Praha - Rodina, přátelé, mnozí hudební publicisté i někteří muzikanti se dnes přišli do kostela Nejsvětějšího Salvátora u pražského Karlova mostu rozloučit s Jiřím Černým. Známá postava české kultury, hudební kritik a popularizátor hudby mnoha žánrů zemřel minulý týden ve věku 87 let. Lidé zcela zaplnili prostor kostela a společně zazpívali na přání rodiny několik písní.
Fotogalerie
"Sešli jsme se, abychom poděkovali za dlouhý, plodný život, za požehnané dílo Jiřího Černého. Půlstoletí byl významným publicistou a jedním z největších znalců hudby," řekl katolický kněz Tomáš Halík. Připomněl také Černého přesah do jiných oblastí kultury i do společenského života, když se v roce 1989 angažoval ve formujícím se politickém hnutí Občanské fórum.
"Přesah měl i v oblasti duchovní, pokřtěn je jako evangelík, měl také vztah k našemu kostelu Nejsvětějšího Salvátora, to vyjadřuje přítomnost milého bratra Miloše Rejchrta, který kázal u našeho bratrského Salvátora, evangelického Salvátora. Takže dnes se tu setkávají obě tyto tradice k modlitbě za Jiřího, který měl k oběma vztah," řekl Halík.
Před velkým portrétem Černého byly věnce od České televize a Českého rozhlasu, mezi hosty byli třeba hudebník Petr Janda či Josef Vlček, Jan Rejžek, Pavel Klusák a Ondřej Bezr, kteří stejně jako Černý píší o hudbě a mnohé z nich jeho psaní a uvažování o tomto uměleckém žánru podle jejich slov i formovalo. Kromě kněze Tomáše Halíka a evangelického faráře Miloše Rejchrta byl přítomný i biskup Václav Malý nebo dosluhující ředitel České televize Petr Dvořák.
Černého rodina spolu s Akademickou farností Praha připravili k poslednímu rozloučení několik písní a rozdali příchozím i jejich texty. Zazněla tak moravská píseň Chvála bohu, že sem sa narodil, klasická evangelická Pán Bůh je síla má a spirituál Jednou budem dál, která je pro mnohé dodnes spjata s revolučními chvílemi listopadu 1989, tak jak je s přelomovou dobou a začátkem Občanského fóra spojen i hlas Černého.
Černý toho pro hudbu a její posluchače dělal už od 60. let 20. století tolik jako v českých zemích málokdo. Odborníci říkají, že nebylo v ČR na hudebním poli většího znalce hudby - od opery přes pop, folk, rock - jeho znalosti a zkušenosti byly obrovské. Jeho články v týdenících Mladý svět a Melodie lidé dychtivě očekávali, jeho první československá rozhlasová hitparáda Dvanáct na houpačce byla nesmírně populární. A poté, co komunisté Houpačku z politických důvodů zastavili, objížděl Černý republiku se svými Antidiskotékami, kde pouštěl i zakázané autory žijící v zahraničí. Svým způsobem tak formoval i hudební vkus svých posluchačů a čtenářů. A stal se také jediným nemuzikantem, který byl kdy uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl.
Vlna revolučních změn v listopadu 1989 přinesla Černému zajímavé politické intermezzo v tehdejším Občanském fóru. A to díky blízkosti k pozdějšímu prezidentu Václavu Havlovi, se kterým se přátelili už od tanečních. Chartu 77 ale podepsat odmítl, později řekl, že se bál, aby komunisté jeho už tak trpěným Antidiskotékám neudělali konec.
Guru české hudební publicistiky také příležitostně moderoval. V prosinci 2011 v Lucerně uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi, který se konal v den pohřbu dramatika a prvního českého prezidenta.
