Stále více států je na cestě k uznání palestinského státu, a to i v rámci Evropské unie. Ale co ty, které to neudělají? Ochromí jejich neochota opět Evropskou unii v otázce zásadního globálního politického tématu?

Uznání, sankce, dvoustátní řešení: V posledních týdnech a zejména tento týden na Valném shromáždění OSN v New Yorku státy jasně vyjádřily své postoje k Izraeli a Palestincům. Zatímco výzvy k uznání palestinského státu nabývají na podpoře, EU nedokáže vystupovat jednotně. 

António Costa, předseda Evropské rady, uvedl začátkem tohoto týdne, že většina členských států EU nyní uznává palestinský stát. „Existuje pouze jedna cesta vpřed – dvoustátní řešení. Bezpečný a uznávaný stát Izrael. Nezávislý, demokratický a životaschopný stát Palestina. Žijící vedle sebe,“ zdůraznil Costa na sociální síti X. 

EU je v otázce uznání palestinského státu rozdělena. K seznamu zemí EU, které stát Palestina uznaly, se přidaly Francie, Belgie, Lucembursko, Portugalsko a Malta. Celkem šestnáct z 27 členských států EU přijalo toto rozhodnutí v několika vlnách: Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Kypr tak učinily už v 80. letech. Totéž platilo pro tehdejší Československo (tedy dnešní Českou republiku a Slovensko). Postsovětské vlády těchto zemí však palestinský stát neuznaly. Švédsko tak učinilo v roce 2014 a Slovinsko, Španělsko a Irsko zase v roce 2024.

Austrálie, Británie, Kanada a Portugalsko palestinský stát uznaly tento týden v OSN, čímž zvyšují tlak na Izrael a Spojené státy, jeho hlavního spojence, a to v době, kdy Izrael zintenzivňuje údery v Gaze.

Francouzský prezident Emmanuel Macron byl v pondělí jedním z posledních významných lídrů, kteří v OSN uznali palestinský stát, což vyvolalo vlnu západních kroků, jež se snaží Izraeli vzdorovat tímto symbolickým, byť významným gestem. „Nastal čas na mír, protože už jen pár okamžiků nás dělí od chvíle, kdy jej nebude možné nastolit,“ řekl Macron na Valném shromáždění.

Portugalsko palestinský stát uznalo po týdnech konzultací mezi vládou, politickými stranami zastoupenými v parlamentu a prezidentem. Ministr zahraničí Paulo Rangel uvedl: „Je načase, opravdu načase podniknout nezbytné kroky směrem k míru.“ Dodal, že doufá, že uznání bude doprovázeno ukončením všech střetů mezi izraelskou armádou a bojovníky Hamásu.

Polsko si udržuje k izraelsko-palestinskému konfliktu konzistentní postoj a zdůrazňuje právo Palestinců na stát. Varšava Palestinu uznala koncem 80. let a důsledně podporuje řešení dvou států. Ministr zahraničí Radosław Sikorski opakovaně zdůraznil, že „nic by se nemělo dít bez účasti samotných Palestinců“, a uvedl, že pro stabilitu regionu je nezbytné jejich plné zapojení do politického procesu.

Zvláštní případy z postsovětského prostoru: Je to složité

Některé země střední a východní Evropy, které palestinský stát uznaly již v 80. letech, protože patřily do sovětského bloku, se dnes přibližují k postojům izraelské vlády premiéra Benjamina Netanjahua. Mezi tyto země patří například Maďarsko.

Tehdejší Československo Palestinu uznalo, ale současná česká vláda má na věc odlišný pohled.

Podporuje řešení izraelsko-palestinského konfliktu formou dvou států. Toho však podle českého ministerstva zahraničních věcí může být dosaženo pouze prostřednictvím přímých jednání obou stran, která nebudou možná, dokud je Pásmo Gazy ovládáno teroristickým hnutím Hamás. „Česká republika palestinský stát neuznala a ani to nyní neplánuje,“ uvedlo zmíněné ministerstvo.

Český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský také řekl, že nesouhlasí se závěry nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise OSN pro okupovaná palestinská území, podle nichž Izrael páchá v Gaze genocidu. Sama Evropská komise je v této otázce rozdělená. Distancovala se od poznámky komisařky Teresy Riberaové z počátku září: „Genocida v Gaze odhaluje neschopnost Evropy jednat a mluvit jednomyslně.“

Některé členské státy EU zůstávají nerozhodné. Bulharská vláda například zatím na toto téma nevydala žádné oficiální prohlášení. 

Kdo nesouhlasí

Jedenáct členských států EU zůstává zdrženlivých a trvá na tom, že než dojde k uznání palestinského státu, je nezbytné nejprve dosáhnout dohody o řešení dvou států.

Mezi největší odpůrce v Evropě patří Německo a Itálie. Berlínská vláda v tuto chvíli neplánuje Palestinu uznat, přestože je silným zastáncem dvojstátního řešení. Podle Německa by uznání Palestiny mělo nastat až na konci procesu směřujícího k dohodě, sdělil německý ministr zahraničních věcí Johannes Wadephul novinářům v New Yorku. „Ale tento proces musí začít hned,“ dodal.

Silně kritizoval kroky Izraele, zároveň však zdůraznil, že tento několik desetiletí trvající konflikt nelze vyřešit „terorem, destrukcí a smrtí“.

