Praha - Moc nechybělo a Tereza Martincová mohla slavit vítěznou premiéru v Poháru Billie Jean Kingové. Na Štvanici měla proti britské hvězdě Emmě Raducanuové setbol i nadějné vedení, ale prala se s antukovým povrchem, což umocnily nepříjemné větrné podmínky i vítězka loňského US Open, která českou tenistku svým stylem hry překvapila.
Martincová očekávala od Raducanuové rychlé údery, kterými slavila úspěch v New Yorku. Britka ale dokázala míče i hodně rotovat, zpomalovat hru a držet se ve výměně. "Myslela jsem, že do toho víc půjde a budou se hrát svižnější výměny. Připadalo mi, že tohle byla spíš házená," řekla Martincová po prohře dvakrát 5:7 v utkání dlouhém dvě hodiny a čtyři minuty.
Po slunečných dnech se ochladilo a utkání na pražské Štvanici ztěžoval nepříjemný vítr. "Bohužel kombinace antuky a větru, vážně nevím, co mě může potkat horšího. Nejsem moc typ šikovné hráčky, takže když přijdou špatné odskoky a fouká, tak s tím extrémně bojuju," posteskla si Martincová. "Mám obecně problém s antukou, i když se s tím snažím poprat. A ve větru je to ještě o to horší, protože míče neliftuji. Neumím dát tolik kontroly do balónu jako třeba na betonu. Tam jsou pravidelné odskoky, můžu jít proti míči. Na antuce je to pro moji techniku o hodně náročnější. Proto jsem byla tak překvapená z toho, jak Emma hrála," prohlásila pražská rodačka.
V prvním setu podávala na výhru a nevyužila setbol. "Snažila jsem se v dané chvíli zahrát co nejlépe," řekla. Do druhé sady skvěle vstoupila, ale vedení 4:1 neudržela. "Byla to moje chyba. Měla jsem míč víc držet ve hře. Cítila jsem příležitost a chtěla si všechno uhrát sama, jenže na antuce a ještě v těchto podmínkách bylo ohromně těžký dávat winnery. Spíš jsem měla hrát víc výměny. Jenže já se jí snažila dorazit, místo abych byla trpělivější a nechala ji v tom," řekla sedmadvacetiletá tenistka.
Pochvalovala si atmosféru na malém centrkurtu klubu I. ČLTK, kde trénuje, "Byla skvělá. Lidi byli strašně fajn, hnali mě do posledního míče. Podporovali mě, což neuvěřitelně pomáhá. To má pak člověk pocit, že na kurtu není sám," řekla světová padesátka.
Byla ráda, že si poprvé v kariéře zahrála Pohár Billie Jean Kingové. "Zažila jsem si to, i když konec nebyl šťastný. Byl to jeden z mých fakt velkých tenisových snů. Vždycky, když jsem viděla naši soupisku a holky, co v týmu jsou, tak jsem si říkala, že vůbec nevím, co by se muselo stát, abych já stála na kurtu. Je to jeden z mých splněných snů, že můžu stát na kurtu a reprezentovat," prohlásila Martincová.
