Transatlantické obchodní vztahy jsou napjaté. Washington a Brusel se neshodnou na tom, jak uvést do praxe červencovou dohodu o clech. Spojené státy požadují další ústupky a tlak směřují i na to, aby EU povolila i v klíčových politických otázkách.
Kdo doufal, že celní dohoda mezi Evropskou komisí a Spojenými státy celý spor jednou provždy vyřeší a že státy i firmy budou moci bezpečně plánovat dopředu, ten byl rychle vyveden z omylu.
Uvádění dohody do praxe postupuje pomalu. V pondělí se americký ministr obchodu Howard Lutnick a obchodní zmocněnec Jamieson Greer poprvé od července setkali s ministry obchodu EU.
Dohoda, která měla zabránit otevřené obchodní válce, stanovila 15procentní clo USA na většinu dovozu z EU. Obě strany však dál usilují o další ústupky a poukazují na další nevyřešené otázky.
Zatímco EU požaduje, aby USA snížily své 50procentní clo na ocel a hliník, Washington trvá na tom, aby Brusel zmírnil zelenou a digitální regulaci, která podle USA poškozují americké firmy.
Lutnick po jednání obě otázky rovnou spojil a uvedl, že EU by měla přehodnotit svůj přístup k technologické regulaci výměnou za dohodu o snížení cel na evropský vývoz oceli a hliníku.
Dohoda navíc stále čeká na schválení Evropským parlamentem, což blokuje její další implementaci.
V čem dohoda spočívá?
Dohoda, na níž se 25. července dohodla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, má podle EU obnovit „stabilitu a předvídatelnost“.
Mezi hlavní body dohody patří:
- 15procentní clo na většinu vývozu EU, včetně automobilů, polovodičů, farmaceutik a dřeva;
- nulová či téměř nulová cla na některé klíčové položky (např. vzácné suroviny, letadla a díly);
- společnou ochranu ocelářského a hliníkářského sektoru před nekalou a neférovou konkurencí;
- liberalizaci oboustranně výhodného obchodu, odbourávání necelních bariér a posílení spolupráce v ekonomické bezpečnosti;
- záměr EU nakupovat od USA zkapalněný zemní plyn (LNG), ropu a produkty jaderné energetiky.
Od té doby se však podmínky neustále mění, často dokonce rychleji, než jsou evropské instituce a vlády schopny reagovat.
Body, na nichž jednání váznou
Trump rozšířil rozsah cel na ocel tak, že nově zahrnují i položky, které ještě v červenci clu nepodléhaly. Na seznam takzvaných „derivátů“ oceli a hliníku, tudíž produktů podléhajících vyšším clům, tak v srpnu přibylo celkem 407 typů výrobků.
Objevují se také obavy z možných dalších cel na kritické nerosty nebo větrné turbíny, která by mohla podkopat samotné základy červencové dohody.
EU přistoupila na řadu ústupků. Mimo jiné slíbila, že do konce Trumpova mandátu v lednu 2029 nakoupí od USA energetické produkty v hodnotě 750 miliard dolarů, a zavázala se k dalším velkým investicím.
Evropský komisař pro obchod a ekonomickou bezpečnost Maroš Šefčovič uvedl, že EU je odhodlána své závazky splnit, a zdůraznil pokrok, kterého unie při zavádění dohody dosáhla.
Připomněl, že EU již od USA nakoupila energetické produkty v hodnotě 200 miliard dolarů. Americký podíl na dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) do EU vzrostl ze 45 na 60 procent a investice EU ve Spojených státech od ledna přesáhly 150 miliard dolarů.
Komisař také upozornil, že postupy v Evropě jsou pomalejší než ve Washingtonu. Například dvě nařízení vyplývající z dohody mezi EU a USA o clech stále čekají na schválení v Evropském parlamentu, který je v této otázce do určité míry rozdělen.
Český ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček na jednání uvedl, že „problémem největšího obchodního vztahu na světě možná není výše určitých tarifních složek, ale složek netarifních“. Jde o veškerá obchodní omezení, která nejsou clem, ale přesto ovlivňují tok zboží a služeb přes hranice, jako například pravidla vycházející z rozdílných předpisů, standardů či administrativy.
Tlak na digitální pravidla
Největší spor panuje v oblasti technologií. USA chtějí, aby EU ustoupila v digitálních pravidlech; teprve pak by zvážily snížení 50procentních cel na ocel a hliník.
„Pokud [ministři] dokážou najít vyvážené řešení – a já věřím, že ano –, pak společně s nimi vyřešíme i otázky týkající se oceli a [hliníku],“ uvedl po jednání Lutnick.
Trump opakovaně kritizuje digitální pravidla EU, mimo jiné kvůli několika řízením, která Evropská komise vede proti americkým korporacím jako Google, Amazon, Apple či Microsoft. Terčem kritiky je zejména zákon o digitálních službách (DSA) a zákon o digitálních trzích (DMA).
V září Trump v reakci na obří pokutu ve výši 2,95 miliardy eur uloženou Googlu pohrozil odvetnými cly.
„Spojené státy mají už řadu let vážné výhrady k zákonu o digitálních trzích a podobné legislativě EU,“ uvedl Greer a dodal, že americké firmy často postihovány téměř výlučně, přičemž vymáhání bývá „poměrně agresivní“ a pokuty mohou dosahovat značné výše.
Brusel opakuje, že si nenechá diktovat digitální pravidla zvenčí. Rostoucí cla však poškozují ekonomiky členských zemí a objevují se i známky vnitřních neshod. Německá ministryně hospodářství Katherina Reicheová na okraj jednání vyzvala ke snížení digitální regulace a většímu využívání umělé inteligence (AI) v Německu. „Německo dalo jasně najevo, že chce hrát roli ve světě digitálních technologií a začlenit AI do svých průmyslových procesů,“ uvedla Reicheová. Dodala, že „bez zavádění modelů AI nebude žádná slibná budoucnost“, a proto německá vláda prosazuje zmírnění restriktivních pravidel na úrovni EU.
