Pracovní poměr se zásadně (nejčastěji) zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Každá pracovní smlouva musí obsahovat tři nezbytné (podstatné) náležitosti:

• a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
• b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
• c) den nástupu do práce.

Pro pracovní smlouvu byly uvedené tři podstatné (povinné) náležitosti předepsány dosavadním zákoníkem práce (zákon č. 65/1965 Sb.), platným do 31.12.2006, stejně jako jsou předepsány i novým zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb.), účinným od 1.1.2007. Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance. Dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, vzniká pracovní poměr. (Pokud je pracovní poměr zakládán jmenováním, pak vzniká dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.) Jestliže zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. (O jednotlivých podstatných náležitostech pracovní smlouvy jsme již v našem seriálu pojednali podrobněji a samostatně pod hesly Den nástupu do práce, Druh práce a Místo výkonu práce.) Mimo uvedené podstatné náležitosti lze v pracovní smlouvě dohodnout další (nepovinné) podmínky (náležitosti), na kterých mají účastníci zájem jako např. dobu trvání pracovního poměru (přitom platí, že pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání), zkušební dobu apod. Ani ujednání o výši mzdy není podstatnou náležitostí pracovní smlouvy. Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu se zaměstnancem písemně. (Pokud zaměstnavatel nesjedná se zaměstnancem pracovní smlouvu písemně, ale toliko dohodne ústně, jde o porušení povinnosti stanovené zákoníkem práce, postižitelné orgány inspekce práce, ale ústně sjednaná pracovní smlouva není neplatná.) Jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci. Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat:

• a) jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
• b) bližší označení druhu a místa výkonu práce,
• c) údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,
• d) údaj o výpovědních dobách,
• e) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
• f) údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,
• g) údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení účastníků těchto kolektivních smluv.

Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance k výkonu práce na území jiného státu, je povinen jej předem informovat o předpokládané době trvání tohoto vyslání a o měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat. Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na pracovní poměr na dobu kratší než 1 měsíc. Ovšem i pro takový pracovní poměr musí být pracovní smlouva sjednána (a vyhotovena) písemně. Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.

ČR právo pracovní právo

Reklama