Kim Ir-senovy děti - nový film o sirotcích z KLDR v Evropě

foto Ilustrační foto - Děti u pomníku severokorejských vůdců v Pchjongjangu, vlevo socha Kim Ir-sena, vpravo Kim Čong-ila.

Pchjongjang - Někteří starší lidé v různých evropských zemích bývalého východního bloku si i po více než šedesáti letech ještě vybaví vzpomínky na severokorejské děti, které ve válce přišly o rodiče a strávily nějakou dobu v Evropě, než se znovu vrátily do vlasti. Právě o pobytu těchto dětí v cizině vypráví nový film Kim Il Sung’s Children (Kim Ir-senovy děti) jihokorejského režiséra Kim Tok-jonga, který zkoumal osudy dětí v pěti zemích včetně bývalého Československa. Premiéra snímku se uskuteční 25. června, v den 70. výročí začátku korejské války, píše agentura AP.

Obrázky stromů, korejské písně, nevinně vyhlížející obličeje, to jsou věci, na které si ještě vzpomene několik lidí v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku, východním Německu i v bývalém Československu, tedy v zemích východního bloku, které se zapojily do sovětského projektu obnovy válkou zničené Severní Koreje a do nichž bylo vysláno 5000 korejských sirotků. Severokorejci pak chodili do místních škol, navazovali přátelství. A pak se zničehonic museli na příkaz Kim Ir-sena vrátit zpět do KLDR, podle odborníků se zřejmě severokorejský vůdce bál toho, že by se mladí Korejci nechali příliš ovlivnit cizí kulturou.

V roce 1959 tak po dětech nezůstalo ani stopy. "Nikdo nám dopředu nic neřekl," vypráví 87letá Halina Dobeková, která několik severokorejských dětí učila v Polsku. "Prostě přestaly chodit do školy. Neměly ale vůbec radost, že se vracejí domů," vzpomíná bývalá učitelka.

Grafický profil k 70. výročí (25. června) vpádu severokorejské armády do Jižní Koreje, čímž začala korejská válka. Tříletá korejská válka si vyžádala krvavou daň milionu lidských životů. Asi 100.000 dětí tehdy přišlo o rodiče. Poválečná obnova včetně vyřešení problému, jak se postarat o sirotky, odrážela ducha rivality studené války. Zatímco severokorejské děti byly vyslány do východní Evropy, tisíce jihokorejských dětí nalezly nový domov v amerických a západoevropských rodinách. "USA a Sovětský svaz tenkrát usilovaly o prvenství ve vyslání lidí do vesmíru a stejně tak se předháněly i v tom, čí politický systém se ukáže jako lepší a humanističtější," říká režisér filmu.

Přestože Evropa se v době, kdy začali Severokorejci přijíždět, teprve začínala vzpamatovávat ze škod napáchaných válkou, o děti bylo dobře postaráno. Kaťa Panalotovová z Bulharska ve filmu vzpomíná, že Korejci dostávali najíst pětkrát denně a nosili kožené boty, zatímco bulharské děti boty z gumy. "Hráli jsme fotbal a volejbal na kopci, byli jsme jako bráchové," vzpomíná další protagonista filmu z Bulharska. Sirotci zpívali tak často "Píseň o generálu Kim Ir-senovi", že si někteří starší Bulhaři dodnes pamatují její slova v korejštině.

Některé děti ale pronásledovaly vzpomínky z dob války. Když slyšely zvuk letadel, schovávaly se pod stolem. Většina z nich žila na ubytovnách, jen část si vzaly na starost místní rodiny. Když se pak děti vrátily do vlasti, některé chvíli posílaly svým učitelům a spolužákům dopisy, ale i ty po několika letech přestaly chodit. Není jasné, co se s většinou z nich stalo, ale podle svědectví různých Severokorejců někteří z nich zřejmě později využili znalosti nabyté při pobytu v Evropě jako učitelé cizích jazyků nebo diplomaté.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2020 ČTK

Reklama

26°C

Dnes je sobota 4. července 2020

Očekáváme v 23:00 19°C

Celá předpověď