Praha - Pracovníci pražské zoo dnes do retenční nádrže u Michelského lesa v Praze 4 vypustili asi 250 mladých karasů obecných odchovaných v areálu zoologické zahrady v Troji. Novinářům to na místě řekli zástupci zahrady. Jde o pokračování projektu návratu kriticky ohrožených ryb do české přírody, první vypouštění se konalo v roce 2022 v rybníce v pražské Vinoři. Celkem již se započtením dnešní akce pracovníci zahrady ryby vypustili do 26 nádrží.
Fotogalerie
"Návrat karase obecného do české přírody je klíčovou iniciativou Zoo Praha v ochraně tuzemské biodiverzity. Kdysi běžná ryba tůní a vesnických rybníčků je u nás dnes na pokraji vyhynutí. Reintrodukcí či introdukcí karase obecného do vhodných biotopů pomáháme přežít samotnému karasovi, ale jeho přítomností také dotváříme zdravé ekosystémy, které udržují vodu v krajině či poskytují útočiště ohroženým obojživelníkům," uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.
Podle kurátora zoo Petra Velenského bylo dnešní deštivé počasí pro vypuštění ideální, protože v horku by byl převoz z Troji pro ryby náročnější. Retenční nádrž, která je součástí protipovodňového systému, je podle něj pro tyto účely ideální a dá se očekávat, že se ryby rychle rozmnoží. "Naše zkušenosti ukazují, že se ve vhodném rybníku během roku, dvou z takovéto násady udělají tisíce jedinců, které je pak možné používat dál k dalšímu vypouštění do krajiny," řekl.
Karas obecný podle kurátora přežívá i ve vodách, kde je pro jiné ryby málo kyslíku. "Žil v lesních tůních, slepých ramenech řek a podobně. A tato místa se z krajiny ztratila," uvedl. Dalším důvodem, proč karas obecný z přírody téměř vymizel, je pak podle Velenského také přítomnost invazivního asijského karase stříbřitého, který v tuzemsku původní rybu vytlačil.
Při současné snaze o navrácení vody do krajiny je podle Velenského karas obecný ideální například k vysazování do nově budovaných tůní. Zároveň podle něj mohou karasi sdílet biotop s obojživelníky, kteří jinak přítomnost jiných kaprovitých ryb těžko snáší, protože spásají pro ně potřebné porosty. Z toho podle něj vyplývá i podoba ideálních nádrží pro vysazování původního druhu, kde by neměla být populace karase stříbřitého a měla by tam být břehová vegetace, ve které se ryby třou. "Mohou to být zcela umělé nádrže a v tomto je strašně dobře, že spolupracujeme s magistrátem a že nám dává k dispozici takovéhle nádrže," uvedl kurátor.
U takto ideálních nádrží je podle kurátora výsadba prakticky vždy úspěšná a v dosud osazených vodách již žijí desítky tisíc jedinců. "Myslíme s, že už je možné ten projekt rozšířit i do méně vhodných nádrží," doplnil. Od zahájení projektu se podle něj navíc ukázalo, že se karas obecný a stříbřitý nekříží tak snadno, jak se původně předpokládalo, takže je s velkou pravděpodobností možné je vysazovat i tam, kde již je přítomná populace invazivního druhu. "Je možné pak selektivně z toho rybníka při výlovu odebírat karase stříbřitého a naopak nechávat a posilovat karase obecného," řekl.
Karas obecný je všežravá ryba, která dorůstá zhruba 30 centimetrů a váží až jeden kilogram. Tvarem těla se podobá kaprovi, tělo karase ale může mít různý tvar, může být štíhlý nebo vysokotělý. Vysokotělou formu karas nabývá v případě, že se v jeho okolí vyskytuje rybí predátor jako například štika. Rozměrný tvar těla má predátora odrazovat od útoku.
