Skleněná svítící palma je na světové výstavě v Dubaji stálým exponátem Mikrobiologického ústavu AV ČR. Projekt zvaný Alga Oasis umělecky ztvárňuje model funkčního fotobioreaktoru pro pěstování řas, které poskytují nutričně bohatý zdroj potravy. K vidění je v Českém pavilonu na světové výstavě Expo 2020.
Mikroskopické řasy jsou malou továrnou na cenné látky pro moderní biotechnologie. Pomocí řas může být řešeno mnoho současných problémů, jako je třeba nedostatek kvalitních potravin. Vznikl tak nápad představit tento proces veřejnosti v umělecky ztvárněné podobě. Návrh dobře zapadl do konceptu českého pavilonu "Connecting minds, building the future“. "Pro Mikrobiologický ústav a jeho pracoviště v Třeboni je opravdu velká čest, že máme možnost se této prestižní výstavy zúčastnit,“ říká ředitel pracoviště Jiří Hašek.
Výroba "Alga Oasis“ trvala více než rok. Alga Oasis je inspirována technologií fobioreaktoru. Samostatně stojící objekt, vyrobený z kruhovitě uspořádaných skleněných trubic tvořících dynamicky tvarovanou stylizovanou palmu vyzařující světlo.
Uvnitř skleněných trubic probublává kapalina. Bubliny vznikají v místě, kde se divák pohybuje. Objekt reaguje na diváka i změnou světelného schéma. Světelně zvýrazněný středový pás vysvětluje obrazovými světelnými ilustracemi děj uvnitř exponátu. Součástí je i animace, kterou si lze prohlédnout na osobních zařízeních připojených na internet.
"Exponát je opravdu výjimečný, jak nápadem, tak po vědecké i umělecké stránce. Výborně reprezentuje špičkový výzkum Akademie věd i české vědy jako celku,“ dodává předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.
Autorem Alga Oasis je multimediální umělec Michal Kohút, absolvent VŠUP v Praze. Ve své tvorbě snoubí přístupy mezi uměleckými technikami a technologiemi z různých oborů. Jeho typickým rukopisem je spojení dynamičnosti s jemností a cit pro detail.
Už kosmonaut Vladimír Remek při svém letu do vesmíru v roce 1978 vezl na palubě řasy. Na oběžné dráze měl vyzkoušet, jestli fotosyntetizující organismy s jednoduchou stavbou těla rostou i ve stavu beztíže. Už tenkrát vědci hledali jejich možné využití, které dodnes překračuje hranice Země. S řasami se počítá během dlouhých vesmírných misí. Sloužit by mohly jako vydatná strava i jako čistička vzduchu k regeneraci atmosféry.
Čas mikroskopických řas jako zdroje potravin může přijít s rostoucím počtem lidí na planetě nebo zhoršujícími se podmínkami pro tradiční zemědělství vlivem klimatických změn. I když se mikroskopické řasy ani v nejbližších letech nestanou masovou potravinou nahrazující obiloviny, mají přesto pro člověka velký potenciál.
