Brno - Spisovatel Jiří Kratochvil si nedovede představit, že by přestal vyprávět příběhy. Knihu Klošár aneb Co si mamlasové povídali, kterou dnes představil v Brně, původně pokládal za svou poslední. Poté ale stačil dokončit další rukopis. "A dvě knihy mám rozepsané," řekl třiaosmdesátiletý Kratochvil, jenž veřejně vystupuje zřídka, čtenářům v knihkupectví Academia.
Fotogalerie
"Pokud přijdu do pekla, vychovám si z čertů své posluchače," řekl brněnský rodák Kratochvil na téma oddanosti příběhům a vyprávění. Zda by jeho příběhy zajímaly anděly, si prý není jistý.
Knihu Klošár aneb Co si mamlasové povídali vydalo nakladatelství Hejkal. Hrdinou titulního příběhu je člověk, jenž zázračně rychle získá pohádkový majetek a stejně rychle o něj přijde. Odehrává se v 90. letech minulého století. Svou roli v něm hraje také Avatár, jenž má připravit lidstvo na přesun do vesmíru, ale z mnoha tragikomických, všedních a lidských příčin se mu to nedaří.
Jako většina Kratochvilových příběhů i Klošár je zasazen do Brna, do přesně popsaných konkrétních domů, ulic a míst, ale přitom čtenáře zve i do fantastických světů. Zároveň je obrazem střetávání dobra a zla.
Nový román, pro samostatné vydání krátký, doplňuje sedm povídek. Některé jsou nové, jiné téměř zapomenuté a vycházejí v přepracované podobě po mnoha letech.
Text doprovází 15 celostránkových černobílých fotografií brněnských budov a míst, v nichž se kniha odehrává. Jde o Dům u čtyř mamlasů, Reissigovu vilu na Hlinkách, vilu Valerie Bauerové v Pisárkách, Jurkovičovu vilu v Žabovřeskách a také třeba Římské náměstí, Kratochvilovo oblíbené zákoutí. Autorkou fotografií je fotografka Pavla Kocourková.
"Schválně jsme oslovili pražskou fotografku, aby se na místa podívala 'nebrněnskýma' očima," uvedla nakladatelka Markéta Hejkalová. Doplnila, že Kratochvilovy knihy jsou sice "velmi brněnské", přesto ale nacházejí na celém světě čtenáře, kteří popisovaná místa neznají a Brno nikdy nenavštívili.
Kratochvil začal psát už v 60. letech minulého století, než však stihl knižně debutovat, přišla normalizace. Publikovat nemohl, pracoval v manuálních povoláních. Po roce 1989 vydal sérii románů, povídek a dalších textů, které jej zařadily k nejuznávanějším a nejpřekládanějším českým spisovatelům. Získal postupně ceny Toma Stopparda, Egona Hostovského, Karla Čapka i Jaroslava Seiferta. V roce 2020 obdržel také cenu Magnesia Litera za román Liška v dámu.
