Ankara - V Turecku už den po volbách de facto začala kampaň pro druhé kolo volby hlavy státu, které se uskuteční za dva týdny. Volební týmy obou politiků, kteří se v něm utkají, prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana i lídra opozice Kemala Kiliçdaroglua podle místních médií už v pondělí volaly třetímu v pořadí z nedělních voleb Sinanu Oganovi. Jeho tři miliony voličů totiž mohou hlasování 28. května rozhodnout. Erdoganovi pomůže i kontrola většiny médií v zemi a podle analytiků také to, že jeho aliance získala v neděli většinu v parlamentních volbách.
Z někdejšího krajně pravicového poslance a téměř neznámého politika Ogana se stal prakticky přes noc klíčový hráč, který si podle serveru Politico nyní bude užívat své téměř dva týdny slávy. Zatím neřekl, koho ve druhém kole doporučí svým voličům. Zatím jen uvedl, že důležitá pro něj budou dvě témata: návrat syrských uprchlíků do vlasti, což prosazuje Erdogan i Kiliçdaroglu, a boj proti terorismu, čímž měl na mysli kurdské radikální skupiny. V tom má výhodu Erdogan, který dlouhodobě brojí proti prokurdské Lidové demokratické straně (HDP), kterou se jeho vláda snaží zakázat prostřednictvím ústavního soudu.
HDP v prezidentských volbách podpořila Kiliçdaroglua a do parlamentních voleb šli její politici z obav před verdiktem ústavního soudu pod hlavičkou Strany zelené levice (YSP). I Erdogan udržuje spojenectví s kurdskou stranou, krajně pravicovou HÜDA-PAR, která ale pro jeho vládu není tolik důležitá jako podpora HDP pro Kiliçdaroglua. Tomu pomohli příznivci HDP v neděli vyhrát na jihovýchodě, v oblastech obývaných kurdskou menšinou, která v celém Turecku tvoří asi pětinu obyvatel. Kromě nich bodoval opoziční lídr i v okrscích v oblasti Ankary a Istanbulu.
Podle experta Sonera Cagaptaye z washingtonského institutu pro Blízký východ ale většině Oganových voličů nezáleží na tom, koho jim doporučí a budou volit Erdogana.
Současný prezident v neděli vyhrál jako už tradičně také v zahraničí. Nejvíce (72 procent) získal podle agentury Anadolu v Belgii a Rakousku, 69 procent ho volilo v Nizozemsku, 65 v Německu a 62 ve Francii. Opoziční lídr zvítězil s velkou převahou v Británii (79 procent) a s menším rozdílem ve Švýcarsku, kde ho volilo 57 procent. Erdoganovu popularitu u Turků žijících v zahraničí vysvětlují mnozí tím, že emigranti se tak hlásí k turecké národní identitě a jsou pyšní na silné postavení své vlasti na mezinárodní scéně, za nímž je podle jejich názoru právě Erdogan.
Do karet budou hrát Erdoganovi i výsledky parlamentních voleb, v nichž vyhrála jeho aliance. Mnozí voliči totiž budou podle analytiků preferovat silné vedení země. Pokud by se prezidentem stal Kiliçdaroglu, měl by těžké zajistit reformy, které voličům v kampani slíbil. Zejména prosazuje znovuzavedení parlamentního systému a slibuje návrat svobody slova a propuštění politických vězňů.
Rovněž ovládnutí médií bude v kampani důležité. "Kontrola informací byla v Erdoganově kampani největší devizou," řekl Cagaptay serveru Euronews. "Myslím, že média loajální Erdoganovi úspěšně vykreslila podporu strany HDP Kiliçdarogluovi jako podporu teroristům," dodal.
Erdogan, který je prezidentem Turecka od roku 2014 a před tím byl od roku 2003 premiérem, v neděli poprvé nevyhrál prezidentské volby už v prvním kole. Ovšem získal více hlasů, než mu dávaly průzkumy. Mnozí očekávali, že mu uškodí špatná ekonomická situace, zejména vysoká inflace a růst životních nákladů, a také, že mu body ubere podle některých špatně zvládnutá pomoc po únorovém zemětřesení. "Čekali jsme větší změnu v hlasování voličů oproti předchozím volbám," řekl serveru časopisu Time Ziya Meral z londýnského think tanku European Leadership Network. Podle něj ale nakonec Erdogan udělal z volebního souboje zápas o tureckou identitu a bezpečnost země.
Podle agentury Bianet vyhrál Erdogan v osmi z 11 provincií, které v únoru zdevastovalo zemětřesení, jež si v Turecku vyžádalo podle oficiálních údajů téměř 51.000 obětí. Sociálnědemokratický lídr Kiliçdaroglu tam zvítězil jen ve třech. V parlamentních volbách ve všech jedenácti vyhrála Erdoganova Lidová aliance, v níž je jeho konzervativní nacionalistická Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) a tři strany označované za krajně pravicové.
