Jak Německo spadlo do Putinovy pasti Část III

foto Ilustrační foto - Kancléřka Angela Merkelová neochvějně sázela na přátelství s Vladimírem Putinem a ujišťovala Německo i svět, že Rusko neporuší své smluvní závazky. Šlo o tragický omyl. Snímek je z července 2017 ze summitu skupiny G20 v Hamburku.

Energetická politika největší unijní ekonomiky byla až dosud směsí bezstarostnosti, umíněnosti a sebeospravedlňování. Varování byla odmítána jako poplašné zprávy. Nyní hrozí v dodávkách energií stav nouze.

Fotogalerie

Sesterský plynovod Nord Streamu 1 byl po dlouhých odkladech a vyostřených sporech dobudován v minulém roce. Z pohledu Ruska jde o projekt mimořádného strategického významu, který ještě posiluje závislost Evropské unie na této mocnosti. Především ve východní Evropě se Nord Stream 2, který vede z Ruska do Německa, prochází Baltským mořem a je financovaný Gazpromem a několika evropskými energetickými společnostmi, setkal s ostrou kritikou. Američané se rovnou, za vlády Donalda Trumpa, pokoušeli tento plán pod hrozbou sankcí stopnout.

V daném okamžiku je nicméně zjevné, že Rusům nešlo primárně o Nord Stream 2, upozorňuje Alan Riley, specialista na energetiku v Atlantic Council. "Šlo jim o to, aby se ceny plynu držely vysoko a zásoby této suroviny nízko, čímž by se dala Evropanům ukázat jejich zranitelnost.”

Utažení dodávek plynu do Evropy bylo ekonomickým úderem preventivního charakteru. Mělo předejít tomu, aby mohli Evropané zareagovat na ruskou invazi na Ukrajinou plnou hospodářskou silou. "Rusové vyostřili už tak omezenou poptávku po plynu s úmyslem vyvolat krizi v dodávkách,” tvrdí Riley. V Berlíně na to přišli, až když bylo pozdě.

Nevidím, co nechci

Exministr Altmaier vypráví, že se dotazoval na situaci u svých spolupracovníků, ale ve finále neměl důvod o jejich závěrech pochybovat. "V celé topné sezóně 2021/2022 se nevyskytly žádné potíže v zásobování plynem, v každé chvíli bylo plynu dostatek. Dokonce i v momentu, kdy Rusko rozpoutalo válku,” rekapituluje politik.

Bylo krátce před loňskou letní “topnou” pauzou, když Altmaier informoval spolkový kabinet o stavu na trhu s plynem. Navzdory tomu, že zásobníky nebyly plné, není ohrožena bezpečnost dodávek, znělo jeho poselství. “Nepadly žádné námitky,” vzpomíná bývalý ministr.

V německé energetické politice bylo co zlepšovat, a platí to pro úlohu tehdejší kancléřky Angely Merkelové. Loni na podzim, kdy už bylo očividné, že Kreml ztenčuje dodávky plynu do EU, ubezpečovala Merkelová, že Rusko všechny závazky dodrží. “Existují platné smlouvy, a z těch není snadné vycouvat,” pronesla tehdy s dovětkem, že nejsou ani náznaky, že by Moskva nějak s trhem manipulovala.

Jenže zamlčela, že se tento segment sestává ze dvou pilířů. Jedním jsou dlouhodobé kontrakty, druhým spotové operace, při nichž se obchoduje s plynem v aktuálních cenách. "A právě na spotovém parketu přidusil Gazprom své dodávky,” vysvětluje Simone Tagliapietra z bruselského institutu Bruegel.

Během pozdního podzimu, kdy byly zásobníky stále podezřele prázdné a Gazprom odpumpoval surovinu z největšího z nich v Rehdenu, začal být Altmaier přece jenom nervózní. Zařídil proto, aby byl jeho nástupce Robert Habeck informován ihned po nástupu do úřadu.

Účet vystaví nadcházející zima

Vítězná semaforová koalice sociálních demokratů, liberálů a zelených musela po pár měsících korigovat, co nepovažovaly vlády Angely Merkelové za nutné za celých 16 let: začít uvažovat o alternativě pro ruský plyn. Kancléř Olaf Scholz si může připsat k dobru, že se coby starosta Hamburku zasazoval o výstavbu terminálu pro zkapalněný plyn na severoněmeckém pobřeží, jenž by pomohl snížit závislost na Rusku. Rovněž Altmaier byl v časech svého ministerského působení pro. Příliš důrazný nebyl ani jeden z nich.

Nesmiřitelní byli pouze Američané. Pověřenec Amos Hochstein navštívil Berlín znovu letos v únoru, krátce předtím, než vydal Vladimír Putin rozkaz zaútočit. Opětovně Němce varoval před jejich přílišnou závislostí na Rusku, předkládal jim nové analýzy vlády z Washingtonu. Setkal se s Habeckem, který mu podle pozorovatelů pozorně naslouchal.

Politik zelených skutečně zasáhl. Pozastavil certifikaci Nord Streamu 2, nutnou pro jeho provoz. Učinil personální kroky. Dva vedoucí odborů, kteří zapáleně zdůvodňovali, proč není Rusko odpovědné za cenové skoky na trhu s plynem, byli odvoláni z funkce.

Bylo by až moc snadné vinit z celkového debaklu jednotlivce. Bezstarostnost projevil systém jako takový. Německo nevidělo pražádnou nutnost, aby přimělo majitele plynových zásobníků k jejich doplnění. Změna přichází teprve nyní. Stejně tak necítil Berlín žádnou potřebu, aby nechal prověřit investory do plynové infrastruktury.

Výsledkem se stala bizarní kombinace klasicko-liberálního přikázání Laissez-faire (nechme to plynout, stát nemá do hospodářství zasahovat a řídit ho) a jeho opaku v podobě dirigismu, čili doktríny, v níž hraje stát silnou direktivní roli. Německo si myslelo, že trh s plynem zprivatizovalo – ve skutečnosti ho po částech předalo Rusku. Německá vláda otěže nepřevzala, ruská ano. Toto konstatování stačí pro pochopení, proč čeká Spolkovou republiku, považovanou za tahouna ekonomického výkonu EU, katastrofální zima, uzavírá deník Handelsblatt.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

26°C

Dnes je pondělí 15. srpna 2022

Očekáváme v 21:00 21°C

Celá předpověď