Praha - Cesta na lyžích na severní pól je tím vůbec nejtvrdším a nejnáročnějším, za týden pochodu se člověk může o kus přiblížit, nebo se kvůli driftování ledu taky o kilometr vzdálit, říká dvaasedmdesátiletý český polárník Miroslav Jakeš, který na den přesně před 30 lety jako první Čech dobyl nejsevernější bod Země na lyžích. V rozhovoru s ČTK hovořil o tom, jak se kousek od pólu setkal s britským princem Harrym, jak slaví narozeniny na Špicberkách, ale také o dopadech oteplování planety a války na Ukrajině na jeho cesty.
Fotogalerie
Liduprázdnost, samota a boj s přírodou, ve kterém jsou si mezi sebou všichni lidé rovni nehledě na to, jak si stojí ve společnosti nebo kolik mají peněz. To jsou věci, které českého dobrodruha na výpravách horami a zamrzlou pustinou nejvíce okouzlují. A i když peníze člověku koupí lepší vybavení, polárník Jakeš odmítá, že by byl nadšencem do zkoumání technických parametrů toho či onoho kusu oblečení.
Jako průvodce za účastníky své výpravy cítí velkou odpovědnost, sám však v roce 1984 s cestovatelem Jaroslavem Pavlíčkem jako první československá výprava přešli Grónsko v podomácku vyrobených rukavicích a s navigací podle slunce a hvězdářských tabulek. Dnes je mezi polárníky vyhlášený mimo jiné tím, že si na výpravy vozí svoji kytaru.
K cestě na severní pól na lyžích se Jakeš dostal se štěstím, když se v přístavu v ruské Igarce seznámil s polárníkem Michailem Malachovem. Jelikož tehdy pracoval jako prodavač vysavačů a peněz neměl mnoho, musel pro výpravu shánět sponzory, což se mu v roce 1993 podařilo na poslední chvíli.
"Byli jsme tehdy taková společnost z celého světa, asi 12 lidí. Oni spali v takových společných stanech pro šest lidí a já tam byl sám bokem. Sám jsem si i vařil a ostatním vezl český sálám. Tehdy byl ještě kvalitní, teď už je to samá chemie," vzpomíná Jakeš na 112 kilometrů dlouhou trasu po zamrzlém moři. "Kromě našich průvodců jsem z nich po grónské zkušenosti měl možná nejvíc zkušeností," dodává polárník, který se na severní pól od té doby vrátil ještě osmnáctkrát.
Sám se průvodcem Jakeš stal v roce 2004, po driftujícím a pukajícím ledu na severní pól dovedl první ženu z Latinské Ameriky, dvojici mužů ze Spojených arabských emirátů, kteří se na 90. stupni severní šířky klaněli Alláhovi, turisty z Keni, Japonska i Indie.
Jedním ze zásadních bodů pro pěší či lyžařské cesty k pólu je dnes základna Barneo, tábořiště, které Ruská zeměpisná společnost budovala každoročně na několik týdnů či měsíců na zamrzlé ploše Severního ledového oceánu, když na jaře skončila polární noc.
"Na Barneo se létá letadlem, oni tam vybudují i letiště. Ale ta samotná stavba je neuvěřitelnou záležitostí. Tam letí z Murmanska letadla, na padácích shodí buldozery, v tandemu dopadají výsadkáři a pracovníci a začnou tam vytvářet přistávací dráhu," popisuje Jakeš. Dodává však, že Barneo už od roku 2019 nevzniklo. Nejdříve kvůli politickým sporům mezi Ruskem a Ukrajinou, pak kvůli pandemii onemocnění covid-19 a v roce 2022 kvůli ruské invazi na Ukrajinu.
V příštím roce by Barneo nicméně podle Jakeše mělo vzniknout znovu a polárník doufá v to, že se na severní pól vrátí podvacáté.
Navzdory nepřístupnosti severního pólu ale Jakeš v Česku poslední roky nezůstal. Výpravy pořádal do jihoamerické Patagonie, prošel trasy extrémních závodů Yukon Arctic Ultra v Kanadě nebo Iditarod na Aljašce, kde musel lepit své zamilované polárnické boty. "Ty už ani neměly vzor, takže to klouzalo," vzpomíná Jakeš se smíchem na boty, které se mu "totálně rozpadly" letos na Špicberkách, na kterých byl už asi padesátkrát.
Výzkumné práci se Jakeš nevěnuje, globální oteplování je ale podle něj v místech, která navštěvuje, očividné. "Je to hrůza. Třeba tam nad Longyearbyenem (největšího města na Špicberkách, pozn. ČTK) je vždycky ledovec, přes který chodíme, ale teď ta moréna ustoupila. Kde byl led, je teď kamení. Nebo jsem tam vždycky chodil přes zamrzlou zátoku, to jsme s první lyžařskou výpravou přecházeli. Dneska je to v zimě bez ledu," řekl polárník.
Jakešovým životním snem je dokončit projekt "Tři póly a sedm vrcholů", který zahrnuje výstup na nejvyšší vrcholy všech kontinentů a dosažení obou zemských pólů. K završení projektu mu chybí výstupy na Mount Everest a Masiv Vinson v Antarktidě a dosažení jižního pólu na lyžích. Největší překážkou jsou podle Jakeše peníze, jelikož jak Himálaj, tak Antarktida přijdou draho.
