PLZEŇ 24. června (ČN - Barbora Mayerová) - Po téměř sto letech se na prkna Velkého divadla v Plzni vrátila slavná tragédie Williama Shakespeara Richard III. Tato hra se naposledy v Plzni hrála v roce 1903 v režii slavného interpreta Shakespearovských rolí Vendelína Budila. Ten, jak známo, jako jediný český herec má tu čest mít svou fotografii v muzeu Williama Shakespeara v jeho rodišti Stratfordu.

Režie nynější inscenace se ujal současný ředitel plzeňského divadla Jan Burian, který do hlavní role Richarda III. obsadil Pavla Pavlovského, herce vynikajících kvalit, což dokazují i jeho nominace na prestižní divadelní cenu Thálie. Pavel Pavlovský v roli Richarda III. dostává obrovský prostor k tomu, aby rozehrál hru o moc, hru o královský trůn a použije k tomu těch nejhorších prostředků - lží, intrik a vražd. Navíc vtáhne diváka do děje, protože před každou scénou, každým svým taktickým tahem, s touto skutečností publikum předem seznámí a stejně tak se s ním podělí i o své úspěchy v boji o trůn. Divák tak má pocit, že se stává Richardovým komplicem a spoluviníkem jeho lstí a nástrah. Nevím, nakolik postava Richarda III. dostala tolik prostoru od samotného Shakespeara nebo od režiséra představení, ale v každém případě tím inscenace získává na sugestivnosti a přibližuje se publiku. Pavel Pavlovský hraje roli Richarda nesmírně přesvědčivě a opravdově. Je cynický, zlý a krutý, ale stejně tak je i osamělý, protože nemá přátele, nemá komu důvěřovat. Kdo by se chtěl přátelit s člověk bez svědomí? V jádru duše je ustrašený a bojí se stínů svých obětí, které ho navštěvují v jeho snech a nedají mu tak spát. Inscenace Richarda III. by se jistě bez svého hlavního hrdiny neobešla, ale stejně tak prověřila kvality celého činoherního souboru. Na jevišti se totiž postupně objeví více jak 20 herců a každý z nich za sebou zanechá nesmazatelnou stopu. Těžko tedy říci, koho z nich vyzdvihnout, ale za všechny bych ráda jmenovala Viktora Brabce jako vévodu z Buckinghamu a Moniku Švábovou v roli královny Alžběty. Děsivou atmosféru příběhu ještě podtrhuje scéna a výprava Karla Glogra. Ta je velmi jednoduchá, dominuje jí šikmá plocha vedoucí z druhého jeviště na první a před ní se pak několikrát spustí neproniknutelné hradby a brána vězení v Toweru. Prostor pro orchestr zůstává tentokrát otevřen a je používán jako hrob všech Richardových obětí. Odtud pak také vylézají jejich stíny, aby rušili Richardův klidný spánek. Když k tomu ještě posloucháte děsivou scénicku hudbu, máte skutečně pocit, že jste se objevili v děsivém snu, ze kterého se chcete rychle probudit.

Reklama