Ačkoli se společenské přijetí osob LGBTIQ+ v Evropské unii v posledních pěti letech zlepšilo, práva sexuálních menšin zůstávají pod tlakem. Nedávný krok Slovenska omezující práva párů stejného pohlaví je v rozporu se strategií EU, která usiluje o ochranu a posilování práv a bezpečnosti osob LGBTIQ+.
Právní prostředí pro osoby LGBTIQ+ v Evropské unii zůstává nerovnoměrné a v některých členských státech jsou práva těchto komunit dokonce stále více ohrožena. Rozdíly v právní úpravě registrovaných partnerství a manželství mezi jednotlivými zeměmi spolu s novými legislativními omezeními v některých státech vystavují unijní rámec rovnosti vážné zkoušce.
Nejnovější ranou pro práva osob LGBTIQ+ v rámci Evropské unie je novela ústavy Slovenské republiky, která stanoví, že země „uznává pouze dvě pohlaví, mužské a ženské“. Změna vstoupila v platnost v sobotu 1. listopadu.
Novela rovněž stanoví, že děti mohou adoptovat pouze sezdané páry, čímž fakticky vylučuje páry stejného pohlaví, které na Slovensku nemohou uzavírat manželství. Náhradní mateřství je výslovně zakázáno.
Slovenská ústava již od novelizace v roce 2014, kdy byl poprvé u moci současný nacionalistický premiér Robert Fico, definuje manželství jako svazek muže a ženy.
Nová rozsáhlá změna staví národní právo nad právo Evropské unie. Uvádí, že v „kulturních a etických otázkách“ má slovenská „suverenita“ přednost před právem EU.
Fico, který se vrátil k moci v roce 2023, bývá s politikou sedmadvacítky často v rozporu. Kritici varují, že ústavní novela by mohla Slovensko dostat do konfliktu s ustanoveními unijních smluv. Benátská komise, nevládní organizace se sídlem ve Štrasburku, která sice není institucí EU, ale působí jako poradní orgán Rady Evropy pro ústavní otázky, podle médií novelu kritizovala již před tím, než o ní slovenští poslanci hlasovali.
Veřejný ochránce práv Róbert Dobrovodský uvedl, že novela „není cestou k spravedlivější a humánnější zemi“ a že „možné oslabení přednosti základních práv a svobod vyplývajících z mezinárodních smluv a práva EU před slovenskými zákony nepřispívá k právní jistotě obyvatel země, zejména těch, kteří patří k menšinám“.
Zkratka LGBTIQ+ je zastřešující pojem označující široké spektrum jiných sexuálních orientací a genderových identit, než je heterosexuální a cisgender identita. Písmena označují lesby, gaye, bisexuály, transgenderové osoby, intersexuály a osoby s odlišnou či zatím nevyhraněnou orientací (Q zastupuje anglický výraz queer nebo questioning), přičemž symbol + zahrnuje i další identity.
Také Maďarsko bývá v rámci Evropské unie často kritizováno za ústup od ochrany práv osob LGBTIQ+. Nacionalistický premiér Viktor Orbán už řadu let omezuje práva těchto komunit pod záminkou „ochrany dětí“ a letos jeho vládní koalice schválila právní změny, jejichž cílem je zabránit pořádání pochodů hrdosti.
Registrovaná partnerství a manželství v EU: přetrvávající nerovnosti
Legalizace manželství osob stejného pohlaví patří v EU mezi trvale rozdělující témata. Některé země tuto možnost uzákonily již před lety, jinde mu stále brání přísné zákony a politická neochota ke změně.
První zemí na světě, která umožnila homosexuálním párům uzavírat registrované partnerství, se 1. října 1989 stalo Dánsko. Vztahy těchto párů tím získaly právní uznání, i když nešlo o plnohodnotné manželství. O více než deset let později, v dubnu 2001, se Nizozemsko stalo první zemí, jež sňatky osob stejného pohlaví plně legalizovala.
Od té doby zavedlo manželství osob stejného pohlaví dalších 21 evropských států, včetně 15 členských zemí Evropské unie. Patří mezi ně Andorra, Rakousko, Belgie, Spojené království, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Lucembursko, Malta, Norsko, Portugalsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.
Některé evropské země umožňují uzavření registrovaného partnerství osob stejného pohlaví, nikoli však manželství. Tento model platí například v Itálii, Maďarsku, Chorvatsku, na Kypru, v Lotyšsku, České republice a v Monaku.
Manželství představuje právní institut, který partnerům zaručuje plné uznání jejich vztahu a práva v oblasti adopce, dědictví či sociálního zabezpečení. Registrované partnerství naproti tomu nabízí jen část těchto práv, přičemž jejich rozsah se v jednotlivých státech výrazně liší.
V Polsku čelí plány na legalizaci registrovaného partnerství už řadu let kritice – nejen za bývalé vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) a předchozího prezidenta Andrzeje Dudy, ale i nyní ze strany současného prezidenta Karola Nawrockého.
