EU přijela na klimatickou konferenci COP30 s ambiciózními cíli, ale na shodu to nestačí a její klíčové plány v oblasti zpoplatnění emisí uhlíku budí obzvlášť silný odpor.

S blížícím se koncem klimatické konference COP30 zůstávají státy v klíčových otázkách rozdělené a rýsuje se výsledek poznamenaný slabými klimatickými závazky a nedostatečným financováním. Pod palbou kritiky se zvlášť ocitá takzvaná uhlíková daň – vlajková politika Evropské unie.

Třicátá konference smluvních stran (COP30) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která se koná v brazilském městě Belém, má skončit v pátek. Každoroční klimatická jednání OSN však obvykle přetahují do víkendu, protože vyjednavači v otázkách postupu proti změně klimatu jen obtížně hledají kompromisy.

Hostitel konference, brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva, varoval před „klimatickou apokalypsou“, zatímco některé státy přesouvají pozornost od globálního oteplování k bezpečnostním tématům či dokonce k přímému popírání. Spojené státy americké například ani nevyslaly delegaci.

„Ve světě v plamenech žádnou energetickou bezpečnost mít nebudeme,“ varoval Lula s tím, že válka na Ukrajině „zmařila roky úsilí o snížení emisí“ skleníkových plynů.

O co usiluje Brusel?

Evropská unie se snaží zaplnit vzniklé vakuum a stát se lídrem klimatické diplomacie poté, co se jí po náročných vyjednáváních podařilo schválit nové klimatické cíle. Brusel už před konferencí uvedl, že chce sehrát klíčovou roli v prosazování klimatických opatření doma i ve světě.

K prioritám EU patří silnější globální úsilí o zmírňování změny klimatu a adaptaci na ni, větší mobilizace klimatického financování a rychlejší energetická transformace směrem ke klimatické neutralitě, a to při zajištění spravedlivého odklonu od fosilních paliv.

Pozice EU na COP30 spočívá v prosazování silnější globální klimatické akce prostřednictvím ambiciózního nového národně stanoveného příspěvku (NDC), tedy závazku každé země snižovat své emise a adaptovat se na dopady změny klimatu. Evropská unie navrhuje snížit čisté emise skleníkových plynů do roku 2035 o 66,25 až 72,5 procenta.

Sporná uhlíková daň

EU rovněž prosazuje stanovování ceny uhlíku jako klíčový nástroj pro plnění klimatických cílů. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyzvala členské státy, aby zavedly vlastní tržní systémy pro obchodování s emisemi.

Uhlíkové kredity jsou obchodovatelné povolenky představující ověřené snížení jedné tuny ekvivalentu oxidu uhličitého v atmosféře. EU zavedla systém obchodování s emisemi (EU ETS) a stanovuje celkový strop na to, kolik CO2 smí být každoročně vypuštěno.

Firmy musí nakupovat nebo získat povolenky odpovídající množství jejich emisí CO2. To mimo jiné činí výrobu energie z čistých zdrojů nákladově výhodnější.

Velké napětí však vyvolává zejména uhlíková daň na dovozy do EU. „Zpoplatnění uhlíku musíme rozšířit na co nejvíce zemí a co nejrychleji,“ zdůraznil evropský komisař pro klima Wopke Hoekstra.

Čína, Indie a další spojenecké země však chtějí, aby COP30 přijala rozhodnutí proti jednostranným obchodním bariérám. Cílí tím na mechanismus uhlíkového vyrovnání EU (CBAM).

Mechanismus CBAM, který se testuje od roku 2023 a plně začne fungovat v roce 2026, se zaměřuje na dovoz uhlíkově náročného zboží, jako je ocel, hliník, cement, hnojiva, elektřina a vodík.

Evropské podniky musejí snižovat uhlíkovou náročnost své výroby, což však může ohrozit jejich konkurenceschopnost. CBAM proto rozšiřuje unijní zásadu „znečišťovatel platí“ i na země mimo EU.

Rostoucí napětí v EU

Před zahájením COP30 se v EU vyostřila debata o nových klimatických cílech bloku.

Členské státy EU a Evropský parlament se shodly na snížení emisí, ovšem s podstatně větší mírou flexibility a náhradních možností, než komise původně navrhovala.

Parlament schválil novelu evropského klimatického zákona, která jako klimatický cíl pro rok 2040 stanovuje snížit čisté emise skleníkových plynů o 90 procent oproti úrovním z roku 1990, přičemž až pět procent z tohoto cíle lze pokrýt mezinárodními uhlíkovými kredity.

Reakce na nový klimatický cíl EU jsou smíšené. Několik členských států, například Polsko a Francie, se postavilo proti cíli ve výši 90 procent s odkazem na ekonomickou zátěž, dopady na průmysl a napjatou geopolitickou situaci.

Ačkoli je dohoda obecně vnímána jako významný signál, některé ústupky znepokojily ekologické organizace. Původní návrh komise například počítal pouze s využitím maximálně tří procent mezinárodních uhlíkových kreditů. Součástí kompromisu je také odklad začlenění budov a silniční dopravy do unijního systému obchodování s emisemi o rok na 2028.

