Profesor Josef Pfitzner - nacistický vládce Prahy

Náš výčet osobností, které stály během času v čele našeho hlavního města by nebyl úplný bez zmínky o muži, který ač formálně primátorskou hodnost nikdy nezískal, byl po několik let jejím faktickým vykonavatelem. Univerzitní profesor Josef Pfitzner působil na pražském magistrátu v roli náměstka primátora od samého počátku až do samého konce smutného období, kdy byla Praha hlavním městem protektorátu Böhmen und Mähren.

Josef Pfitzner se narodil 24. března 1901 v Petrovicích (Petersdorf) u Jindřichova v okrese Bruntál. Po studiích na gymnáziu v Opavě pokračoval na německé univerzitě v Praze, kde byl v roce 1924 promován v oboru historie. Po absolutoriu pokračoval v působení na filozofické fakultě coby asistent, v letech 1927 - 30 docent, od roku 1930 mimořádný profesor východoevropských dějin. Zpočátku se zabýval ranně středověkými dějinami rodného Slezska, problematikou tzv. německé kolonizace ve 13. stol., středověkými dějinami Polska a Litvy a rovněž osobností M. A. Bakunina. Později se soustředil na obecné dějiny němectva v českých zemích.

V roce 1930 se Pfitzner oženil s Alžbětou Kotekovou, s níž měl později syna Gerharda. V roce 1935 vyvrcholila jeho vědecká kariéra, když byl prezidentem Masarykem jmenován řádným profesorem východoevropských dějin, dějin osidlování i hospodářství středověku i novověku.

Pokud jde o Pfitznerovu politickou či jinou angažovanost, její profil je přímo ukázkovým, ale dnes již jen obtížně pochopitelným příkladem zhoubného působení nacistické ideologie na intelektuálně kvalitního jedince. Pfitzner totiž původně vykazoval na tehdejší poměry až nadprůměrné pochopení pro problémy česko - německého soužití. Jeho první historické práce se vyznačovaly přísnou objektivitou. Jako jeden z mála německých vědců navštěvoval i přednášky na české Karlově univerzitě. Vzestup nacismu však přivodil v Pfitznerově myšlení totální obrat. Nejednalo se přitom o nějaké konjunkturální převlečení kabátu. Z pozdějšího vývoje je jasné, že Pfitzner uvěřil v nacionální socialismus a plně se dal do jeho služeb.

V roce 1935 vstoupil Josef Pfitzner do Henleinovy sudetoněmecké strany, později dosáhl hodnosti Standartführera u SA a byl několikrát vyznamenán Hitlerem. Své další 'vědecké' práce věnoval dokazování odvěké německé nadřazenosti nad českým prostorem a přehodnocování nejrůznějších událostí z českých dějin podle potřeb nacistické ideologie. V roce 1938 byl na kandidátce sudetoněmecké strany zvolen do pražského zastupitelstva a vzápětí po okupaci pomnichovské republiky byl v březnu 1939 dosazen na funkci prvního náměstka primátora.

Jeho přítomnost na radnici byla pro české zájmy doslova katastrofou. Kdysi tolerantní Pfitzner vystupoval nyní nesmírně arogantně proti všemu českému, vyhledával spory s primátorem Klapkou, na nějž psal neustálé stížnosti K. H. Frankovi. Stál v čele germanizačních snah plánovaných okupanty. Osobně se zasadil např. o zničení hrobu neznámého vojína na Staroměstské radnici, vyžíval se v přejmenovávání ulic, dal zabavit kovové pomníky pro 'válečné účely'. Zajišťoval např. i obecní autobusy pro odvoz studentů zatčených po listopadových událostech do koncentračního tábora. Byl spoluautorem dlouhodobého plánu na poněmčení Prahy postupným vytlačováním 'nepřizpůsobivého' českého obyvatelstva do periferních částí města.

Také jeho panování přímo na radnici neslo všechny znaky tyranie. Po zatčení primátora Klapky obsadil Pfitzner dokonce i primátorský byt na Mariánském náměstí. Z peněz z magistrátního dispozičního fondu pořádal pro své soukmenovce velkolepé zábavy a výlety parníkem a podobně naložil i s penězi z 'fondu na zmírnění sociální bídy', kterého se zmocnil po odstranění primátora Klapky.

Neustálou válku vedl i proti ostatním českým úředníkům na magistrátu. V této válce nešlo o nic menšího než o alespoň částečné zachování českého charakteru města. Díky neustálým obstrukcím českých zaměstnanců včetně nového primátora Říhy, byla němčina prosazena za jediný jednací jazyk na radnici až od 21. září 1942, plně respektováno však toto nařízení nebylo nikdy.

Přes svou horečnou aktivitu se však Pfitzner nedočkal žádného strmého postupu v kariéře. Spíše naopak. Po příchodu zastupujícího říšského protektora Heydricha totiž začala vlna nahrazování nejrůznějších funkcionářů z řad sudetských Němců kovanými nacisty z tzv. staré říše (tedy z vlastního Německa).

Před sesazením a uklizením na některou z německých univerzit tak Pfitznera paradoxně zachránil atentát na Heydricha, po kterém byla celá koncepce organizačních změn odsunuta až na dobu po konečném vítězství německých zbraní.

K tomu jak víme ovšem nikdy nedošlo. Po vypuknutí Pražského povstání v květnu 1945 byl Pfitzner zatčen a v krátkém procesu byl již počátkem září odsouzen k trestu smrti. Poprava oběšením byla veřejně vykonána 6. září 1945. Její oprávněnost nebudí dodnes nejmenší pochybnosti.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

15°C

Dnes je pátek 20. září 2019

Očekáváme v 15:00 16°C

Celá předpověď