Praha - Ze skutečného příběhu mladého muže, kterého v roce 1983 v Polsku ubila policie k smrti, vychází thriller polského režiséra Jana P. Matuszyńského Nezanechat stopy. Snímek sleduje příběh kamaráda zabitého studenta, který se jako jediný svědek bití přes noc stal nepřítelem státu číslo jedna. Film vznikl v koprodukci Polska, Francie a Česka, světovou premiéru měl v hlavní soutěži festivalu v Benátkách a do českých kin vstoupí 5. května.
Film se vrací do předrevolučního Polska a opírá se o případ Grzegorze Przemyka, středoškoláka a syna básnířky a disidentky Barbary Sadowské, kterého v roce 1983 ubila policie k smrti. Svědkem brutality byl jeho kamarád Jurek, jehož se represivní režim za použití celého svého aparátu včetně tajné služby, policie, médií a soudů snaží umlčet.
Przemykův případ se stal známým a důležitým ze dvou důvodů. Jedním byl právě očitý svědek, kterého se bezpečnostním složkám nepodařilo zadržet. Druhým důvodem byla role kněze Jerzyho Popieluszka, kterého v té době následovaly masy. I díky němu se celá věc rozrostla do obrovských rozměrů. Lidé odpovědní za zbití Przemyka, a v důsledku toho i za jeho smrt, nebyli ale pohnáni k odpovědnosti.
"Kromě historického významu toho příběhu nás fascinovala podobnost praktik tehdejšího mocenského aparátu se současným politickým směřováním některých evropských postkomunistických států v Evropě," říká k filmu Mikuláš Novotný ze společnosti Background Films, která se podílela na české koprodukci.
Jako hlavní inspirace pro film sloužila kniha Nezanechat stopy: Případ Grzegorze Przemyka od Cezaryho Lazarewicze. Případ podrobně popisuje z mnoha úhlů pohledu, jak rodiny ubitého studenta, očitých svědků, tak neprávem obviněných zdravotníků. Zároveň odhaluje i zákulisí jednání úřadů.
"Grzegorz Przemyk byl s největší pravděpodobností zadržen proto, že nechtěl ukázat občanský průkaz. I když, jak se později ukázalo, ho měl celou dobu u sebe. Nechtěl to udělat proto, že stanné právo bylo tou dobou pozastaveno a on se zkrátka postavil za svá občanská práva. Na první pohled to vypadá jako drobnost, ale ve skutečnosti šlo o velmi důležitý postoj. A v tomto kontextu opravdu nezáleží na tom, že se to stalo už v roce 1983," uvedl režisér Matuszyński.
Snímek Nezanechat stopy do detailu zobrazuje 80. léta v Polsku. "Myslím, že účesy a kostýmy, pokud jsou správně udělané, po čase přestáváte vnímat, ale zároveň tvoří pevnou kulisu příběhu. Hodně mě inspiroval Coppolův Rozhovor nebo Pollackovy Tři dny Kondora a další americké filmy ze 70. let. Myslím tím hlavně žánr, ale sahal jsem i k podobným filmovým a inscenačním prostředkům," vysvětlil Matuszyński.
