Konference o budoucnosti Evropy skončila, její výstupy jsou známé. Záleží na tom, co se bude dít dál. “Ten proces nemůže skončit tím, že máme na papíře doporučení a hodíme je do koše,” apeluje nejvýše postavená Češka v EP, účastnice pléna konference a europoslankyně za ANO Dita Charanzová.
Evropský parlament, v jehož štrasburském sídle se 9. května, na Den Evropy, uskutečnilo slavností předání závěrečné zprávy Konference o budoucnosti Evropy do rukou vrcholných představitelů EU, přijal v úvodu června na svému plenárním zasedání usnesení, aby byl svolán konvent a proces práce na přijatých doporučeních pokračoval (viz box). “Parlament bude rozhodně tím, kdo bude tlačit na to, aby se na závěrech pracovalo a začalo se na politické úrovni mluvit o reformách,” ubezpečuje Charanzová. Závěrečnou zprávu si můžete přečíst v anglickém znění ZDE.
Spolu s předpokládanou první fází konference skončila i činnost pracovních skupin, jež se zabývaly dílčími podtématy v plenárním zasedání projektů. Dita Charanzová patřila do týmu, který se zabýval aspekty digitalizace. “ Na tahu jsou teď instituce EU a premiéři členských států, po nichž chceme, aby se podněty zabývali,” podotýká europoslankyně.
Rozdíly jsou patrné už pár týdnů po oficiálním závěrečném aktu. “EP to (pokračování) chce a bude o ně usilovat, ostatně (francouzský) prezident (Emmanuel) Macron byl jedním z otců myšlenky konference a dá se čekat, že i po skončení francouzského předsednictví bude on sám lobbovat za to, aby se něco dělo. Naopak Česko, jak známo, podepsalo dopis deseti států, v němž se ke svolání konventu a zásahům do smluv o EU staví diplomaticky řečeno vlažně,” připomíná Dita Charanzová, jež naráží na paradox, že to bude právě české předsednictví, jež se musí pokusit najít v dané věci shodu, případně kompromis.
Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek sdělil v této souvislosti začátkem května serveru EUROACTIV.cz, že se Praha nebrání dialogu o otevření smluv. “Ale nevidíme tento postup jako jediný možný. Svolání konventu ke změně primárního práva je komplikovaný a dlouhotrvající proces, stačí si vybavit okolnosti přijetí tzv. Lisabonské smlouvy. Proto chceme hledat primárně způsob, jak reflektovat požadavky občanů rychle a operativně. Konvent tato kritéria nesplňuje,“ řekl Bek.
Samotná změna platných smluv je navíc v sedmadvacítce považována za hodně složitou otázku. Pro odstartování procesu jejich reformy musí zvednout ruku většina hlav států a vlád EU na úrovni Evropské rady. Pro změnu smluv se musí vyslovit země EU jednomyslně, píše EURACTIV.cz.
Z 12 měsíců, po které diskutovali lídři a pracovníci unijních institucí s občany v několikakolových čtyřech občanských panelech na nadnárodní a národní úrovni, má místopředsedkyně EP velmi dobrý pocit. “Otevíráme bruselskou bublinu, bylo fajn vidět lidi, co se o unii až tolik nezajímají, jak o ní přijeli mluvit do Štrasburku. Například česká mládež tam velmi zapracovala na vylepšení evropského zdravotnictví, protože pandemie dobře ukázala, kde jsou mezery a že se tyto politiky a kroky musí koordinovat z jednoho místa,” líčí Charanzová.
Za další mezník považuje válku na Ukrajině. “Když si vzpomenu na to, jak jsme složitě vyjednávali šestý balíček protiruských sankcí a jak nás drželo Maďarsko svým odmítavých postojem v šachu, museli jsme dát za pravdu návrhu, který vzešel (mimo jiné) rovněž z konference a jenž se přimlouvá za to, aby v důležitých záležitostech přešlo o jednomyslnosti k rozhodování kvalifikovanou většinou,” upozorňuje europoslankyně. Tzv. kvalifikované většiny je dosaženo, když se za daný verdikt postaví 55 procent členských států (v praxi to znamená 15 z 27 zemí) a návrh podpoří členské státy zastupující nejméně 65 procent celkového počtu obyvatel EU. Tomuto postupu se říká také pravidlo "dvojí většiny“.
Existují nicméně úpravy, které se obejdou bez revize smluv, a tady by mělo být jasno po prázdninách. “Šéfka Evropské komise (Ursula von der Leyonová) slíbila, že v září představí, co může být z desítek doporučení vybráno a na čem se dá dělat bez potřeby měnit smlouvy,” uzavírá Dita Charanzová. Doporučeních, kudy by se měla unie nadále ubírat, přijala Konference o budoucnosti Evropy 49 a doprovází je více než 300 konkrétních opatření, vzešlých z debat zapojených Evropanů.