Španělsko dlouhodobě prosazuje vyšší ambice v boji proti změně klimatu a je přesvědčeno, že cíle snižování emisí jsou slučitelné s hospodářským růstem i tvorbou pracovních míst. I když je přesvědčeno, že EU přijela do Brazílie dobře připravená, považovalo by za vhodné posunout dohodu ještě o krok dál.

„Není to dokonalý text, ale je velmi dobrý,“ uvedla k evropským emisním cílům třetí místopředsedkyně španělské vlády a ministryně pro ekologickou transformaci a demografickou výzvu Sara Aagesenová. Španělsko hájilo 90procentní cíl jako „červenou linii“ a podporovalo omezení využití mezinárodních kreditů na tři procenta.

Švédská vláda dlouhodobě důrazně prosazuje 90% cíl pro rok 2040 a silný evropský NDC. Současně však čelí ostré kritice opozice za to, že na COP30 nevyslala svého ministra pro klima. Místo něj se vysokých jednání účastnil král Carl Gustaf, což rovněž vyvolalo vlnu nevole poté, co král ve svém vystoupení v Belému vyjádřil pochybnosti, zda všichni podepíší závěrečný dokument, a prohlásil, že „zbytek světa je na tom s emisemi mnohem hůř“ než Evropa.

Zatímco v Belému se EU prezentuje jednotně, v Bruselu se kolem zelené agendy znovu rýsuje rozkol. Poslanci Evropského parlamentu minulý týden hlasovali pro výrazné omezení unijních pravidel pro udržitelnost a náležité prověřování firem, včetně zrušení povinnosti připravovat plány na plnění závazků v oblasti změny klimatu. Konzervativní Evropská lidová strana (EPP) von der Leyenové se při tomto hlasování spojila se stranami krajní pravice.

Stupně opozice

Dalším sporným tématem byl tlak ostrovních států, podpořený latinskoamerickými zeměmi a EU, aby konference reagovala na nejnovější prognózy ukazující, že svět nedokáže udržet oteplení na hranici 1,5 stupně. Velké rozvojové země, od Číny po Saúdskou Arábii, však odmítají jakýkoli text naznačující, že v boji proti změně klimatu nedělají dost.

Loňský summit v ázerbajdžánském hlavním městě Baku skončil dohodou, jíž se vyspělé země zavázaly poskytovat chudším zemím na klimatické financování 300 miliard dolarů ročně. Tuto částku však kritici označují za výrazně nedostatečnou. Rozvojové země, zejména africké, chtějí, aby COP30 jasně poukázala na to, že bohaté státy zaostávají v poskytování financí potřebných pro adaptaci na změnu klimatu a omezování emisí.

Německo letos přispívá částkou 60 milionů eur, uvedl ministr životního prostředí Carsten Schneider. Podle berlínské vlády je Německo od založení adaptačního fondu v roce 2007 jeho největším přispěvatelem.

Individuální úsilí 

Kromě společných politik EU poskytují jednotlivé členské státy i cílenou podporu, nebo se od nich očekává, že tak učiní:

Německý kancléř Friedrich Merz přislíbil „výraznou sumu“ pro brazilský program Tropical Forest Forever Facility. Ten odměňuje země, které chrání pralesy, a trestá ty, které je ničí. Tropické pralesy jsou pro stabilitu klimatu zásadní, zejména jako pohlcovače uhlíku. Brazílie odhaduje, že fond s cílem získat 125 miliard dolarů by po počátečním rozjezdu mohl ročně rozdělovat asi 4 miliardy dolarů.

Portugalská vláda minulý týden oznámila příspěvek ve výši 1,5 milionu eur na financování programu zaměřeného na transparentnost klimatické legislativy v portugalsky mluvících zemích. Ministryně životního prostředí Maria da Graça Carvalhoová vysvětlila, že cílem je podpořit klimatická opatření a konkrétní právní předpisy a zajistit, aby vynaložené prostředky směřovaly na konkrétní návrhy a přinášely skutečné výsledky v omezování změny klimatu. Všechny portugalsky mluvící země se nacházejí v oblastech silně zasažených extrémními projevy počasí, zejména v Jižní Americe a Africe.

Slovinský ministr životního prostředí Bojan Kumer uvedl, že jeho země je důkazem toho, že i malé státy mohou hrát v klimatickém úsilí významnou roli. Připomněl cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2045, stanovený v prvním slovinském klimatickém zákoně přijatém letos v červenci. Slovinsko postupně navyšuje financování klimatických opatření, a to jak formou bilaterálních projektů, tak v podobě multilaterálních příspěvků do různých fondů, včetně fondu pro řešení ztrát a škod, který financuje iniciativy na podporu obnovy komunit ohrožených dopady klimatických změn.

Zdroj: enr spolu s agenturami AFP, ANSA, dpa, EFE, LUSA, STA, TT

EU speciál enr