Znárodněný film byl stejný jako tehdejší doba, říká ředitel NFA

foto Ilustrační foto - Ředitel Národního filmového archivu (NFA) Michal Bregant.

Praha - Znárodnění československé kinematografie před 75 lety nebylo dílem komunistické státní ideologie, ale výsledkem praktických úvah o tom, jak nejlépe organizovat udržitelnou filmovou výrobu v poválečném Československu. Tato úvaha se totiž rodila v hlavách českých producentů, filmařů a intelektuálů už během okupace, řekl ČTK ředitel Národního filmového archivu (NFA) Michal Bregant. Tehdejší soukromí producenti si podle něho představovali vznik filmového podniku, kde by většinu akcií vlastnil stát a zbytek patřil jim. Po únoru 1948 však stát převzal nad filmem monopol na téměř 50 let.

Znárodňovací dekret podepsal prezident Edvard Beneš 11. srpna 1945 a jeho rozhodnutí začalo platit o 17 dní později. Od konce léta posledního válečného roku tak soukromníci nemohli filmy nejen točit, ani je kupovat v zahraničí nebo distribuovat. Filmová tvorba v socialistickém Československu byla podle Breganta taková, jako byl sám stát. "Byla krutě nesvobodná a cenzurovaná v 50. letech, relativně jasnozřivá a odvážná v 60. letech. Za normalizace stála na korupčním chování těch, kteří se přizpůsobili dobovým poměrům," připomněl.

Řada tvůrců však dokázala s autoritou státního monopolu vycházet a oceňovala určité pohodlí garantovaných podmínek. Po listopadu 1989 se pak mnozí obávali, jak se systém zachová v podmínkách volné soutěže. "Třeba režisér Jiří Menzel po roce 1990 mnoho filmů nenatočil a komentoval to tak, že ho předchozí režim rozmazlil, když ho nenutil shánět na filmy peníze a dělat kompromisy s producenty či investory," uvedl ředitel.

Česká, respektive československá kinematografie má za sebou více než stoletou historii. Filmy od jejího vzniku do roku spravuje NFA, filmy vyrobené do roku 1991 Státní fond kinematografie (SFKMG). Zisk z užívání filmů spolufinancuje obě instituce. "Výnosy z licencování filmů do roku 1964 tvořily v 90. letech docela významnou část rozpočtu NFA, ale jak filmy stárnou, výnosy se tenčí," uvedl Bregant. S novějšími filmy dlouhá léta obchodovaly soukromé subjekty, ale v roce 2014 podepsaly NFA a SFKMG smlouvu, podle níž NFA licencuje užití i filmů spadajících dobou svého vzniku pod fond; fondu pak odvádí 93 procent těchto výnosů. "Od podpisu smlouvy do poloviny roku 2020 NFA odvedl SFKMG v součtu téměř 390 milionů korun," uvedl Bregant.

V socialistickém Československu vznikalo ročně kolem 40 či 50 filmů. Jejich počet klesl na více než polovinu v prvních porevolučních letech, po rozpadu státu se v ČR točilo do konce 90. let kolem 20 filmů ročně. S novým tisíciletím se jejich počet zvyšoval asi o desítku ročně, od roku 2017 to je pak přes 50 snímků natočených za rok.

Předchůdce NFA vznikl v roce 1943, dnes je jednou z nejstarších a rozsahem sbírek největších institucí svého druhu na světě. SFKMG měl svého předchůdce v podobě Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie od roku 1992. SFKMG je největším podporovatelem tuzemské kinematografie. Z rozpočtu ministerstva kultury má ročně téměř miliardu korun, 800 milionů jde na filmové pobídky a 182 milionů na původní domácí tvorbu. Zhruba stejnou částku fond dostává z televizní reklamy, ze zmíněné licence některých filmů či z prodaných vstupenek do kina. Na podporu české kinematografie tak ročně dá přes 300 milionů korun.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2020 ČTK

Reklama

24°C

Dnes je úterý 22. září 2020

Očekáváme v 3:00 13°C

Celá předpověď