S nesplácenými pohledávkami se potýká snad každý podnikatel. Za určitých okolností je výhodnější pohledávku prodat, resp. postoupit, i za cenu menší ztráty, než čekat na úhradu dlužníkem. Toho bychom se totiž ani nemuseli dočkat. V případě, že se rozhodneme pohledávku prodat, je důležité její správné ocenění. Není to však jediný důvod pro její ocenění. To je třeba provádět samozřejmě také z účetních důvodů (pro stanovení majetku společnosti), dále z důvodu zástavy pohledávek, zápočtů atd.

U pohledávek rozlišujeme více druhů hodnot:

• nominální hodnota je jmenovitá hodnota vyplývající ze závazku
• účetní hodnota znamená, za kolik je pohledávka vedena v účetnictví věřitele a dlužníka
• hodnota pohledávky, která se vyčísluje pro účely daně z příjmů a DPH
• tržní hodnota, resp. cena pohledávky je částka, za kterou by byla pohledávka v daném místě a čase prodána.

Skutečná tržní hodnota pohledávky se vyčísluje například pro účely vkladů pohledávek do základního jmění obchodní společnosti nebo pro účely zástavy pohledávek aj. Tržní hodnota se může lišit od nominální či účetní hodnoty po uplatnění opravných položek výrazným způsobem. Ovlivňují ji takové faktory, jako jsou určitost pohledávky a její dobytnost. Určitost pohledávky znamená, že nejsou žádné pochyby o její existenci a právní vymahatelnosti. Dobytnost pohledávky je dána samotnou existencí dlužníka, výší a strukturou jeho majetku, zajištěním pohledávky apod. Při stanovení tržní ceny rozlišujeme pohledávky do lhůty splatnosti, které mají většinou vyšší hodnotu než druhá kategorie, a to pohledávky po lhůtě splatnosti. Za určitých okolností může mít i pohledávka, jejíž splatnost ještě nenastala, velice nízkou hodnotu. Týká se to situací, kdy dlužník pohledávku neuznává a nehodlá ji zaplatit nebo dlužník nemá žádný majetek, je v likvidaci, byl na něj prohlášen konkurz apod. Tržní cenu pohledávky také zvyšuje případné zajištění, například zástavním právem k nemovitosti, směnkou, cennými papíry atd. Zde je možnost získat finanční prostředky zpět například cestou exekuce zástavy, ta nám však přinese maximálně částku odpovídající tržní ceně zástavy. Proto je důležité již při podpisu smluv, z nichž vyplývá závazek zajištěný zástavním právem, znát cenu této zástavy a další fakta, která se s ní pojí (věcná břemena, existence více zástavních věřitelů atd.). Musíme si však uvědomit skutečnost, že cena zástavy se může v čase výrazně měnit, a to nejen u cenných papírů, ale i u nemovitostí aj. V každém případě nám však zástava přinese mnohem větší jistotu, než nezajištěná pohledávka. S pohledávkami se také pojí příslušenství, což jsou podle občanského zákoníku úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení, náklady soudního řízení ve věci pohledávky aj. Při postoupení pohledávky přechází na nového věřitele i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Pokud jde o postoupení pohledávky na osobu se zvláštním vztahem k věřiteli - plátci DPH, je třeba stanovit cenu zjištěnou podle zákona o oceňování majetku. Zde se mluví o ceně obvyklé, což je cena, která by byla dosažena při prodeji stejného či obdobného majetku nebo při poskytnutí služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Peněžitá pohledávka nebo závazek se oceňuje jmenovitou hodnotou, zákon však umožňuje za zvláštních okolností (například rozhodnutí soudu) cenu vyšší nebo nižší. Účetní oceňování pohledávek, odpisy pohledávek a tvorba zákonných opravných položek k pohledávkám po lhůtě splatnosti jsou upraveny v zákoně o dani z příjmů. Dále se touto problematikou zabývá zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, kde lze najít ustanovení o tvorbě a čerpání opravných položek k pohledávkám aj. Poprvé mohly být opravné položky k pohledávkám a odpisy pohledávek uplatněny jako daňově účinný náklad v roce 1995. Využívají se k vyjádření reálnosti zaplacení konkrétní pohledávky. Tyto účetní kategorie mohou významně ovlivnit účetní hospodářský výsledek a základ daně z příjmů a z tohoto důvodu jsou již od roku 1995 často využívanými položkami v účetnictví.

Reklama