Spolková republika, nejsilnější ekonomika v EU, se neobejde bez dodávek důležitých minerálních komodit z čínských nalezišť. Tato skutečnost začíná být na překážku nejenom národnímu úsilí obejít se bez atomu a fosilních paliv, ale kříží také úmysly vybudovat z unie ekonomiku bez uhlíkové stopy.

V době, kdy německá ministryně zahraničních věcí Annalena Baerbocková (Zelení) zahajovala v polovině března sérii jednání pro přípravu Národní bezpečnostní strategie, zuřila na Ukrajině třetím týdnem válka. “Německu a zbytku Evropy v tu chvíli jasně vyvstala před očima jejich závislost na dodávkách energetických surovin z Ruska, která snižuje naši akceschopnost,” připomíná deník Handelsblatt tehdejší výrok šéfky rezortu. “Proto musíme při definování na národní bezpečnosti myslet na to, abychom nemohli být v našich hospodářských a energetických zájmech závislí a vydíratelní,” dodala. 

“Vyděračský potenciál” neleží ovšem pouze v rukou prezidenta Vladimíra Putina, který může přiškrtit ropné a plynové kohouty. Protože je to Čína, která už po dvě desetiletí kontroluje téměř celý obchod se vzácnými zeminami. Tedy se sedmnácti měkkými kovy s podobnými chemickými vlastnostmi, k nimž patří patří skandium, yttrium a celá patnáctičlenná skupina lanthanoidů. Ty všechny se vyznačují výbornými magnetickými vlastnostmi. 

U kobaltu pochází většina jeho těžby pro změnu z Demokratické republiky Kongo, kterou zmítá občanská válka. A jen pár těžebních společností v zemích mimo Evropu má pod palcem trh s lithiem. 

Brusel ve střehu, Berlín se zacpanýma ušima 

Ve všech těchto případech jde o kovy a materiály, jež hrají ústřední roli ve scénářích, s jejich pomoci se Německo a Evropa snaží dosáhnout svých klimatických cílů. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová před časem pojmenovala tento problém takto: “Dovážíme lithium pro elektromobily, platinu pro vodní elektrárny, silicium do solárních modulů. U devadesáti osmi procent vzácných zemin, jež potřebujeme, jde o jednoho dodavatele - z Číny. To není udržitelný stav.” 

Politický ekonom Jakob Kullik popsal situaci v analýze, o niž ho požádala Spolková akademie pro bezpečnostní politiku (BAKS). Jenže zatímco bruselské úřady uznaly, že zajištěný přístup z podstatným přírodním zdrojům musí být strategickou prioritou, zachází Německo s tématem surovinové budoucnosti poněkud “macešsky”. 

Zmíněná akademie je centrálním, nadrezortním tréninkovým pracovištěm spolkové vlády, co se bezpečnostní politiky týče, a je politicky řízena Spolkovou Bezpečnostní radou pod vedením německého kancléře. 

Kullikův rozbor, který má Handelsblatt k dispozici, by mohl najít v Berlíně vnímavé čtenáře. Autor doporučuje, aby se ze surovinové bezpečnosti stala nedílná součást národní bezpečnostní strategie. Rozpracovat by tuto kapitolu měl federální kabinet napříč ministerstvy a předložit ji v prvních letech svého vládnutí. 

Hrozba pro zelené plány 

„Dosavadní německá surovinová politika je stavěná pro svět, v němž jsou stávající pravidla mezinárodního obchodu respektovaná všemi státy,“ píše Kullik. Víra v tato ujednání není však zdaleka otřesena pouze ruským vpádem na Ukrajinu. 

Exportní cla a obchodní restrikce nabraly v uplynulých letech silně na intenzitě. Debata o tom, že by se Západ mohl ekonomicky odpoutat od Číny, rozdmýchává navíc obavy, že by mohlo dojít k přerušení dodávek.

Následky pro připravovanou německou energetickou změnu a budování obnovitelných zdrojů, které nazývá ministr financí Christian Lindner (FDP) “energiemi svobody”, mohou být fatální. V důsledků těchto scénářů poptávka po cenným minerálech a kovech jen drasticky stoupne. Ať už větrníky, fotovoltaická zařízení nebo baterie do elektromobilů, nikdo z nich se neobejde bez surovin, jako jsou kobalt, měď, lithium nebo vzácné zeminy. 

„Závislost na mnoha minerálních dodávkách z Číny je momentálně vyšší, než vazba na ruskou ropu nebo zemním plyn,” zdůrazňuje Matthias Wachter, vedoucí Oddělení mezinárodní spolupráce, bezpečnosti, suroviny a cesty do vesmíru na Spolkovém svazu německého průmyslu (BDI). 

Oproti ropě a plynu nejsou zároveň k dispozici zároveň žádné národní rezervy. “Zastavení jejich transportu zasáhne snahy o změnu energetické politiky okamžitě a ve velkém rozsahu. U vzácných zemin pro výrobu větrníků, či u silicia pro solární jednotky hraje Čína jasný prim,” říká Wachter. 

Vědí to skoro všichni, jenže… 

Německo není jediné, kdo je v ohrožení. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) má za to, že globální poptávka po lithiu a niklu stoupne do roku 2040 na čtyřnásobek. 

Studie Německé surovinové agentury (DERA), která je součástí Spolkového úřadu pro vědu o Zemi a suroviny (BGR), se podrobně podívala na soupisku 12 důležitých minerálních komodit, nezbytných pro novinky v energetické branži. 

V většině případů se výsledky shodují: celosvětová potřeba v dalších letech silně poroste, kdežto počet dodavatelů je dost omezený, s Čínou na špici. Německo a Evropa z toho povětšinou vycházejí jako ekonomiky bez vlastních výrobních kapacit. 

Sebekritických rozborů není málo. Za zmínku stojí například tzv. Bílá kniha k bezpečnostní politice a budoucnosti spolkové armády z roku 2016, která už tehdy označila surovinovou bezpečnost za strategickou prioritu Spolkové republiky. Bohužel záměry, jak čelit rostoucí závislosti na jistých poskytovatelích, existují zatím pouze na papíře. 

Důležité suroviny

Podíl čínských zdrojů na dovozech do Spolkové republiky 

 Zdroj: Německá surovinová agentura, BDI

EU peníze