Vláda vedená stranou PiS v letech 2015–2023 důsledně odmítala jakékoli návrhy směřující k legalizaci registrovaných partnerství v Polsku, a to navzdory tomu, že podle údajů polského statistického úřadu (GUS) z roku 2023 žije v zemi téměř milion párů mimo manželství – jak heterosexuálních, tak stejnopohlavních. Strana PiS prosazovala katolický pohled na rodinu a stavěla se proti rozšiřování práv sexuálních menšin.
Současná vláda vedená centristickou stranou premiéra Donalda Tuska se zavázala k legalizaci registrovaných partnerství v Polsku – tradičně katolické zemi, která zatím uznává plnohodnotné manželství pouze mezi mužem a ženou. Pokusy o zavedení registrovaného partnerství, které by se vztahovalo i na páry LGBTIQ+, v uplynulých dvaceti letech opakovaně ztroskotaly.
V říjnu polská vláda představila návrh zákona, jenž má legalizovat registrovaná partnerství, včetně svazků osob stejného pohlaví, a označila jej za „krok vpřed“ v oblasti práv komunity LGBTIQ+. Návrh takzvaného „zákona o nejbližších osobách“ by nesezdaným párům přiznal práva v oblastech dědictví, společného bydlení či přístupu k informacím o zdravotním stavu partnera, avšak bez možnosti adopce dětí u stejnopohlavních párů.
V sousední České republice mohou páry stejného pohlaví uzavřít registrované partnerství, nikoli však manželství. Právní rámec pro registrovaná partnerství platí od července 2006, avšak podle účastníků pražského pochodu hrdosti (Prague Pride), citovaných agenturou ČTK, zůstávají práva komunity LGBTIQ+ ve srovnání s většinovou společností stále omezená.
Bulharské právo rovněž neuznává manželství osob stejného pohlaví, a to ani v případech, kdy takové manželství bylo legálně uzavřeno v zahraničí. Přestože je v zemi zakázána diskriminace na základě sexuální orientace, absence právního uznání těchto svazků způsobuje vážné problémy v otázkách rodičovských práv a dědictví. Pokud jeden z právně uznaných rodičů zemře, přeživší partner zůstává k dítěti bez právního vztahu či zastoupení, což působí potíže v otázkách opatrovnictví, dědictví a péče o dítěte.
V Chorvatsku mohou páry stejného pohlaví uzavřít registrované partnerství, které jim zaručuje téměř stejná práva jako heterosexuálním párům, včetně práva na adopci dětí. Antidiskriminační legislativa zároveň výslovně chrání před diskriminací na základě sexuální orientace či genderové identity. Manželství osob stejného pohlaví však chorvatská ústava zakazuje. V referendu v roce 2013 totiž občané rozhodli o ústavním zakotvení definice manželství jako svazku muže a ženy.
EU usiluje o posílení práv a bezpečnosti osob LGBTIQ+
Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) ve své zářijové zprávě varovala, že komunita LGBTIQ+ se v prostředí „rostoucí či přetrvávající intolerance a bigotnosti, doprovázené intenzivními kampaněmi nenávisti na sociálních sítích i ve veřejném prostoru“ stává terčem manipulace.
V květnu loňského roku devět členských států EU, včetně Itálie, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Chorvatska, Litvy, Lotyšska, České republiky a Slovenska, odmítlo podepsat deklaraci na podporu evropských politik ve prospěch komunity LGBTIQ+, kterou předložilo belgické předsednictví. Dokument byl připraven u příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii, transfobii a bifobii.
Evropská komise minulý měsíc uvedla, že i když společenské přijetí osob LGBTIQ+ v posledních pěti letech se v celé EU zlepšilo, tito lidé nadále čelí nepřiměřeným a nepřijatelným projevům nenávisti, násilí a diskriminace. Následně přijala strategii pro rovnost LGBTIQ+ na období 2026–2030, jejímž cílem je boj proti nenávisti a podpora svobody a rozmanitosti v EU i mimo ni.
Pro posílení ochrany komunity LGBTIQ+ před diskriminací Evropská unie v současnosti zvažuje předložení legislativního návrhu, jehož cílem by bylo omezit nenávistné projevy v online prostoru.
V tiskové zprávě Evropská komise rovněž oznámila záměr potlačit praktiky takzvané „konverzní terapie“, tedy pseudovědeckých postupů, jejichž cílem je změnit sexuální či romantickou orientaci, genderovou identitu nebo projev jednotlivce tak, aby odpovídaly heterosexuálním a cisgenderovým standardům, a která je zaměřena na osoby LGBTIQ+. V květnu podepsalo petici vyzývající EU k zákazu těchto praktik více než milion občanů.
Podle komisařky EU pro rovnost Hadji Lahbibové však Brusel k přímému zákazu těchto praktik nepřistoupí. Uvedla to v rozhovoru pro agenturu AFP s tím, že takový krok „by zasahoval do pravomocí členských států“.
Svůj postoj však Lahbibová vyjádřila jednoznačně. „Všech 27 členských států musí tyto praktiky zakázat,“ uvedla.
Zdroj: enr spolu s agenturami AFP, ANSA, BTA, ČTK, dpa, HINA, PAP, TASR
