PRAHA - V minulých dnech to v Praze vypadalo, jako by se v srdci Evropy konal sraz popelářů z celého světa. Všude oranžová, oranžová, oranžová. Nakonec byly pod koberec smeteny naděje holandského fotbalu na přímý postup do finálového turnaje ME 2004.

Jestli se bude o nějakém individuálním výkonu ještě dlouho mluvit, tak určitě o tom v podání Karla Poborského. Nepamatuji se, kdybych ho viděl hrát v podobném transu jako ve včerejším utkání. Chvíli se sice rozkoukával, ale zhruba od poloviny prvního poločasu začal řádit jako atomová myš. Ve druhé půli se snad vůbec nezastavil. Jezdil nahoru dolu, kličkoval, bránil, přihrával, střílel, prostě kam se člověk na pravé straně podíval, tam poletoval sparťanský záložník. Když se k tomu přičte nádherný gólový bonus, tak mi vychází doslova parádní představení. Určitě velkou pochvalu zaslouží obrana. Nepustila Nizozemce do žádné velké šance, snad s výjimkou střely Cocua v první půli. Stopeři své protějšky ve většině případů uskákali a stačili i na zemi. Přiznávám, že jsem měl obavy z toho, jak si především s van der Vaartem, poradí Martin Jiránek, ale své úkoly zvládl velmi dobře. Paradoxní je, že gól inkasoval český tým po standartní situaci. Tady si ovšem dovolím kritický náhled na počínání trenéra Brücknera. Už v žáčcích se učí, že se nikdy nestřídá, pokud soupeř bude zahrávat míč do pokutového území. Najednou je rozhozen nacvičovaný systém, což se nevyplácí. Tak jako ve včerejším případě. Ačkoli Koller vyhrál svůj souboj s Kluivertem, míč se odrazil do míst, kde obvykle hlídkuje Rosický a může míč odpálit do bezpečí. Tím, že "Rosa" střídal, zůstalo místo před pokutovým územím nekryté a cesta k van der Vaartovu zakončení byla otevřená. Poněkud jsem si lámal hlavu, proč šel ze hřiště Rosický a ne Pavel Nedvěd, který měl viditelné bolesti v kotníku a tudíž velké problémy s pohybem. Dostal v prvním poločase neskutečně nakopáno a doteď nechápu, jak mohl projít Reizigerovi hrubý faul na půlící čáře nejen bez karty, ale vůbec bez odpískání faulu. To všechno se muselo projevit na sestupné křivce výkonu. Na druhou stranu - pravdu mají vítězové a tentokrát ji v rukou třímá Karel Brückner. Opět, stejně jako v Rotterdamu, Minsku i dalších zápasech mu vyšlo střídání. Baroš ukázal, v čem je jeho největší přednost - síla, rychlost, technika. Podobná utkání se nehrají na krásu, ale na body. Chvílemi jsem měl pocit, že se český tým po prvním i druhém gólu příliš stáhl a poněkud pasivně očekával, co desítka soupeřů dokáže vymyslet. Ukázalo se, že Nizozemci tentokráte nemají na to, přehrát kombinačně dobře postavenou obranu a čekání na brejk se nakonec vyplatilo u druhého i třetího gólu. Slávy je zaslouženě plná porce. Borci v bílém udělali pro úspěch maximum a osud takovýto přístup zhodnocuje. Pánové, gratulace a klobouček dolů!

Sport fotbal Jaromír Bosák

Reklama