Berlín - Imperialistický plán ruského prezidenta Vladimira Putina by dobytím Ukrajiny neskončil, ale začal. V projevu na setkání německých velvyslankyň a velvyslanců to dnes řekl kancléř Friedrich Merz. Ukrajina podle něj v každodenním boji proti ruské agresi chrání i evropskou svobodu. Válka přitom může podle Merze trvat ještě dlouho.
"Putinův imperialistický plán by dobytím Ukrajiny neskončil, ale teprve by začal," řekl velvyslaneckému sboru na setkání na ministerstvu zahraničí v Berlíně Merz. Evropa si podle něj dobře uvědomuje, že Ukrajina bojuje i za její svobodu, a proto ji také v jejím boji podporuje. Válka na Ukrajině, kterou Rusko rozpoutalo svou invazí v únoru 2022, podle Merze může bohužel "trvat ještě dlouho".
Po celém světě podle Merze nyní vznikají "nové revizionistické aliance" a proti liberálním demokraciím vzniká "osa autokracií". Ve světě změn se mění i vztah Evropy a Spojených států, Evropa proto musí stejně jako USA zhodnotit své zájmy a hledat partnerství i jinde ve světě.
Merz v posledních týdnech čelí kritice, že se intenzivně zabývá zahraniční politikou a zapomíná přitom na nutnost domácích reforem. V projevu k velvyslancům to dnes ale kancléř odmítl. "Nemůžeme už hovořit o vnitřní a zahraniční politice jako o dvou hladce oddělených sférách," řekl. Angažmá vlády i jeho vlastní v zahraničí podle Merze slouží k tomu, aby se podařilo zachovat mír, svobodu a blahobyt v Německu. Kritika jeho údajně přílišného zájmu o zahraniční politiku podle Merze slouží "izolacionistickým potřebám". "Německo ale není ostrov, i když je obklopené přáteli," zdůraznil.
V Berlíně se dnes na několikadenní jednání sešli německé velvyslankyně a velvyslanci. Agentura DPA upozornila, že není běžné, že na této konferenci promlouvá i kancléř. Poprvé po více než 60 letech je ovšem v Merzově vládě ministrem zahraničí politik ze stejné strany jako kancléř. Šéf německé diplomacie Johann Wadephul je členem kancléřovy Křesťanskodemokratické unie (CDU). Naposledy byli předseda vlády a ministr zahraničí spolustraníky v letech 1961 až 1966, v následujících vládách připadl post v čele diplomacie vždy menšímu koaličnímu partnerovi.
