Ankara/Praha - Turecko čekají v polovině května nejdůležitější volby za 100 let existence republiky. Hlasování, v němž má poprvé opoziční kandidát velkou šanci porazit současného prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, bude důležité i pro Evropskou unii, jejíž vztahy s Ankarou v posledních letech ochladly, míní bývalý český velvyslanec v Turecku Jozef Braun.
"Evropa v této bouřlivé době potřebuje s Ankarou dobře vycházet, mimo jiné kvůli migraci z Blízkého východu, kterou Turecko pomáhá brzdit," řekl ČTK Braun. Volby jsou podle něj příležitostí k resetu vztahů mezi Bruselem a Ankarou, která už v roce 2005 začala s EU jednat o vstupu do unie. V posledních letech jsou ale tyto rozhovory zamrzlé, mimo jiné kvůli kritice z Bruselu na adresu autoritářského prezidenta Erdogana za porušování svobody slova, ale také kvůli dlouhodobým řecko-tureckým sporům. Vztahy Atén s Ankarou se však nyní výrazně zlepšily po únorovém zemětřesení, po němž Řecko Turecku poskytlo pomoc mezi prvními.
Hlavní opoziční kandidát tureckých voleb Kemal Kiliçdaroglu, který je společným kandidátem šesti stran sdružených v Národní alianci, v kampani zdůrazňuje význam přístupových jednání s EU. "Nebezpečná je ale jeho protimigrační rétorika," domnívá se Braun. Šéf opozice opakovaně prohlásil, že vrátí do vlasti migranty ze Sýrie, jichž je v Turecku na 3,6 milionu. Loni totiž v souvislosti s růstem inflace a životních nákladů začaly sílit v některých oblastech Turecka protimigrační nálady.
Na migrační strunu nicméně začal loni hrát i Erdogan, který slíbil přestěhovat milion uprchlíků do severní Sýrie. Tam turecká armáda spolu s částí místní opozice ovládá některá území, v nichž Ankara buduje infrastrukturu pro návrat migrantů. Cílem Erdoganova plánu je ale také oslabit kurdský vliv u tureckých hranic, kde na syrském území za občanské války vznikla samozvaná kurdská autonomie. Z oblasti, kam chce Erdogan migranty vrátit, už turecké jednotky s místními rebely podle nevládních organizací vyhnaly několik desítek tisíc kurdských obyvatel.
Podle předvolebních průzkumů, jejichž vypovídající hodnota je ale někdy sporná vzhledem k tomu, jak malé instituty je dělají, má šanci opoziční kandidát Erdogana porazit. Body současnému prezidentovi ubrala v posledních měsících vysoká inflace a růst životních nákladů širokých vrstev obyvatel, proti čemuž loni začátkem roku svérázným způsobem protestoval Kiliçdaroglu. Přestal platit faktury za elektřinu, načež mu ji energetická společnost odstřihla.
V posledních dvou měsících si také Erdoganova vláda vysloužila kritiku kvůli podle opozice pomalé a nedostatečné pomoci po únorovém zemětřesení. Ke zřícení řady domů přispěly i takzvané stavební amnestie, udělované místními úřady v minulosti za úplatu pro stavby, které nesplňovaly všechny předpisy.
"Kiliçdaroglu se snaží oslovit miliony mladých voličů, i proto velkou část kampaně vede ze své kuchyně na sociálních sítích," řekl Braun ke strategii čtyřiasedmdesátiletého politika, který je pro své skromné až asketické vystupování přezdívaný "turecký Gándhí" či Gándhí Kemal. Tuto přezdívku mu média dala i kvůli pochodu z roku 2017, kdy šel spolu s desítkami tisíc lidí pěšky z Ankary do Istanbulu. Na asi 450 kilometrů dlouhou trasu se vydal na protest proti tomu, že soud poslal na 25 let do vězení poslance jeho strany a bývalého novináře Enise Berberoglua za vyzrazení státního tajemství. Toho se měl podle obžaloby dopustit tím, že předal tisku informace o tureckých dodávkách zbraní islamistům v Sýrii v roce 2014.
Klíčové budou ve volbách hlasy kurdských voličů, z nichž mnozí budou volit opozičního lídra, jehož nepřímo podpořila i prokurdská Lidová demokratická strana (HDP), která v Národní alianci není. Vlastního kandidáta HDP nepostavila, jelikož jí hrozí zákaz od ústavního soudu. Erdoganova vláda ji totiž viní z vazeb na kurdské ozbrojené skupiny, což strana odmítá.
Mezi Kurdy je ale i řada těch, kteří budou volit Erdogana. "Kurdové ani v Turecku nejsou jednotní, nespojuje je ani náboženství, jsou mezi nimi sunnitští muslimové, alevité, ale i křesťané či vyznavači zoroastrismu, mají i více jazyků, v Turecku dva,“ vysvětlil Braun.
Co se týče tureckého odmítání vstupu Švédska do NATO, je Braun spíše optimista. "Věřím, že Erdogan nakonec vstup Švédska do NATO podpoří, nebude to ze dne na den, možná to bude za rok, ale nakonec to udělá,“ uvedl bývalý velvyslanec. Podle něj se také Erdogan touto odmítavou rétorikou snaží před volbami oslovit voliče a dokázat jim, jak důležitým hráčem je Turecko v mezinárodní politice v regionu.
