Václav: Jak je to s vrácením daru? Vím, že OZ takové ustanovení obsahuje. V mém případě se jedná a rodinný domek a ostatní stavby, které mi rodiče darovali, já pak jsem polovinu nemovitostí daroval své ženě, která potřebovala timto majetkem ručit při zakládání své živnosti. Nyní se ode mne odstěhovala, nežijeme tedy ve společné domácnosti, rozvedeni zatím nejsme. Mám v tomto případě možnost vrácení daru a jak postupovat? Předpokládám, že asi bude problém v prokázání, že obdarovaný porušil dobré mravy.

Občanský zákoník je ve stanovení podmínek, za nichž se může dárce domáhat vrácení daru, stručný: obdarovaný se musí dopustit jednání vůči dárci nebo vůči členům jeho rodiny, jímž hrubě porušuje dobré mravy. Nemůže se tedy jednat o každé negativní chování, např. obecně pojímaný nevděk, ale o jednání vyššího stupně závažnosti, značné intenzity, případně o porušování soustavné. K tomu může dojít např. fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Vždy se musí posuzovat zcela konkrétní a jedinečné podmínky jak na straně dárce (nebo členů jeho rodiny), tak na straně obdarovaného. Dárce se přitom nemůže odvolávat na skutečnosti, které nastaly již před darováním a o jejichž existenci obě strany věděly. Za členy rodiny se pokládají vedle rodičů a dětí další příbuzní v řadě přímé a sourozenci. Pokud dárce práva na vrácení daru využije, zaniká okamžikem doručení tohoto projevu vůle právní vztah založený darováním a obnovují se původní právní vztahy (dárce se opět stává vlastníkem darované věci, obdarovaný vlastnické právo ztrácí). Pro projev vůle, jímž se dárce domáhá vrácení daru, není stanovena žádná forma (ani u nemovitostí), takže postačí ústní projev vůle (písemnou formu lze přes to doporučit ve všech případech, nejen u nemovitostí). Protože občanský zákoník neupravuje bližší postup pro obnovení původního stavu, je třeba vyjít z okolností případu zejména podle povahy věci a chování obdarovaného po využití práva na vrácení daru dárcem. Jestliže původní obdarovaný nebrání dárci v převzetí věci (v její držbě), je vše v pořádku a není třeba věc řešit soudně. U nemovitosti je jen třeba na základě listiny o využití práva na vrácení daru uvést do souladu stav v katastru nemovitostí (to se učiní záznamem). Jestliže však dojde mezi dárcem a obdarovaným v otázce využití práva na vrácení daru ke sporu, musí věc řešit soud. U věci movité se musí dárce domáhat vydání věci, u nemovitosti musí žalovat na její vyklizení. V případě, že k vyklizení došlo dobrovolně, má pak dárce naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem nemovitosti, a může podat tuto určovací žalobu. Při vrácení daru je navíc obdarovaný povinen vrátit nejen samu věc, ale i užitky věci, a to od doby, kdy přestal být dobré víry, tedy od okamžiku, kdy k hrubému porušení dobrých mravů vůči dárci (nebo členům jeho rodiny) došlo. Právo dárce na vrácení daru je právem osobní povahy a smrtí dárce zaniká. Pokud však bylo uplatněno již za života dárce, jenž později zemřel, je předmětem dědění a může se jej případně i u soudu domáhat i dědic dárce (přirozeně je-li odlišný od obdarovaného). Byli-li dárci manželé, může se vrácení domáhat i jen jeden z nich, stejně jako se jej lze domáhat v případě obdarovaných manželů pro porušení dobrých mravů jen jedním z nich. Právo na vrácení daru se promlčuje v obecné tříleté lhůtě od dotyčného závadného chování (opakují-li se tato, od každého z nich). Domůže-li se dárce vrácení daru, nemá to vliv na práva třetích osob, jež vznikla od darování do vrácení daru a dárce je povinen je respektovat.

ČR právo paragrafy

Reklama