Když byla v létě 1940 německými bezpečnostními orgány odhalena protinacistická odbojová činnost pražského primátora Otokara Klapky, bylo jeho další setrvání v čele magistrátu pochopitelně nemožné. Již dva dny po Klapkově zatčení oznámil státní tajemník v úřadě říšského protektora K. H. Frank předsedovi protektorátní vlády A. Eliášovi, že osobou pověřenou převzetím všech primátorských povinností a pravomocí je JUDr. Alois Říha. V čele pražské radnice se tak, podobně jako na řadě dalších významných postů v protektorátní správě, ocitl apolitický a neangažovaný byrokrat, jehož vysoký věk i konzervativní smýšlení bylo v očích okupantů solidním doporučením.

Alois Říha se narodil 21. července 1875 v Bratčicích u Čáslavi v rolnické rodině. Po gymnaziálních studiích v Čáslavi a Rychnově nad Kněžnou, pokračoval na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Doktorátu dosáhl v roce 1899. Již svou první právnickou praxi absolvoval ve státní správě - jako konceptní praktikant u pražského místodržitelství - a ve státní službě již pokračovala celá jeho další kariéra. Působil u okresního hejtmanství v Karlíně, později jako komisař okresního hejtmanství v Lanškrouně a v Brandýse nad Labem. V roce 1903 se dr. Říha oženil s dcerou hospodářského správce Bertou Novotnou, s níž měl dvě děti. Dcera Věra se později stala magistrou farmacie, syn Miloš právníkem. Rodina bydlela nejdříve v Brandýse nad Labem, od roku 1914 v Praze, v Kamenické ulici, později na Letenském náměstí. Během I. světové války působil Říha opět na pražském místodržitelství, jež jej mimo jiné pověřilo zřízením a vedením vojenské pozorovací stanice v Kolíně. Po válce sloužil coby okresní hejtman v Brandýse nad Labem. Jeho vynikající odborné schopnosti a vysoká pracovní zdatnost nezůstala bez povšimnutí a v roce 1924 udělil prezident Masaryk dr. Říhovi titul vládního rady. Od roku 1928 působil u zemského úřadu v Praze jako přednosta oddělení pro věci volební, státní občanství a agendu zemského zastupitelstva. Vzhledem ke svým zkušenostem byl rovněž pověřován inspekcemi orgánů státní správy v jednotlivých okresech. Když v roce 1939 odcházel čtyřiašedesátiletý Alois Říha na vlastní žádost do penze, propůjčil mu prezident Hácha jako výraz ocenění jeho celoživotní práce ve státní službě titul zemský viceprezident. Patrně nejtěžší služba kariéry však na dr. Říhu teprve čekala. Dne 11. července 1940 byl jmenován a 26. srpna definitivně potvrzen ve funkci pražského primátora. Penzionovaný úředník bez vyhraněného politického přesvědčení Alois Říha byl na pražskou radnici dosazen okupanty a jeho pozice tedy byla od počátku velice slabá. Nacisté jej považovali víceméně za loutku, značnou část primátorských pravomocí si navíc uzurpoval německý náměstek profesor Pfitzner, který byl de facto prvním mužem na pražském magistrátu. Říha se nemohl opřít ani o spolehlivé české spolupracovníky, neboť vedoucí čeští úředníci byli vesměs odstraněni spolu s primátorem Klapkou. Faktický vliv dr. Říhy na vedení Prahy byl tedy velmi omezený. Přesto však primátor Říha nebyl pouhým pasivním byrokratem spolupracujícím na německém řízení pražské každodennosti. Podle svých skrovných možností se například snažil bránit germanizačním snahám prosazovaným Pfitznerem. Když mu jeho náměstek předložil návrh zavádějící němčinu jako jediný a povinný úřední jazyk na magistrátu, tedy i do vzájemného ústního styku mezi českými úředníky, primátor Říha odmítl návrh podepsat i přes Pfitznerovo vyhrožování obviněním ze sabotáže. Podobně bránil i pro Prahu nevýhodným nákupům říšských dluhopisů. Svou neustálou přítomností na radnici a nečerpáním dovolené rovněž ztěžoval Pfitznerovy snahy stát se definitivním a jediným pánem nad městem. V srpnu 1942 dokonce měl být pro nedostatek loajality k říši své funkce zbaven. S ohledem na české veřejné mínění však okupanti nakonec ke změně nepřistoupili. Pražským primátorem tak JUDr. Alois Říha zůstal až do květnových dní roku 1945. Již 30. dubna byl informován vedoucími pražskými odbojovými představiteli o podrobnostech chystaného převratu, a do jejich rukou také posléze okolo 10. hodiny ranní 5. května 1945 správu města bez námitek předal a odebral se domů. Zanedlouho poté, 1. července 1945, JUDr. Alois Říha ve věku 70 let zemřel. Stalo se tak dříve, než mohlo být jeho počínání na pražské radnici náležitě posouzeno a zváženo.

Reklama