Praha - Zastánkyně a zastánci takzvané Istanbulské úmluvy věří, že se dokument s opatřeními proti domácímu a sexuálnímu násilí podaří v Česku ratifikovat. Své argumenty předložili dnes ve Sněmovně na diskusi o pomoci obětem. Poukazovali na nedostatek služeb pro potřebné, nejednotný přístup při řešení kauz, bagatelizaci činů či chybějící statistiky. O ratifikaci jedná Parlament. Část senátních výborů přijetí nedoporučila. Podle odpůrců je úmluva pro ČR nadbytečná. Úmluvu podepsalo 43 států Rady Evropy. Dosud ji neratifikovalo šest zemí, ČR patří mezi ně.
"Ratifikace nikomu neublíží, ale mnoha lidem zcela jistě pomůže. Je to přihlášení se do civilizovaného světa, kdy násilí netolerujeme," řekl na tiskové konferenci před diskusí poslanec Michal Zuna (TOP) ze sněmovního podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Podle Zuny není tak jednoznačné, že by mezi zákonodárci převládali odpůrci.
Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, ji musí ratifikovat Sněmovna a Senát a podepsat prezident. Vláda s pokračováním procesu ratifikace souhlasila koncem června. Členské státy EU na začátku června odhlasovaly, že se sedmadvacítka k úmluvě připojí. Česká vláda ale předem oznámila, že se ČR při tomto hlasování zdrží. Úmluva v Česku vyvolávala silné emoce. Důrazně ji odmítali konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle zastánců naopak pomůže zlepšit pomoc obětem a také na mezinárodní scéně ukáže, že pro ČR je násilí nepřijatelné.
Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.
"Nelze úmluvu vykládat na základě dojmů politiků a političek," řekla zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková na adresu odpůrců. Podle ní Česko nemá odborných služeb pro oběti dostatek a přijetím úmluvy by se zavázalo k jejich systémovému zajištění. Zmocněnkyně zmínila i ekonomické dopady. Podle vládní analýzy z roku 2017 tehdy roční ztráty a výdaje na léčbu, nemocenské, vyšetřování či podporu kvůli domácímu a sexuálnímu násilí činily asi 14,5 miliardy korun.
Organizace Rosa podle jedné ze svých zakladatelek Zdeny Prokopové od roku 2003 napočítala 252 zavražděných po násilí v rodině, a to žen i dětí. Zuna připomněl, že podle zjištění se ročně stane zhruba 12.000 znásilnění, ohlásí se jich 600, nepodmíněný trest padne ve stovce případů.
Česko v minulosti přijalo už řadu podobných mezinárodních úmluv. Patří mezi ně třeba úmluvy o právech dítěte či o právech lidí s postižením.
