Praha - Česká společnost se podle odborníka na psychologii epidemií a katastrof Jana Vevery brzy dostane v souvislosti s uprchlíky z Ukrajiny do fáze deziluze. Ta je jednou z fází vyrovnávání se s každou katastrofou, řekl na dnešní odborné konferenci Racionální přístupy ke covid-19, kterou pořádá Akademie věd ČR. Vevera je přednostou Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň.
Narážel tak na tendence na sociálních sítích i mezi lidmi, kteří zpochybňují nutnost pomoci ukrajinským uprchlíkům například proto, že mají mobilní telefony a čisté kvalitní oblečení nebo přijeli autem. "Společnost se brzy dostane do fáze deziluze. Tu známe i z covidu," dodal. Podle něj je třeba připomínat, že na Ukrajině lidé platí krví, kdežto naše společnost "jen" penězi.
Odpověď na jakoukoliv katastrofu, ať už válku na Ukrajině či pandemii covidu-19, typicky podle Vavery zahrnuje fázi přípravy, která je různě dlouhá podle typu katastrofy. Při zemětřesení jde o minuty, při vlně cunami o hodiny. Od začátku války na Ukrajině do začátku uprchlické vlny měla ČR řádově dny.
Následuje fáze přímého dopadu, kdy je pole něj klíčové rychlé a zodpovědné rozhodování podle plánu z fáze přípravy. Důležité je také dbát na prevenci paniky. Nadchází několikadenní heroická fáze, kdy dochází k velkým a statečným činům. V době covidu-19 zmínil například dary ethanolu od výrobců alkoholu, ze kterých se pak vyráběla dezinfekce.
Maximálně několik týdnů podle teorie trvá fáze idylická. Zatímco jednotlivci mohou reagovat na stres v prvních dnech po tragédii popřením, vztekem, smutkem či beznadějí, na společenské úrovni je to naopak. Postižené komunity se semknou, mobilizují své vnitřní rezervy, vznikají finanční sbírky a zapojují se dobrovolníci. V době epidemie covidu-19 pro ni bylo typické šití nedostatkových roušek.
Podobné je to i v současné krizi na Ukrajině, kdy lidé i firmy darovali do peněžních i materiálních sbírek na pomoc válkou stíhané zemi i uprchlíkům v tuzemsku už řádově miliardy korun. Další lidé pak nabízejí příchozím uprchlíkům zdarma ubytování.
Na fázi heroickou a idylickou podle Vevery s odstupem týdnů až měsíců navazuje fáze deziluze, pro niž je charakteristická vysoká míra frustrace, hledání viníků a šíření konspiračních teorií. V době epidemie koronaviru se tato fáze promítla například neochotě k očkování.
Zpravidla tato fáze nastupuje do dvou měsíců a může trvat měsíce až tři roky. Po čase odpadá zájem médií, politiků i dalších autorit. Jednotlivci si uvědomují své limity i limity dostupné pomoci. Lidé mohou zažívat pocity opuštění, zklamání, hněvu, frustrace i další negativní reakce na dlouhodobý stres jako je fyzické vyčerpání nebo konflikty v komunitě.
Podle Vavery, který svou přednášku koncipoval zejména jako poučení z epidemie covidu-19, je na místě v těžkých časech od vlády požadovat empatické poskytování pravdivých informací, prokázání kompetentnosti a představení plánu řešení včetně přiznání očekávaných ztrát. Od lokálních politiků pak srozumitelný plán řešení, rychlé rozhodování a jasnou a střízlivou komunikaci.
Odborníci by pak měli poskytovat informace založené na důkazech a datech. "Bylo to velké selhání, co jsme my jako odborníci předváděli," řekl k vystupování v době epidemie. Z vědeckých prací by si podle něj i do mediálních vystoupení měli přenést důraz na data a metodiku dosahování výsledků.
Lidé sami by podle něj měli převzít kontrolu nad tím, co mají ve své moci, jako je denní řád, fyzická aktivita a filtrování informací. "To, že trávíme čas na sociálních sítích v době krize, je normální, protože se snažíme snižovat nejistotu. Když si na sebe každý den pustíme deset hodin poplašných zpráv, tak prostě nemáme nárok se klidně vyspat," dodal.
