Praha - Na posledním rozloučení s hercem Aloisem Švehlíkem v zaplněném Národním divadle (ND) dnes zněla hudba a slova uznání. Se Švehlíkem, který víc než 35 let patřil k nejvýraznějším postavám hereckého souboru ND, se přišli rozloučit herečtí kolegové i veřejnost. Příchozí pokládali na jeviště květiny a mnozí se poklonili rakvi, u které se v čestné stráži vystřídali například Iva Janžurová, Jiří Štěpnička, Zuzana Stivínová, Taťjana Medvecká, Luděk Vele, Petr Kostka, František Němec, Igor Bareš, Filip Kaňkovský nebo Patrik a Markéta Děrgelovi. Smuteční obřad vyvrcholil tradičním "vynášením rakve" z divadla na Národní třídu.
Fotogalerie
Švehlík, nositel ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra, zemřel 2. dubna ve věku 85 let. "Švehlíkovo celoživotní herecké charisma bylo provázeno stále přítomnou schopností zobrazovat postavy ambivalentně - zároveň vážně a naplno a zároveň s jemnou a chápající ironií. Neměl rád vyspekulované herectví, věřil na instinkt, upřímnost a sílu osobnosti," uvedl ve smutečním proslovu generální ředitel ND Jan Burian.
Členem Činohry ND se Švehlík stal v roce 1988. "Za téměř třicet let jsme ho viděli v dlouhé řadě rolí širokého hereckého rejstříku, například jako Mlynáře a Kláska v Jiráskově Lucerně, Jeana ve Strindbergově Slečně Julii, Astrova v Čechovově Strýčku Váňovi, Willyho Lomana v Millerově Smrti obchodního cestujícího, Matěje Šumbala ve Stroupežnického Našich furiantech nebo v roli Generála v Medkově Plukovníku Švecovi," připomněl Burian.
Herečka Pavla Beretová ve svém proslovu zdůraznila, že Švehlík byl "opravdový člověk, který miloval opravdové věci". "Všechno dělal rád a pořádně, nikdy neuhýbal a nevytvářel dojem falešné autority," uvedla. V průběhu pietní akce zazpíval Igor Orozovič a na klavírní křídlo zahrál Ondřej Brousek. Součástí posledního rozloučení bylo promítání ukázek z divadelních, televizních i filmových rolí. Na závěr desetičlenný sbor hereček ND zazpíval lidovou píseň Zachodí slunéčko.
"Člověk si tady uvědomí, jak odchází tahle úžasná herecká generace Národního divadla, ať to byl pan Munzar, paní Hlaváčová a mnozí další. A uvědomil jsem si, jak je to úžasné, že když jsem před třiceti lety přišel do Prahy na hereckou školu, tak jsme alespoň malinko měli šanci tuhle hereckou gardu zažít, protože ta už se opakovat nebude," řekl ČTK moderátor Aleš Cibulka. "Ale na druhou stranu jsem tady viděl spoustu mladých kolegů a kamarádů z Národního divadla, tak se třeba právě oni stanou tou nastupující generací," dodal.
Švehlík se vedle herectví uplatnil také v dabingu. Jeho charakteristickým chraplavým hlasem promlouval například slavný komisař Horst Schimanski. Za nadabování Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude získal Švehlík v roce 1999 Cenu Františka Filipovského. O osm let později obdržel tuto cenu znovu, a to za dabing Antonyho Quinna ve snímku Tajemství Santa Vittorie.
S profesionálním herectvím začínal v roce 1962 v Západočeském divadle v Klatovech. Významné pro něho bylo několikaleté angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy. V letech 1974 až 1988 působil v Městských divadlech pražských, kde ztvárnil mimo jiné Adama Branta v trilogii Smutek sluší Elektře a zejména McMurphyho v Přeletu nad hnízdem kukačky. Občas hostoval i na jiných scénách, mimo jiné v pražském Divadle Na zábradlí, kde za výkon v Jandlově hře Z cizoty získal v roce 2005 Cenu Divadelních novin.
Od 70. let se Švehlík objevoval před kamerou. Zahrál si například ve snímcích Dým bramborové natě, Mladý muž a bílá velryba, Povídky malostranské či Smrt krásných srnců. Z těch novějších ho diváci mohli vidět jako mlynáře v pohádce Princezna ze mlejna nebo ve filmu Úsměvy smutných mužů. Za svou hlavní filmovou roli bývalého středoškolského profesora Rypara ve filmu Jiřího Mádla Na střeše dostal Švehlík v roce 2019 na festivalu v Karlových Varech cenu Modrá kostka.
