Brno - Česká justice dělá v mezinárodním srovnání "za málo peněz hodně muziky" a potřebuje nastavit dlouhodobou koncepci, řekl v rozhovoru s ČTK místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk. Přivítal, že začíná práce na personálním auditu justice, prvním za několik dekád. Audit podle něj může ukázat například to, že justici k efektivnímu plnění úkolů postačí o něco méně soudců, pokud budou mít k ruce více zkušených asistentů a středního personálu.
Řada problémů justice se podle Šuka dlouhodobě točí kolem peněz. Většinu rozpočtu spolykají platy. "To prostě zmizí a zbývá strašně málo na nějakou změnu, na elektronizaci, na systémové řízení, na koncepční věci," uvedl místopředseda Nejvyššího soudu.
Podle Šuka je dobře, že na ministerstvu spravedlnosti vznikl nový odbor strategie a koncepce justice. Může totiž pohlédnout na soudnictví v dlouhodobé perspektivě a částečně kompenzovat nevýhody ministerské správy justice, poznamenané střídáním ministrů dle volebního cyklu.
Některé soudy se v posledních týdnech ozvaly, že už nemají na účtech dost peněz na to, aby mohly vyplácet například odměny znalcům nebo advokátům ex offo. Ministerstvo spravedlnosti podle Šuka dlouho vědělo, že v letošním rozpočtu není pro justici vyčleněn dostatek peněz. A prakticky od počátku roku usilovalo o dodatečné zvýšení rozpočtu. Zatím posledním rozpočtovým opatřením v objemu 919 milionů korun vláda prý jen zalátala jednu z děr. Odpověď na otázku, proč peníze nebyly k dispozici od začátku roku, Šuk nezná.
Nedostatek peněz v resortu je podle Šuka patrný i z toho, že nejsou jmenováni noví soudci a státní zástupci. "Ministerstvo říká: Je vás dost. Ale co je v pozadí? Nemáme na to peníze. Jak odchází lidi, nejsou nahrazováni, s tím, že ti zbývající budou stačit," řekl.
Místopředseda Nejvyššího soudu také dlouhodobě usiluje o navýšení platu zaměstnanců soudů, tedy třeba asistentů a administrativy. Momentálně jsou podprůměrné oproti zaměstnancům ve veřejné sféře. "Z mého pohledu je to úplně nejpalčivější téma," uvedl Šuk.
V květnu jednal s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) a získal příslib, že zaměstnanci soudů dostanou ještě letos přidáno v průměru 1500 až 1700 korun hrubého měsíčně. Součástí dohody je to, že platy jim budou dále růst i příští rok a v roce 2025 dosáhnou výše průměrného platu ve veřejné sféře bez započítání platů učitelů a ozbrojených složek. Dohoda se ale dosud nenaplnila, příslib trvá. Dorovnání platů by podle Šuka mohlo stabilizovat střední personál a omezit časté odchody zaměstnanců za lepšími platy.
Šuk se také staví proti navrhované úpravě výpočtu platů soudců, jak ji obsahuje vládní konsolidační balíček. Očekává, že soudci se budou v případě schválení změn bránit u Ústavního soudu, podobně jako v mnoha podobných situacích v minulosti. Platy představitelů státní moci vycházejí z takzvané platové základny. V případě soudců je nyní součinem průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství vždy za předloňský rok a zákonného koeficientu tři. Nově se má koeficient snížit na 2,82. Šuk se obává, že by to mohl být jen začátek dalších škrtů.
"Zásahy do platové sféry soudců jsou z dlouhodobého hlediska nebezpečné, protože jakmile je připustíme, otevíráme cestu k postupné erozi hmotného zabezpečení soudců, jehož výše je politikům dlouhodobě trnem v očích. Snadno se pak může stát, že platy soudců v důsledku opakovaných zásahů klesnou natolik, že soudcovské povolání přestane být lákavé a kvalita soudcovského stavu bude upadat. Je to nebezpečná hra o nezávislé soudnictví," řekl místopředseda Nejvyššího soudu.
