Nemocenské (a další dávky nemocenského pojištění) se stanovují (vypočítávají) z denního vyměřovacího základu (DVZ), kterým je v podstatě hrubý příjem připadající na jeden kalendářní den.

DVZ se spočítá tak, že započitatelný příjem (tj. veškerý hrubý příjem (vyměřovací základ) podléhající odvodu na sociální pojištění a na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti) zúčtovaný zaměstnanci v rozhodném období se vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na toto rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se některé (tzv. vyloučené) dny nezahrnují (aby nedocházelo ke snižování DVZ):

• kalendářní dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci, za které mu nenáleží náhrada příjmu, včetně dnů, za které mu bylo poskytováno nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství;
• dny, za které zaměstnanci náleží náhrada příjmu při výkonu služby v ozbrojených silách;
• kalendářní dny po skončení zaměstnání.

Rozhodným obdobím je zásadně doba 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla pracovní neschopnost. Jestliže pracovní neschopnost vznikla v období, kdy od vstupu zaměstnance do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla, neuplynulo 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla. Jestliže pracovní neschopnost vznikla v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec vstoupil do zaměstnání, je rozhodným obdobím období od vstupu do zaměstnání do konce tohoto kalendářního měsíce. Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období stanoveném podle výše uvedených pravidel započitatelný příjem nebo není-li v rozhodném období žádný kalendářní den, jímž se dělí vyměřovací základ, prodlužuje se rozhodné období vždy o 3 kalendářní měsíce tak, aby v takto prodlouženém rozhodném období byl započitatelný příjem a alespoň 1 kalendářní den, jímž se dělí vyměřovací základ; toto rozhodné období však může začít nejdříve dnem vstupu zaměstnance do zaměstnání. Jestliže v rozhodném období nemá zaměstnanec započitatelný příjem nebo není-li v rozhodném období žádný kalendářní den, jímž se dělí vyměřovací základ, nemocenské se stanoví ze započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl za kalendářní den v kalendářním měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla; takto zjištěný pravděpodobný započitatelný příjem za kalendářní den se považuje za DVZ. Zjištěný DVZ (čili zjištěný hrubý příjem připadající na jeden kalendářní den) se však pro stanovení nemocenského nepoužívá celý. Částka DVZ se upravuje (redukuje) od 1. ledna 2006 takto:

• za dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti se z částky do 510 Kč počítá 90 % (tedy nejvýše 459 Kč), z částky nad 510 Kč do 730 Kč se počítá 60 % (tedy nejvýše 132 Kč) a k částce nad 730 Kč se nepřihlíží,
• od 15. kalendářního dne pracovní neschopnosti se částka do 510 Kč počítá v plné výši, z částky nad 510 Kč do 730 Kč se počítá 60 % (tedy nejvýše již uvedených 132 Kč) a k částce nad 730 Kč se nepřihlíží.

Částka DVZ po úpravě podle redukčních hranic (I. neboli dolní redukční hranice stanovené na úrovni 510 Kč a II. neboli horní redukční hranice stanovené na hodnotě 730 Kč) se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Dva DVZ pro tutéž pracovní neschopnost znamenají, že od 15. dne pracovní neschopnosti dochází k přepočtu nemocenského. Nejvyšší DVZ představuje v prvých 14 kalendářních dnech pracovní neschopnosti 591 Kč a od 15. kalendářního dne pracovní neschopnosti 642 Kč.

ČR právo pracovní právo

Reklama