Praha/Brno - Klimatické podmínky a také vztahy s Římskou říší formovaly v prvních čtyřech stoletích našeho letopočtu vývoj germánských kmenů ve střední Evropě, vyplývá z nové studie. Výrazné ochlazení a epizody sucha na konci třetího století našeho letopočtu vedly k zániku mnoha germánských sídlišť ve střední Evropě a postupnému vylidnění oblastí středního Podunají. Na výzkumu spolupracoval Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR (AV ČR) a brněnský Archeologický ústav AV ČR, informovaly o tom v tiskové zprávě. Studii publikoval vědecký časopis PLOS ONE.
Výzkumný tým vedený archeologem Markem Vlachem a bioklimatologem Miroslavem Trnkou vytvořil pravděpodobnostní model vývoje germánských komunit v prvních čtyřech stoletích našeho letopočtu. Model zohledňuje jak klimatické podmínky, tak například historické konflikty, včetně markomanských válek.
Germánské kmeny tehdy obývaly rozsáhlá území Evropy, včetně dnešní Moravy, Rakouska a Slovenska. Největší rozmach osídlení zaznamenala studie v prvním a druhém století, tedy v období takzvaného římského klimatického optima, kdy panovaly relativně stabilní a příznivé klimatické podmínky.
První výrazný pokles osídlení studie zaznamenává ve druhé polovině druhého století. Přestože klima zůstávalo příznivé, na společnosti dopadl rozsáhlý římsko-barbarský konflikt, zmíněné markomanské války. Následné třetí století opět vykazuje nárůst osídlení, který se však zastavil s příchodem nepříznivých klimatických změn na jeho konci.
V této době začínají podle výzkumu mizet sídliště, protože se zhoršily podmínky pro zemědělství, které bylo základem tehdejšího hospodářství. Na přelomu čtvrtého a pátého století už byla většina sídel opuštěná.
"Spolupráce archeologie a environmentálních věd je klíčová pro pochopení dlouhodobých vztahů mezi člověkem a přírodou," uvedl Trnka. Tento výzkum představuje pokrok ve studiu klimatické odolnosti předindustriálních populací doby římské a přináší cenné poznatky i pro současné globální výzvy.