Šefčovič po pondělním jednání odmítl odpovědět na dotaz, zda jsou digitální pravidla EU nepřekročitelnou hranicí.
Poznamenal, že se Lutnick sešel také s představiteli komise odpovědnými za digitální politiku. „Chceme ministra ujistit, že naše zákony nejsou diskriminační a nejsou namířeny proti americkým společnostem.“ Komise je připravena tuto otázku vyjasnit, jakmile budou USA ochotny jednat i o obavách EU, dodal.
Ocel a hliník
Spojené státy stále uplatňují 50procentní clo na ocel, hliník a související výrobky dovážené z EU. Jeho snížení na 15 procent bylo zásadním evropským požadavkem, připomněl před pondělním jednáním polský náměstek ministra rozvoje Michał Baranowski.
Ačkoli červencová dohoda ani srpnové společné prohlášení EU a USA ocel a hliník přímo nezmiňují, ponechání cel na jejich současné vysoké úrovni bylo „v rozporu s duchem dohody – alespoň v některých ohledech“.
„Uvědomujeme si, že nás čeká ještě hodně práce, zejména v oblasti oceli a jejích derivátů, kde se snažíme snížit cla a společně řešit globální nadkapacitu,“ sdělil Šefčovič.
Brusel doufá, že najde s Washingtonem společnou řeč a že EU spojí síly se Spojenými státy v boji proti čínské nadkapacitě. Šefčovič přitom tlačí na své americké protějšky, aby souhlasily se zavedením kvót na dovoz oceli.
„Jde o téma, které je důležité pro obě strany. Světový trh je přehlcen výrobky z oceli, respektive z hliníku, a jejich deriváty. Je to problém, který trápí obě dvě ekonomiky,“ uvedl k tomu Vlček. „Jde o to, abychom dokázali nalézt nějaké společné řešení, protože reálným obchodním oponentem je tady Čína, nejsou to Spojené státy,“ dodal.
„Nehovořili jsme jen o bilaterálních otázkách, ale také o výzvách, kterým čelíme společně: nadkapacitě (…), roli Číny v globální ekonomice a dalších tématech, kde musíme spojit síly,“ uvedl dánský ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen, jehož země aktuálně zastává rotující předsednictví EU.
EU v říjnu rozhodla o dvojnásobném zvýšení cel na dováženou ocel s cílem ochránit průmysl před levnými čínskými dovozy.
Stabilita a národní zájmy
Dopad amerických cel se v jednotlivých zemích EU liší podle toho, co vyvážejí.
Komise usiluje o výjimku pro vína a lihoviny, kterou prosazuje zejména Francie. Podle diplomatů EU právě finalizuje seznam odvětví, u nichž budou žádat o vyjmutí z cel. Má jít o vína, lihoviny a možná i těstoviny, které jsou už nyní zdrojem sporů mezi Itálií a USA.
Americké ministerstvo obchodu obvinilo italské společnosti v tomto odvětví z dumpingu a uvalilo clo ve výši 91,74 procenta, které se přičítá k již existujícím 15 procentům. Celková sazba tak stoupla téměř na 107 procent. Nové „superclo“ by mohlo vstoupit v platnost v lednu 2026 a sektor se obává devastujících hospodářských dopadů.
Španělská vláda žádá, aby mezi produkty osvobozenými od cel figuroval i olivový olej. Podle ministra hospodářství Carlose Cuerpa Spojené státy vyrábějí pouze dvě procenta vlastní spotřeby olivového oleje, „takže je pro ně důležité mít bezcelní přístup k tomuto produktu a je to zároveň výhodné i pro naše producenty“.
Portugalsko pohlíží na celní dohodu mezi EU a USA s úlevou i obezřetností: dohoda sice brání růstu protekcionismu, portugalská vláda však za svůj hlavní cíl označuje volný obchod a rušení celních překážek.
Z ekonomického hlediska se odhaduje, že tato cla by mohla v roce 2026 snížit portugalský HDP zhruba o 0,15 procentního bodu. To posiluje obavy z dopadů na národní ekonomiku.
Polský premiér Donald Tusk už v červenci uvedl, že podle předběžných odhadů by jeho země mohla kvůli 15procentním clům přijít zhruba o dvě miliardy eur.
Bulharské ministerstvo hospodářství a průmyslu odhadlo letos na podzim přímý dopad cel na 468 milionů eur a nepřímé dopady na dalších 158 milionů eur. Zvlášť zasažené jsou sektory jako automobilový průmysl, standardizace a umělá inteligence. Ministr Petar Dilov upozornil, že Bulharsko utrpí i nepřímo, protože většinu jeho vývozu tvoří meziprodukty, jež partneři používají pro svůj export do USA.
V listopadu zdůraznila generální ředitelka Bulharské asociace metalurgického průmyslu Politimi Paunova, že místní metalurgický/ocelářský sektor je orientovaný na export a unijní obchodní politika na něj má přímý dopad.
Další vývoj bude záviset na tom, jak rychle EU splní závazky z letního společného prohlášení. „Je těžké řešit nejprve jiné otázky,“ upozornil Greer a dočasně tak zavřel dveře výjimkám, o které EU žádá (například pro těstoviny, víno či sýry) a na něž jednotlivé členské státy vyvíjejí značný tlak.
Zdroj: enr spolu s agenturami AFP, ANSA, BTA, ČTK, dpa, Europa Press, LUSA, PAP, TASR
