V Lake Placid jsme žili ve věznici, vzpomíná na olympiádu 1980 Jeriová

foto Trojnásobná olympijská medailistka, bývalá reprezentantka v běhu na lyžích Květa Jeriová Pecková při natáčení olympijského speciálu podcastu Četkast 15. června 2021 v Praze.

Praha - Vězeňské cely bez oken, ubytování v rozsáhlém areálu za ostnatým drátem uprostřed hlubokých lesů. I tak vypadala olympijská vesnice během studené války. “Byla to velmi zvláštní doba,” vzpomíná na svou první účast na zimní olympiádě v Lake Placid Květa Jeriová Pecková. Čerstvá držitelka Ceny Věry Čáslavské, trojnásobná olympijská medailistka, to uvedla v olympijském speciálu podcastu Četkast, který vzniká v rámci příprav nové fotografické výstavy ČTK Olympijské okamžiky.

Olympiáda v roce 1980, která se konala ve Spojených státech, byla podle ní pro sportovce z východního bloku velkou motivací. “Byla to výjimečná možnost a my sportovci jsme to taky tak brali,” řekla. Už před odletem se ale museli českoslovenští reprezentanti smířit s tím, že do závodů možná nenastoupí. Několik měsíců před LOH v Moskvě, které se rozhodly USA z politických důvodů bojkotovat, hrozilo, že stejný osud potká i sportovce východního bloku už v Lake Placid.

“Když jsme odlétali, tak nám říkali, že pokud na zahajovacím ceremoniálu řekne prezident něco proti Sovětskému svazu, bude celý sovětský blok olympiádu také bojkotovat a že se odtamtud vrátíme, aniž bychom závodili,” uvedla.

Kromě závodů a ubytování v budoucí moderní věznici ale Jeriová na své první olympiádě, na níž vybojovala bronz v závodu na pět kilometrů klasickou technikou, nic jiného nestihla. Z mýtiny uprostřed lesa autobusy vozily olympioniky jen na sportoviště a zpět. Ve vesnici byla taková zima, že si sportovci museli dávat pod pyžamo ještě jednu vrstvu oblečení.

Trojnásobná olympijská medailistka, bývalá reprezentantka v běhu na lyžích  Květa Jeriová Pecková (vlevo) a šéfredaktorka zpravodajství ČTK Radka Matesová Marková  při natáčení olympijského speciálu podcastu Četkast 15. června 2021 v Praze. “Byly tam pancéřové dveře. Jednotlivé cely, nebo chcete-li pokoje, neměly žádné okno, měly jen takovou prosklenou zeď, něco jako luxferu, přes kterou procházelo světlo dovnitř, ale nebylo vidět ven. Cela byla velmi úzká, byla tam jenom palanda, takže se tam vešli jen dva lidi a už se tam nedalo ani upažit. Luxus tedy vůbec žádný,” vzpomíná Jeriová Pecková.

Olympiáda, která se konala o čtyři roky později v tehdy jugoslávském Sarajevu, byla podle ní naprosto odlišná - nejen atmosférou, ale i z hlediska očekávání, která byla do týmu československých běžkyň na lyžích vkládána. “My jsme byly velmi silný tým. Od Lake Placid, kde jsme byly čtvrté, jsme celé ty čtyři roky jezdily především štafetu velmi dobře. Vyzrály jsme, jezdily jsme ve stabilním složení,” řekla finišmanka stříbrné štafety na 4x5 kilometrů, která navíc v roce 1984 obhájila bronz v individuálním závodě na pětikilometrové trati.

Pro československé kvarteto byla štafeta v Sarajevu nejdůležitějším závodem kariéry, lyžařky se chtěly na olympiádě “vytáhnout” před televizními kamerami, neboť v té době se během sezony vysílaly závody v přímém přenosu mnohem méně než dnes. Jeriové se podařilo ve strhujícím závěru posunout tým ze čtvrtého místa na druhé.

Podle ní bylo výhodou, že jí Gabriela Svobodová (dnes Soukalová), maminka stejnojmenné úspěšné biatlonistky, předávala štafetu na čtvrtém místě, v těsném závěsu za silnými Finkami a Ruskami. “Jet několik kilometrů před někým je vždy těžší...Byla bych mnohem nervóznější a určitě bych pak nedokázala finišovat tak, jak jsem finišovala,” vzpomíná na vrchol své sportovní kariéry.

Na olympiádu do Sarajeva odjížděla s rozhodnutím, že po ní - už ve 28 letech - s vrcholovým sportem skončí. Toužila žít normální život, založit rodinu. Díky rozhovoru v časopisu Stadion se poté seznámila se svým budoucím mužem, veslařem Zdeňkem Peckou, držitelem dvou bronzových medailí z letních olympijských her v Montrealu 1976 a Moskvě 1980. Vychovali spolu dvě dcery, jedna z nich - Květa Pecková - několik let úspěšně závodila ve vytrvalostních bězích.

Jeriová Pecková vystudovala pedagogickou fakultu a 20 let učila na litoměřickém gymnáziu. Mrzí ji, že dnešní děti mají mnohem horší fyzickou kondici, než tomu bývalo dříve, což ale podle ní nelze svádět jen na důsledky omezení kvůli pandemii covidu v posledních dvou letech. “Bohužel nemůžeme spoléhat na to, že to zařídí stát. Musí to být především v rodinách, aspoň začátek, aspoň první krůčky. Návyk na pohyb to je to, co člověka formuje,” uvedla. Není příznivcem rané specializace, důležitý je podle ní jakýkoliv pohyb, všestrannost. “Pro děti je důležité, aby měly sport jako součást svého denního režimu, nikoliv jako sport, který je jednou bude živit,” soudí.

Velmi ji těší, že v posledních letech stoupá popularita běžeckého lyžování jako rekreačního sportu. Hodně tomu podle ní napomohlo to, že je snadno dostupná kvalitní výbava, i v menších střediscích se strojově upravují tratě. “Já se tomu ani nedivím, že to lidi baví. Samozřejmě mě to velmi těší. I když já sama, když se jedu projet na lyžích, tak jsem nejradši, když jsem opravdu sama,” uzavřela.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2021 ČTK

Reklama

24°C

Dnes je čtvrtek 29. července 2021

Očekáváme v 13:00 24°C

Celá předpověď