Praha - Dětská a dorostová psychiatrie je podle odborníků kriticky a mnohostranně přetížená. Pacienti však často hledají pomoc i se zvládáním běžných emocí, které nejsou příznakem duševní nemoci. Adekvátní reakcí je budování větší odolnosti od dětského věku. ČTK to dnes sdělila Psychiatrická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP) v tiskové zprávě k 68. česko-slovenské psychofarmakologické konferenci, která se koná od čtvrtka do neděle v Mariánských Lázních.
Podle posledních dostupných dat z Národního portálu psychiatrické péče se v roce 2023 léčilo 60.000 mladých do 20 let v ambulancích, 2600 bylo hospitalizováno. Od roku 2020 stoupl počet dětí v psychiatrické péči o 70 procent. Podle ředitele Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) Jiřího Horáčka je přitom jedinou skutečně adekvátní reakcí na strmý nárůst duševních potíží budování odolnosti ve všech věkových skupinách.
"Čísla potvrzují bezprecedentní nárůst psychopatologie v dospívání a nárůst nespokojenosti se svým duševním, ale i fyzickým zdravím u adolescentů v řadě zemí světa," uvedl místopředseda Sekce dětské a dorostové psychiatrie ČLS JEP Michal Goetz, který vede Dětskou psychiatrickou nemocnici v Opařanech. Přibývá sebepoškozování i sebevražd.
"Jejich epidemie představuje reálné duševní poruchy, jejichž nárůst je ovšem základně podmíněn neřešením či nedostatečným podchycením procesů změn duševního stavu v jejich raných fázích vývoje," vysvětlil Goetz.
Podle odborníků se proměnily tradiční sociální vazby, když zásadní roli hrají digitální technologie a chybí naopak systematický trénink psychosociální odolnosti. Kvůli tomu jsou mladí méně schopní zpracovávat běžnou vývojovou zátěž, objevuje se úzkost, depresivní nálada nebo sociální stažení. Poté může vzniknout reálné duševní onemocnění, které vyžaduje psychiatrickou péči.
Podle Jana Vavery a Vojtěcha Pišla z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň se ale objevuje i takzvaná psychiatrizace nepříjemných, ale běžných negativních emocí.
"V psychiatrických ambulancích přibývá lidí s obtížemi, které nelze jednoznačně označit za nemoc. Běžné lidské emoce a životní obtíže jsou stále častěji vykládány jako příznaky duševní poruch," popsal Vavera. Podle studie Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) je u méně než desetiny dětí a dospívajících před nasazením léků na psychické potíže využita psychoterapie nebo jiný způsob nefarmakologické intervence.
"Smutek nebo strach nejsou nutně nemoc. Když je popisujeme jen jazykem diagnóz, ztrácíme schopnost jim porozumět jinak než jako symptomům a řešit je jinak než pomocí léků," doplnil Pišl. Vede to podle něj také k jevu, který odborníci nazývají "psychologickou a sociální nakažlivostí duševních poruch, například úzkostí, sebepoškozování nebo poruch příjmu potravy.
Podle Alice Koubové z Filosofického ústavu Akademie věd ČR je klíčovým faktorem odolnosti důvěra ve společnost a představa, že se člověk může na druhé lidi a systém v zásadních věcech spolehnout. "Důvěryhodnost je posílena například schopností odpovědných elit a institucí připouštět chyby, učit se z nich a měnit se," vysvětlila. Tlak na to, aby jedinci převzali osobní odpovědnost za systémovou a politickou neschopnost řešení společenských problémů, podle ní situaci v oblasti duševního zdraví ještě zhoršuje.
"V České republice je nutné budovat systém psychosociálních služeb kompetentních poskytnout podporu ohroženým lidem a zároveň i opatření podporujících odolnost společnosti tak, aby doplnily specifické odborné zdravotní psychiatrické služby, které nemohou krizi duševního zdraví zvládat osamoceně," dodal předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP Tomáš Kašpárek.
