Slavíkovský ptačník, soustava různě velkých mělkých tůní u Jaroměře, je lokalitou na podporu zvláště chráněných druhů živočichů na území Ptačího parku Josefovské louky. Ten patří České společnosti ornitologické, která jeho vybudováním cílí hlavně na život mokřadních ptáků. Zřídit park včetně vybudování tůní a jejich udržování si vyžádalo nemalé prostředky. Ornitologové i návštěvníci vděčí za krásnou (nejen) ptačí rezervaci stovkám soukromých dárců, mimo jiné také evropským fondům.
Fotogalerie
Česká společnost ornitologická (ČSO) je dlouhodobě jednou z největších ochranářských organizací v České republice. Nicméně první ptačí rezervaci, což je vcelku zaběhlý způsob ochrany přírody v západních zemích, začala budovat až v polovině prvního desetiletí tohoto století. V roce 2006 zvítězily ve výběru jako lokalita s velkým potenciálem louky pod pevností Josefov u Jaroměře v Královéhradeckém kraji.
Pro Josefovské louky hovořily zejména existující vodní toky, a to dvě ramena řeky Metuje, z nichž jedno meandruje. Ale nejen to. Louky jsou navíc protkané systémem zavlažovacích kanálů, které byly vybudované na počátku 20. století. Po opravě tohoto vodního díla je možné dnes do celého území přivádět dle potřeby další vodu. Nové vodní plochy slouží i ke zlepšení přirozených funkcí krajiny a environmentální výchově.
Vážky jsou indikátorem
"Vytvořením sofistikovaného vodního systému se podařilo vytvořit mokřady, které jsou důležité pro ptáky, na které cílíme,“ říká Břeněk Michálek, správce ptačího parku Josefovské louky, a upřesňuje: "Chceme ochránit zejména bahňáky, což je skupina několika desítek druhů ptáků, kteří jsou v české krajině ohrožení. Dnes jich tady můžete vidět asi dvacet druhů, z nichž některé se tu zastavují, některé tady i hnízdí. Nejreprezentativnější je čejka chocholatá, u které se za posledních čtyřicet let snížily vlivem odvodňování a intenzivního zemědělství stavy o osmdesát procent. Pro ni to hlavně děláme a všemožně ji podstrojujeme.“
Čejka není jediný pták, na kterého jsou v této rezervaci hrdí. "Největším naším ochranářským úspěchem je vodouš rudonohý. Ten ve východních Čechách nehnízdil čtyřicet let, ale poté, co jsme v roce 2018 dokončili Slavíkovský ptačník, uhnízdil se tady. Poprvé to byl jeden pár v roce 2019, dnes už jsou tady dva nebo tři páry a mají mláďata,“ uvádí správce parku.
Josefovský ptačí park má rozlohu přes 80 hektarů, což je podle ornitologů minimum, kterým by podobné lokality měly disponovat. Jak říká Břeněk Michálek, je prokázáno, že čím je větší chráněné území, tím silnější populace ptáků tady vyrůstají a hrozí menší nebezpečí vyhynutí. 
Aby vše dokonale fungovalo a nebylo třeba zásahu zemědělské techniky, na třetině parku se pasou divocí koně a pratuři, kteří udržují lokalitu právě v tom stavu, jak to mají ptáci nejraději. Indikátorem toho, že jsou Josefovské louky opravdu "zdravým“ prostředím, jsou jinak ohrožené vážky, kterých tady evidují asi čtyřicet druhů.
Ptáky má každý rád
Když se ČSO rozhodla, že zřídí ptačí park, šla cestou výkupu pozemků – s tím argumentem, že pouze vlastnictví pozemků může zajistit území ochranu na nekonečně dlouhou dobu. To samozřejmě nebylo levné ani jednoduché. Jenže ptáky má ale každý rád, takže není divu, že většina potřebných peněz přišla od drobných fyzických dárců.
Právě díky různě vysokým finančním darům od podporovatelů bylo možné kromě Josefovského parku otevřít v České republice ještě tři další. Mimochodem, dary nepřestaly chodit ani v nejtěžší covidové době.
Výkup prvních pozemků začal někdy kolem roku 2007 a trval dlouhou řadu let; šlo o jednání se stovkami vlastníků. Na vybudování prvních tůní a obnovu historického zavlažovacího systému, který se už od konce 20. století nepoužíval, využila ČSO prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), konkrétně z operačního programu Životní prostředí. Získala tehdy 650 tisíc korun, které využila kromě výše uvedeného také na propagaci těchto aktivit ať už v médiích nebo prostřednictvím organizovaných akcí pro veřejnost.
Ryby nejsou žádoucí
Slovo "ptačník“ byste asi ve starší literatuře nenašli. Vymysleli ho sami ornitologové a mají i jednoduchou definici: Jde o uměle hloubená jezera, která nejsou pro ryby, ale pro ptáky. Ryby jsou dokonce v těchto tůních nežádoucí, protože konzumují bezobratlé živočichy, kteří jsou základem potravní nabídky ptáků.
V roce 2017 dosáhla ČSO na další dotaci opět z operačního programu Životní prostředí a mohla se tak pustit do budování dalších vodních ploch. Hloubení Slavíkovského ptačníku, jak novou soustavu tůní na Josefovských loukách ornitologové nazvali, začalo v říjnu 2017, dokončen byl v následujícím roce. Z celkového rozpočtu přes dva miliony se 1,8 milionu zaplatilo ze zmíněného programu, zbytek dala ornitologická organizace ze svých zdrojů, tedy přesněji z darů, které přišly na její účet.
Aby mohla přijet na místo těžká technika a začít bagrovat, muselo se čekat, až budou louky suché. V celé lokalitě je vysoká hladina podzemní vody – už v 80 centimetrech se jáma začala naplňovat vodou. Pak se díky opraveným stavidlům a hradítkám napustily kanály a zahájilo se zavlažování. "Voda prosakuje do půdního profilu, hladina podzemní vody stoupá a vzniká rozsáhlý mokřad,“ vysvětluje Břeněk Michálek a dodává: "Připouštění vody je každý rok jiné, záleží na počasí a množství srážek. V létě ale musíme nechat tu část parku, kterou obdělávají zemědělci, suchou, aby mohli sklidit seno.“
Slavíkovský ptačník je nyní plně funkční a už se začal budovat další, tentokrát s finanční výpomocí tzn. norských fondů. Dokončen bude letos.
Pro širokou veřejnost
Park je stále otevřen široké veřejnosti, může tam vstoupit a pobýt kdokoliv kdykoliv. Ideální čas pro návštěvu je časné jaro nebo podzim. Každoročně tady probíhá sedm organizovaných akcí, třeba pozorování ptáků s průvodcem nebo jejich kroužkování. Dobrovolníci se mohou účastnit také pracovně vzdělávacích akcí, jinými slovy brigád.
U parku nikde není žádné počítadlo ani stálá služba, takže přesný počet návštěvníků není znám. Podle Břeňka Michálka jich bude "několik tisíc“ ročně, z nichž kolem osmi stovek představují organizované školní exkurze. 
Na rozdíl od státu, který praktikuje konzervativní přístup a vyhlašuje zvláštní chráněná území a rezervace v místech, kde chce zachovat něco vzácného a ohroženého, ČSO se zaměřuje na tzv. obnovní práce. Pomáhá vzniknout něčemu, co bylo, ale už není, nebo by brzy být nemuselo. "Myslím, že to má smysl a že se nám to daří,“ říká správce parku Břeněk Michálek.