Pro soudce není podle Šuka nijak příjemné zasazovat se o své platy, jež podléhají neustálým restrikcím již 25 let. Poukázal na to, že už nyní je mechanismus výpočtu platu navázaný na ekonomiku, se kterou "dýchá", a tedy odráží i finanční kondici státu.
Výběr ústavních soudců se pořád odehrává z větší části za oponou, míní Šuk
Proces výběru nových ústavních soudců za prezidentství Petra Pavla není podle Šuka o mnoho transparentnější, než býval dříve. Veřejnost sice zná jména poradců, se kterými prezident návrhy konzultuje, to podstatné se ale stále odehrává "za oponou". "Nevíme, kdo je oslovován, proč je oslovován, proč je mu dávána přednost před někým jiným. Nevíme nic, známe jenom výstupy," řekl Šuk v rozhovoru s ČTK. Zdůraznil ale, že výběr ústavních soudců je záležitostí prezidenta a Senátu a že je třeba jejich vůli plně respektovat.
Pavel na jaře vyzval víc než 20 institucí, například soudy a právnické fakulty, aby mu předložily jména adeptů na nové ústavní soudce. Návrhy pak probíral prezidentův konzultační panel vedený ústavním právníkem Janem Kyselou, teprve poté Pavel odesílal senátorům své dosavadní nominace. Zatím jako Pavlovi kandidáti uspěli Josef Baxa, Daniela Zemanová, Jan Wintr, Veronika Křesťanová a Kateřina Ronovská.
V minulosti se výběr většinou odehrával v zákulisí a jména se dostávala na veřejnost až poté, co prezident odeslal návrh ke schválení Senátu. "Na druhou stranu, dřívější prezidenti se sice neformálně, ale pravidelně radili třeba s vedením Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i dalších institucí. Nedali na ně vždycky, ale bavili se s nimi," řekl Šuk. Doplnil, že letos se podobné konzultace neodehrávají a role Nejvyššího soudu prozatím skončila tím, že navrhl Pavlovi čtyři své členy, konkrétně Romana Fialu, Lubomíra Ptáčka, Pavla Simona a Františka Púryho.
"Z osobností, které naše země má, by bylo možné sestavit hned několik Ústavních soudů. Je jasné, že každý z nás, kdyby mohl, by mezi nimi vybíral trochu jinak. Pokud by nás prezident do debaty vtáhl, získal by mnohem plastičtější obraz o výběru, před kterým stojí," řekl Šuk.
Jediný soudce Nejvyššího soudu, který byl zatím osloven Hradem a má za sebou pohovor s prezidentem, je Pavel Simon. V pátek prezident jeho jméno předložil ke schválení Senátu. "Očekával bych, že pan prezident bude hovořit i s dalšími nominovanými, že si minimálně s nimi sedne a udělá si sám názor, jestli jsou z jeho pohledu vhodní," uvedl Šuk. Je podle něj důležité, aby v sestavě ústavních soudců byli i členové Nejvyššího soudu.
Dobrým ústavním soudcem by podle Šuka byl i Robert Fremr, kterého sice prezident navrhl a Senát schválil, nakonec se ale rozhodl o funkci neusilovat, protože se začalo veřejně rozebírat jeho působení před listopadem 1989, včetně rozsudků nad emigranty. Šuka zklamala úroveň veřejné debaty o Fremrovi, kterou připodobnil spíše k honu na čarodějnice. Mluvilo se hlavně o Fremrovi, přitom i další současní a minulí ústavní soudci působili v justici i před rokem 1989.
"Je to uzavřená kapitola, ale z mého pohledu je to škoda. Jak doktora Fremra za ty roky znám, tak jsem přesvědčen, že by byl dobrým ústavním soudcem," uvedl Šuk. Sám nechce hodnotit dilemata, která museli soudci za minulého režimu řešit. Když se režim zhroutil, bylo mu teprve 17 let, a nikdy tak nebyl v podobné situaci jako Fremr a jeho vrstevníci.