Italský ministr zahraničí Antonio Tajani potvrzuje stanovisko Itálie, že Řím nebyl připraven uznat stát Palestina. „Uznat stát, aniž by byly nejprve vytvořeny podmínky pro jeho vznik, by nepřineslo žádný efekt kromě toho, že by to oddálilo nastolení míru,“ uvedl tento měsíc před parlamentem.

Chorvatsko je další zemí, která se uznání Palestiny zatím brání. V této otázce panuje neshoda mezi prezidentem a vládou, kteří společně rozhodují o zahraniční politice. Podle kanceláře prezidenta Zorana Milanoviće prezident v pondělí v New Yorku uvedl, že Chorvatsko by mělo uznat stát Palestina, přičemž zdůraznil, že nejde o odměnu pro Palestince, ale o jejich právo.

Ale samotné uznání, byť historické, pravděpodobně nezmění situaci v Palestině. „Pokud nebude uznání Palestiny podpořeno konkrétními opatřeními, hrozí, že se stane pouhým rozptýlením od reality, kdy dochází k zabíjení Palestinců na jejich vlastním území,“ uvedl Max Rodenbeck, ředitel projektu Izrael-Palestina organizace Mezinárodní krizová skupina.

Romain Le Boeuf, profesor mezinárodního práva na Univerzitě v Aix-Marseille na jihu Francie, uvedl: „Uznání neznamená, že byl stát skutečně vytvořen, stejně jako neuznání státu nebrání jeho existenci.“ Přestože má uznání převážně symbolický a politický význam, podle Le Boeufa tři čtvrtiny zemí tvrdí: „Palestina splňuje všechny nezbytné podmínky pro to, aby byla státem.“

Netanjahu slíbil, že vznik palestinského státu nepřipustí, a krajně pravicoví členové jeho vlády pohrozili anexí Západního břehu, aby byla státnost znemožněna. 

Kdy je sankce skutečně sankcí?

Nejde jen o uznání palestinského státu. EU se také nedokáže shodnout na zavedení sankcí vůči Izraeli kvůli jeho jednání v Gaze, a pokud ano, neshodne se na jejich míře.

Válka v pásmu Gazy vypukla v říjnu 2023, kdy Izrael zahájil vojenskou ofenzívu v reakci na útok teroristického hnutí Hamás, při němž ozbrojenci zabili 1200 lidí na jihu Izraele a zajali dalších 251 osob.

Podle nejnovějších údajů ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem bylo od začátku války při izraelských útocích v pásmu Gazy kontrolovaném Hamásem zabito více než 65.000 Palestinců.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu o stavu unie před Evropským parlamentem začátkem tohoto měsíce navrhla několik opatření, mezi nimiž bylo i zrušení výhod volného obchodu Izraele s EU a uvalení sankcí na radikální izraelské politiky. Tlak na účinné sankce narůstal v uplynulých týdnech, ale předsedkyně komise zatím nemůže učinit víc než oznámit své návrhy.

Rozdělení názorů v této otázce je podobné jako u otázky uznání státu, přičemž věci brzdí Německo: německý kancléř Friedrich Merz uvedl, že jeho vláda chce k návrhu Ursuly von der Leyenové zaujmout stanovisko až v rámci příštího neformálního summitu EU začátkem října.

Stanoviska ostatních členských států se posunují směrem k přísnějšímu postoji vůči Izraeli.

Španělský premiér Pedro Sánchez vyjádřil plnou podporu návrhům komise na sankce poté, co Španělsko celý rok volalo po pozastavení asociační dohody EU s Izraelem. Sánchez zdůraznil, že porazit terorismus nelze prostřednictvím nahodilých útoků na civilní obyvatelstvo v Gaze.

Italský ministr zahraničí uvedl, že jeho země podporuje sankce proti extremistickým izraelským ministrům a násilným osadníkům, stejně jako proti extremistické teroristické organizaci Hamás. Opozice i demonstranti z řad veřejnosti požadují přísnější důsledky za činy Izraele.

Švédská vláda se k izraelským akcím v Gaze staví čím dál více kriticky a podporuje dočasné pozastavení obchodní smlouvy i zavedení sankcí EU proti izraelským ministrům a osadníkům. Švédsko také začíná zvažovat změnu zákonů, aby mohlo zavádět jednostranné sankce, což momentálně není možné. „Musíme začít přemýšlet o alternativách, pokud nám je opakovaně bráněno přijímat přísnější opatření (v Radě),“ uvedla v srpnu švédská ministryně zahraničí Maria Malmerová Stenergardová.

Slovinsko také patří mezi členské státy EU, které už delší dobu unii vyzývají k zavedení sankcí proti Izraeli. Jelikož na úrovni EU nedošlo k dohodě, zavedlo Slovinsko některá bilaterální opatření vůči Izraeli, jako například prohlášení ministrů Itamara Ben Gvira a Bezalela Smotricha za personae non gratae. Na konci července se také stalo první zemí EU, která zakázala veškerý dovoz a vývoz zbraní do Izraele a z Izraele i tranzit zbraní směřujících do Izraele přes své území.

Pokud se EU v této otázce nedokáže sjednotit, další členské státy by mohly být v pokušení jít ohledně sankcí vlastní cestou. 

Zdroj: enr spolu s agenturami AFP, ANSA, BTA, ČTK, dpa, EFE, HINA, LUSA, PAP, STA, TT

EU speciál enr