PRAHA 12.února (ČTK) - Když byl 14. února 1956 zahájen dnes již legendární 20.sjezd Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), nikdo netušil, jaká slova na adresu Stalina na něm zazní. Tehdejší první tajemník ústředního výboru KSSS Nikita Chruščov v tajném projevu odsoudil Stalinovo zneužívání moci a kult jeho osobnosti. Tento sjezd byl prakticky prvním pokusem o reformu sovětského komunistického systému a měl významný vliv i na následný vývoj v ostatních zemích včetně Československa.

Sjezd trval 11 dní, ale s odsouzením stalinské teroristické vlády Chruščov vystoupil až poslední noc ze 24.na 25.února 1956 na neveřejném zasedání. Jeho základní teze byly tehdy shrnuty v usnesení ÚV KSSS ze 30.června 1956 "O překonání kultu osobnosti a jeho důsledků", přičemž plného znění se ruská i světová veřejnost dočkala až po 34 letech v roce 1990. První nesmělé náznaky kritiky stalinismu zazněly již 16.února v projevu významného člena vedení KSSS Anastase Mikojana. Chruščov, který na sebe svým projevem poprvé upozornil, byl na sjezdu zprvu ve své kritice zdrženlivý a i jeho odsouzení Stalinovy hrůzovlády nebylo nikterak pronikavé či analytické. Ve svém několikahodinovém historickém referátu Chruščov vykreslil Josifa Vissarionoviče Stalina jako panovačného, mocichtivého, despotického a nenormálního tyrana. Odsoudil jeho jednání v souvislosti se smrtí Vladimíra Iljiče Lenina i následující mocenský boj. Vyčítal mu chybné kroky v zahraniční i vnitřní politice, obludnou řadu represí, čistky ve straně a státu a pronásledování rodin v 30. i 50.letech. Zároveň žádal návrat k leninským normám ve straně a společnosti a pokusil se rozebrat stalinskou falzifikaci Leninova učení. Hlavním cílem Chruščovových odhalení na 20.sjezdu byla snaha politického vedení Sovětského svazu o obnovu důvěry sovětského obyvatelstva k vládě a komunistické straně. Tímto zveřejněním a dalším postupným odstraňováním nejhrubších deformací totalitního sovětského systému byla zahájena "doba tání", na niž navazovala řada přeměn: pokus o přechod od čistě administrativně řízeného hospodářství k ekonomickým metodám, změna sociálního postavení zemědělců či zvýšení nejnižších starobních důchodů. Dá se říci, že tyto reformy měly ovšem velmi krátké trvání. Vedení KSSS a státu bylo stále v zajetí ideologických dogmat marxismu-leninismu, a to prakticky vylučovalo jakoukoli výraznou změnu. Zachovala se například zásada přidělování surovin a hotových výrobků a nabídka stále určovala poptávku. Navíc stranické a vládní špičky v drtivé většině neuznávaly nutnost hlubokých přeměn, což vedlo poměrně brzy k návratu autoritářství ve vedení strany a státu. Chruščovovo vedení - vychované ve vůdcovském stalinismu - neuznalo nezbytnost strukturálních politických reforem, stranické demokracie a demokracie vůbec, pluralismu názorů a veřejné informovanosti, ale i tato částečná obleva, nastartovaná 20.sjezdem, je stála místa. Sám Chruščov byl poměrně překvapivě zbaven vedení ve straně i státu v říjnu 1964 Leonidem Brežněvem (s pomocí šéfideologa strany Michaila Suslova), kdy mu byl vyčítán tentýž kult osobnosti - subjektivismus, odtržení od reality a byrokratismus. K mezinárodní politice na sjezdu zaznělo, že válka mezi Východem a imperialistickým Západem ("jehož všeobecná krize se prohlubuje") není nevyhnutelná, ale SSSR je stále povinen hájit třídní zájmy. Tato platforma našla své opodstatnění již o půl roku později, kdy moskevští komunisté poslali tanky do Maďarska, aby zde krvavě potlačily "kontrarevoluci". Vedle prvořadého signálu - odsouzení Stalinova kultu - zůstala přesto v sovětské společnosti i po sjezdu některá další dílčí pozitiva. Zemědělství přestalo být "druhořadé" a vlivem reforem rostla životní úroveň kolchozníků, kteří mj.dostali poprvé osobní průkazy. Radikální na tehdejší dobu byly i změny v důchodovém zabezpečení či bytové výstavbě. Dále se například skoncovalo s barbarskými tresty bez soudu, zahájily se rehabilitace neprávem odsouzených a zavedl se nový trestní zákoník. Rozšířila se též práva svazových republik a znovuobnoveny byly i autonomní republiky. Podnětů přinesl 20.sjezd a následný vývoj poměrně dost. Kromě základní poučky nemožnosti reformovat komunistický systém částečnými reformami shora měl přímý i nepřímý vliv na události zejména v blízkých evropských komunistických státech a vůbec na jisté uvolnění 60.let. To se v Sovětském svazu, ale i jinde, projevovalo zejména v kultuře. Začaly se vydávat dříve nevydatelné knihy (například Solženicyn), točily se filmy s dosti otevřenými tématy (Tarkovskij) a mladí lidé v SSSR se měli možnost seznamovat se světovými umělci i politiky. V Československu a v dalších satelitních promoskevských režimech se rozproudila debata o přehodnocování vlastních dějin a hodnot a programů komunistických stran. Jisté uvolnění se projevovalo v kultuře (například časopis Květen), filozofii, ale třeba i ve školství. Začali se nesměle propouštět političtí vězni a mnoho později známých - tehdy komunistických - intelektuálů (Kundera, Mňačko, Nezval) na tento sjezd vzpomínalo jako na určitý přelom v jejich životě. Mezi západními levicovými intelektuály odkaz tohoto sjezdu oživil zájem o marxismus jako filozofický směr a vzbudil diskuse o jeho reformovatelnosti. Další podnítil kupříkladu k úvahám o jeho spojení s křesťanstvím. V praxi se levicové teorie dostaly do módy prakticky na celém světě, o čemž svědčí řada států, které je vyznávaly (například v Africe) či stále vyznávají (Kuba). Robert Míka hej

Reklama