neproudí v cévách náhodně; hovoříme o krevním oběhu. Krevní oběh Krev se okysličuje (červené krvinky na sebe navazují kyslík) v plicích, konkrétně v plicních vlásečnicích. Ty se sbíhají v žilky a nakonec ve čtyři plicní žíly, které vedou okysličenou krev do levé srdeční síně. Odtud krev teče do levé komory. Z ní je vypuzována do srdečnice (aorty), což je nejsilnější lidská tepna. Z aorty odstupují další tepny, které vedou krev k jednotlivým orgánům, svalům, kostem... Tepny se postupně větví na stále menší tepénky a nakonec na vlásečnice, aby se okysličená krev mohla dostat ke každé buňce. Předáním kyslíku buňkám se krev odkysličí (a výměnou za kyslík na sebe naváže oxid uhličitý) a jako odkysličená krev je vedená vlásečnicemi do žilek, žil a nakonec do horní a dolní duté žíly a do pravé srdeční síně. Odtud odkysličená krev proudí do pravé komory a z ní plicní tepnou do plic, kde se okysličí. Jak a k čemu slouží Krev přináší buňkám živiny a kyslík a odvádí nepotřebné zplodiny. Nosičem kyslíku jsou červené krvinky (erytrocyty). Kyslík se v krvinkách váže na molekulu hemoglobin. Erytrocyty také odvádějí od buněk oxid uhličitý (opět ve vazbě na hemoglobin). Bílé krvinky, leukocyty, nás různými způsoby chrání před bakteriemi, houbami, viry i parazity, jsou tedy důležité pro imunitu (obranyschopnost) organismu. Krevní destičky mají za úkol "záplatovat" defekty v cévní stěně, aby krev nemohla vytékat mimo cévu. Když nefunguje Když je krve málo (nejčastěji při krvácení nebo se ucpe céva a krev skrz ni neproteče), buňky mají málo kyslíku a navíc selhává srdce jako pumpa (nemá co pumpovat). Příliš mnoho krve naopak srdce přetěžuje. Existují různé poruchy tvorby a vyzrávání červených a bílých krvinek, které pak nemohou dostatečně plnit svou funkci. Nedostatek krevních destiček má za následek zvýšenou krvácivost. Krevní buňky, nejčastěji bílé krvinky, se mohou "zvrhnout" - nedozrávat, jak by měly. Vznikají buňky nádorové, které neplní správnou funkci a navíc utlačují zbylé zdravé buňky v kostní dřeni. Jak se porucha projeví Nedostatek nebo porucha červených krvinek (nebo hemoglobinu, často když je málo železa, jeho hlavní složky) vede ke zhoršenému přívodu kyslíku buňkám. Hovoříme o anémii, chudokrevnosti. Postižený jedinec je bledý, unavený, lehce se zadýchává. Porušená funkce nebo nedostatek bílých krvinek se projeví častými infekcemi. Někdy nedokážou rozeznat buňky vlastního organismu, poškozují je a vzniká autoimunitní onemocnění. Poruchy krevních destiček vedou k poruchám srážení krve. Rakovina krve se projevuje především únavou, teplotami a bohatým spektrem dalších obtíží, podle toho, co je poškozeno. Silné krvácení je provázeno pocitem na omdlení, zrychlením tepu, slabostí. Může se vyvinout šok se zástavou krevního oběhu a dýchání.

Reklama