Praha - Obstrukce jsou od 90. let součástí tuzemské parlamentní praxe, v aktuálním volebním období jsou však častější a oproti dřívějšku s nimi také strany začaly dříve po volbách. ČTK to řekl ústavní právník Jan Kysela. Komora v aktuálním složení je kvůli tomu podle něj neproduktivní a navazuje v tom na předchozí Sněmovnu. Mezi možnými řešeními Kysela zmínil například revizi prováděcích usnesení k jednacímu řádu Sněmovny, která se v některých případech využívají k jiným než zamýšleným účelům.
Kysela ČTK řekl, že nynější Sněmovna je oproti těm dřívějším obstrukcemi zatížená ve zvýšené míře. "Nejde o to, že by nebylo možné najít volební období, kdy bylo vše bezproblémové bez náznaku obstrukce. Ty jsou od 90. let součástí parlamentní praxe. Ale spíš jako okrajový jev v tom smyslu, že se soustředily na výjimečnou agendu důležitou pro nějakou politickou stranu a také se objevovaly spíš v průběhu a ke konci volebního období, kdy už všichni cítí ve vzduchu blížící se volby," uvedl.
Nyní se netýkají obstrukce jednoho či dvou zákonů, ale celé řady předpisů. Poslanci kvůli tomu podle Kysely navazují na předchozí volební období, kdy Sněmovna také nebyla produktivní. "Když bychom od produkce minulého volebního období odečetli nejrůznější legislativní nouze související s pandemií, nedá se říci, že by minulá Sněmovna generovala v nějakém svižném tempu návrhy zákonů," uvedl. Problémem jsou podle něj mimo jiné netransparentní zákulisní dohody o tom, které body se vůbec dostanou na program jednání.
Sněmovnu letos zbrzdily obstrukce například v únoru, kdy opoziční SPD blokovala přijetí novely pandemického zákona. Opoziční hnutí obstrukcemi bojovalo v posledních týdnech i proti snížení plateb za státní pojištěnce, stejně tak mu vadí i možné zavedení korespondenční volby. Opozice brzdí i odklad účinnosti klíčových částí nového stavebního zákona či projednávání novely zákona o střetu zájmů. Výjimkou nejsou dlouhé pauzy pro porady klubů či několikahodinové přednášení návrhů ohledně programu jednání. Vládní většina už několikrát přistoupila ke stanovení doby, po kterou mohou jednotliví poslanci k určitému bodu hovořit.
Současné problémy mohou podle Kysely pramenit z toho, že vláda Petra Fialy (ODS) disponuje pohodlnou většinou 108 hlasů. "Ve chvíli, kdy nemáte jasnou většinu, jste nuceni vyjednávat s opozicí. Když máte solidní a disciplinovanou většinu, nemusíte to dělat a opozice může být frustrovaná, protože na to není zvyklá," podotkl. Obstrukce zároveň považuje i za specifickou formu komunikace s voliči, která má dát najevo, že politici "krvácí" za to, aby jejich voliči kvůli některému opatření netrpěli.
Kysela patří k odborníkům, kteří doporučují vést debatu o revizi jednacího řádu. Procedura by podle něj měla být transparentnější. Opozici má zaručit právo kritizovat vládní návrhy, vynutit si zařazení určitých bodů, interpelovat ministry a vnášet do komory aktuální debaty, zároveň ale respektovat právo nakonec prosadit svoje návrhy většině, o které rozhodli voliči. "Nyní nemáte záruku, že prosadíte program a opozice nemá jistotu, že bude mluvit ústy jiných než privilegovaných řečníků," dodal.
Minulé volební období také přineslo fenomén mimořádných schůzí, které ke kritice vlády používají opoziční řečníci s přednostním právem. Po jejich projevech obvykle vládní většina neschválí program, čímž taková schůze skončí. "V zásadě to povídání, které by mělo být obsahem aktuálních debat, opozičních dnů nebo okének, se vyřizuje v rámci rozpravy o pořadu schůze, která se nakonec neuskuteční," uvedl Kysela. Tento značně neproduktivní způsob jednání se přenesl i do současného volebního období, dodal.
Jedním z řešení by podle něj mohlo být aktivnější chování předsedajících. "Je otázka, zda musí být jen trpnými pozorovateli dění, kdy jen mechanicky udílejí slovo, nebo jestli mají být bdělými v tom smyslu, že mají člověka vracet k tématu," uvedl. Podle Kysely nic nebrání tomu, aby předsedající i řečníky s přednostním právem upozorňovali, pokud nebudou mluvit k věci, a posléze jim případně i odebrali slovo. "Že jste privilegovaný řečník podle mého soudu neznamená, že můžete mluvit o čemkoliv," řekl.
Upozornil také na to, že by se mohla revidovat prováděcí usnesení k jednacímu řádu. Některá z nich podle něj slouží k jiným účelům, než bylo zamýšleno. Například usnesení vyžadující přítomnost ministrů mělo nutit vládu poslancům naslouchat, místo toho dává ministrům možnost hromadným odchodem jednání Sněmovny ukončit. "Dalo by se zvážit, zda některá nestojí za zrušení. A zda některá nová nepřijmout," míní Kysela. Zmínil například možnost zkrátit dobu pro navrhování bodu na program schůze na pět minut.
Jednací řád Sněmovny podle Kysely vyzařuje étos první půlky 90. let a pocity určitého nadšení nad pádem komunistického rigidního režimu. "Lze se zamyslet, zda tento jednací řád, který odpovídá tomuto étosu, není překonaný a neměl by být postavený spíš na principech, které vidíme v Rakousku či Německu," uvedl. Tamní pravidla dávají důraz na váhu jednotlivých poslaneckých klubů, která ovlivňuje organizaci jednání či časové kvóty pro vystoupení, vysvětlil.
