Jen těžko si lze představit obtížnější období k čestnému a poctivému vykonávání funkce pražského primátora, než dobu nacistické okupace.

Po rozpuštění pražského zastupitelstva a jmenování správní komise, tedy jakési pražské "úřednické vlády", stanul 24. dubna 1939 v čele města právník a národně-socialistický politik Otokar Klapka. Sám vystihl svůj přístup k svěřenému úkolu slovy: "Četl jsem pěknou větu, že není uměním býti na zodpovědném místě v době poměrného klidu, ale uměním je býti na zodpovědném místě v době těžké a zlé. Jsme chudší a musíme to nahraditi tím, že budeme pracovati k lepším časům." Otokar Klapka se narodil 27. dubna 1891 v učitelské rodině v Ranné u Hlinska. Po absolvování gymnázia v Chrudimi s výborným prospěchem vystudoval pražskou právnickou fakultu a v roce 1915 dosáhl titulu doktora práv. Přestože po promoci nastoupil koncipientskou praxi v advokátní kanceláři JUDr. Sobotky na Zbraslavi a poté i v kanceláři známého pražského advokáta Josífka, nakonec se rozhodl pro dráhu úředníka. V roce 1918 se stal úředníkem samosprávy říčanského okresu a správnímu právu se pak již věnoval po zbytek své kariéry. V tomtéž roce se JUDr. Klapka oženil s Marií Radvanovou. Manželé měli jedinou dceru, Věru. Od roku 1909 byl Otokar Klapka politicky aktivní v národně- socialistické straně a aktivně se rovněž podílel na převratu roku 1918. Jeho kariéra experta na komunální politiku rovněž dále pokračovala. V roce 1925 dokonce absolvoval studijní pobyt na pařížské Sorbonně a při provádění dalekosáhlé reformy československé veřejné správy se v roce 1927 stal ministerským radou Státního úřadu pozemkového. V letech 1928 - 29 a 1935 - 39 zasedal též v poslanecké lavici československého Národního shromáždění. V roce 1938 se účastnil jednání s anglickou misí o úpravě národnostních poměrů v ČSR a o rok později byl jmenován členem Mezinárodního ústavu pro správní vědy v Bruselu. Záhy po Klapkově příchodu na post pražského primátora, obsadily zbytek zmrzačeného Československa německá vojska a již 16. března 1939 se Klapka ocitá na povinné audienci u Adolfa Hitlera, dlícího toho času na Pražském hradě. Během formálního holdu připomněl primátor Klapka Hitlerovi dřívější harmonické soužití Čechů s Němci v dějinách Prahy a požádal jej o ochranu před agresivním postupem německých okupačních složek. Také během řady následujících veřejných vystoupení, konaných při nejrůznějších příležitostech, se dr. Klapka nezdržel nejrůznějších výtek na adresu chování okupantů, čímž nejednou doslova rozzuřil vrcholné německé představitele. Těžištěm Klapkovy činnosti však byla svérázně pojatá úřednická činnost na magistrátu. Jednalo se zejména o všemožné zdržování až sabotování veškerých germanizačních snah prosazovaných na radnici dosazeným náměstkem a posléze faktickým mužem číslo 1, Josefem Pfitznerem. Šlo například i o důsledné používání češtiny v úředním styku a v některých případech i vůči německým orgánům. Z finančních zdrojů, které měl Klapka z titulu své funkce k dispozici pak také společně se svými spolupracovníky podporoval rodiny zatčených odbojářů. Kromě toho byl primátor Klapka napojen i na celostátní odbojové organizace a udržoval i spojení s protektorátním předsedou vlády, odbojářem gen. Aloisem Eliášem. Kryl rovněž i odbojové aktivity svých spolupracovníků na radnici bez ohledu na Pfitznerovo varování, že je "nadále neúnosné trpět na magistrátu úředníky, kteří se veřejně identifikují s předchozím režimem a s lidmi, které je z hlediska Velkoněmecké Říše třeba považovat za velezrádce a vlastizrádce". Poté, co v rámci širšího tažení proti odboji německé bezpečnostní složky odhalily i Klapkovo zapojení do odbojové činnosti, padla konečně na váhu i do té doby neúspěšná udání náměstka Pfitznera. 9. července 1940 byl primátor JUDr. Otokar Klapka zatčen gestapem. Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy byl s Klapkou, stejně jako s mnoha jinými dosud zatčenými odpůrci nacizmu učiněn krátký proces. Po bleskovém soudu byl 2. října 1941 vynesen rozsudek smrti pro "nadržování nepříteli a přípravu velezrady". Byl vykonán popravčí četou praporu SS Deutschland na nádvoří ruzyňských kasáren 4. října 1941.

Reklama