Praha - Soud pravomocně rehabilitoval manželku a syna popraveného Rudolfa Slánského za to, že je komunistický režim nezákonně zbavil osobní svobody. Vyhověl tak návrhu politikovy dcery Marty. Slánského manželka Josefa byla v roce 1952 po zatčení svého manžela několik měsíců vyslýchána v ruzyňské věznici. Jejího syna Rudolfa, disidenta, stát bezdůvodně krátce zadržel o 20 let později.
Marta Slánská, které je pětasedmdesát let, se z dnešního zasedání omluvila kvůli zdravotnímu stavu i silné emocionální vazbě k projednávaným událostem. Usnesení soudu o tom, že jejích příbuzných se týká soudní rehabilitace, otevírá cestu k případnému odškodnému od státu. Zmocněnec Slánské Lubomír Müller na dotaz ČTK uvedl, že žádost o odškodné zatím s klientkou neprobíral. Marta Slánská jeho prostřednictvím vzkázala, že je ráda, že dnešní rozhodnutí vyšlape cestu i pro obdobné případy.
Někdejší generální tajemník Ústředního výboru KSČ, náměstek předsedy vlády a osobní přítel prezidenta Klementa Gottwalda Slánský si vyslechl trest smrti v politickém procesu s údajným protistátním spikleneckým centrem. Popraven byl v prosinci 1952 několik dní po vyhlášení rozsudku. Po 11 letech byl verdikt zrušen.
"Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že přinejmenším od 1. března do 30. dubna 1952 byla Josefa Slánská zbavena osobní svobody ve vazební věznici Praha-Ruzyně v souvislosti s procesem s jejím manželem, který byl typickým komunistickým monstrprocesem," uvedl předseda senátu pražského městského soudu Michal Roubíček.
Soudce zdůraznil, že rozhodnutí není o Josefě Slánské nebo jejím synovi. "Toto rozhodnutí je o konkrétních aktech a úkonech, kterým tyto osoby čelily ze strany státní moci, a o tom, zda tyto úkony byly akceptovatelné a zda obstojí v přezkumu demokratického právního státu," řekl. Dodal, že osobou a rolí Rudolfa Slánského v 50. letech se soud nezabýval, protože to je pro dané řízení irelevantní.
S časovým vymezením toho, kdy přesně Slánská v ruzyňské věznici pobývala, měl soud problém. Její vazební spis se totiž v archivech nezachoval, takže jediným přímým zdrojem byly její vzpomínky v knize Zpráva o mém muži. Tam vymezovala dobu svého uvěznění na leden až duben, respektive květen 1952. Soud se nakonec na základě dalších dobových materiálů přiklonil ke kratšímu období.
U Rudolfa Slánského mladšího byla situace jasnější - stát ho podle archivních záznamů zbavil osobní svobody 31. ledna 1972 a provedl u něj domovní prohlídku, a to v souvislosti s údajnou blíže nespecifikovanou protistátní činností. Nevznesl proti němu žádné obvinění a propustil ho 2. února 1972.
Státní zástupce Aleš Cimbala neměl proti rehabilitacím námitky. Podle něj je důležité, aby se stát vypořádal s minulostí, a nedopouštěl se tak stejných chyb i v budoucnosti. "Když se jednou stane bezpráví, i když se třeba páchá na osobách, které samy v rámci svého předchozího života přispěly k rozjetí celé této mašinérie, tak pořád je to rozhodnutí, které nemá oporu v právu. Je to projev libovůle státní moci," řekl novinářům.
Pražský městský soud bude v odděleném řízení řešit ještě internaci Slánského rodiny, která podle Müllera trvala od listopadu 1951 do listopadu 1955. Josefu, tehdy sedmnáctiletého Rudolfa a tříletou Martu držela po zatčení Slánského Státní bezpečnost nejprve ve Hvozdech u Prahy, poté v objektu Veselíkov na Benešovsku. Později je odeslala do Rázové na Bruntálsko, kde Josefa se synem pracovali v továrně. Do Prahy se rodina směla vrátit až po několika letech a i nadále byla pod dozorem StB. Slánského manželka zemřela v roce 1995, její syn - signatář Charty 77 a porevoluční diplomat - v roce 2006.
